K předním znalcům léčivých bylin zejména Dálného Východu patří prof. Ing. Pavel Valíček, DrSc. Žije v Martínkově na Třebíčsku a vydal již z této oblasti několik knih.

 Asii několikrát navštívil a pojí ho úzké přátelství s čínskou velvyslankyní v České republice. Podílel se na vybudování dvou bylinných zahrádek na Vysočině.

 První se nachází v největším vinohradu v kraji pod horou Sádek. Za bazilikou svatého Prokopa v Třebíči se podařilo obnovit Benediktýnskou zahrádku. V první se pěstují pouze čínské byliny, ve druhé i tuzemské.

Jak vy jste se k čínské medicíně, léčitelství a bylinám dostal?

 "Velikou roli sehrál kantor na obecné škole, pan učitel Bláha. Učil nás biologii. Scházeli jsme se v mičurinském kroužku, jinak to nešlo, vždyť to bylo za hluboké totality.

 Měli jsme například vlastní včelín. V roce 1953 dostalo mičurinské hnutí zajímavý impuls. V nějakém časopisu se objevil inzerát, že Přírodovědecká fakulta nabízí členům kroužků semena bavlníků na odzkoušení.

Bavlník mě okamžitě zaujal, protože je to překrásná rostlina. Dokonce si dotazník z toho roku, který jsem do časopisu zaslal, schovávám.

 Pak jsem studoval zemědělskou technickou školu v Poděbradech. To bylo v době, kdy na Slovensku v Hurbanově vznikl výzkumný ústav pro aklimatizaci rostlin.

 Zkoušel se tam pěstovat zmiňovaný bavlník, arašídy a řada dalších rostlin. Přes tento ústav jsem se dál bavlníkem zabýval.

 Po absolvování vysoké školy jsem měl jedinou touhu, skončit na katedře světového zemědělství a lesnictví, která se později přejmenovala na institut tropického a subtropického zemědělství.

 Strávil jsem v nynější České zemědělské univerzitě, institut tropického a subtropického zemědělství, 34 let. Měl jsem ohromné štěstí, že jsem celý život dělal to, co mě bavilo.

 Svoji doktorskou práci jsem dokonce obhajoval v Taškentu v bývalém Sovětském svazu. Podařilo se mi soustředit ohromný soubor planých bavlníků a zapracovat vše do vědecké práce.

 Když jsem se v této oblasti vyčerpal, dostal jsem se k léčivým rostlinám, které mě vždy přitahovaly. Jakmile se objevila možnost cestovat do Vietnamu, okamžitě jsem to využil.

 Dokonce věřím, že v budoucím životě se už nenarodím v Čechách, ale někde v Asii, protože se jedná o mimořádný kontinent."

Co vás na něm tak přitahuje?

 "Má ojedinělé historické kořeny. Ve chvíli, kdy jsme my v Evropě, obrazně řečeno, lezli po stromech, tam už byla vyspělá kultura.

 Navíc jsou tam lidi díky náboženství, především buddhismu či taoismu, velice vstřícní. Obětaví, ochotní, pohodoví."

Mají třeba větší povědomí o smyslu života než my Evropané?

 "To v každém případě. Buddhismus není jen náboženství, to je v podstatě filozofie. Ve Vietnamu jsem se nesetkal s nějakými projevy nesnášenlivosti, ale spíš ochoty.

 Měl jsem možnost Vietnam navštívit pět let po skončení americké agrese a to byla země totálně rozbitá a zničená. Dneska když do ní přijedete, tak je na úrovni Thajska.

 Zvlášť pro turisty jsou tam perfektní služby. Je tam překrásná příroda, překrásné Jihočínské moře a dobří lidé."

Vy se také přátelíte s čínskou velvyslankyní v České republice?

 "Protože mám Asii rád, byl jsem členem předsednictva Česko-čínské společnosti a určitou dobu jsem dokonce zastával funkci předsedy Česko-vietnamské společnosti.

 To bylo v době, kdy nynější velvyslankyně na velvyslanectví fungovala jako atašé. V té době jsme se často stýkali, bylo to v roce 1998.

 Ona se pak vrátila do Číny a asi za dva roky jsem si přečetl noviny a najednou se dívám na fotografii čínské velvyslankyně a říkám si, vždyť já ji znám.

 Je to velice příjemná dáma, perfektně mluví česky a naše přetržené přátelství jsme znovu navázali. U mě na chalupě v Martínkově byla několikrát a letos mi v Lysé nad Labem křtila knížku o bylině rakytníku."

Přejděme k zahrádkám, je pravda, že benediktýni u baziliky svatého Prokopa v Třebíči kdysi bylinkovou zahrádku měli?

 "Většina klášterů byla nejen střediskem kulturního dění, ale zároveň také péče o život. Obyvatelé těchto zařízení se zajímali i o gastronomii.

 To platí i o benediktýnech. Určitě tady měli bylinkovou zahrádku, protože bylina patří zároveň ke koření. Rostliny tedy využívali v kuchyni i k léčení."

Pěstují se tu nyní stejné byliny, jako tu před staletími pěstovali benediktýni?

 "Samozřejmě je tu i řada rostlin, které pěstovali naši předchůdci. Část zahrádky se věnuje bylinám, které rostou v tomto koutě Vysočiny. To je velice cenné.

 Další část je věnovaná takzvanému zelenému koření. To se používá k vylepšování pokrmů. Navíc tady rostou rostliny tradiční čínské medicíny."

Myslíte si, že už i čínskou medicínu tehdy benediktýni znali?

 "To v žádném případě. Ale žijeme v jednadvacátém století a musíme si uvědomit, že léčivé rostliny v našem životě hrají čím dál větší roli.

 A my se snažíme jednotlivé rostliny přiblížit lidem. Vybrali jsme rostliny, které tady bez větších problémů rostou nebo mají jednoletý charakter a za dobu vegetace tady splní svůj účel.

 Jedná se rostliny, které mají schopnost vyrovnávat a zlepšovat duševní a fyzický stav člověka. Čínská medicína jich zná velké množství, vždyť tato země zasahuje od tropů až do arktického pásu."

Která z bylinek je nejkurióznější?

 "Z čínských bylin se těžko vybírá. Třeba kotvičník, kterému se přezdívá zelená viagra, ale on má i pozitivní účinky na kardiovaskulární systém.

 Navíc je tady plno rostlin, které dnes používají sportovci, protože nejsou návykové a jsou povolené. Počínaje žen šenem a konče právě kotvičníkem.

 Napsal jsem knihu Léčivé rostliny tradiční čínské medicíny, kde se nich lidé dozvědí víc. U našich léčivek vychází dostatek literatury."

Je pravda, že by se tu v budoucnu měly rostliny sušit a prodávat? A také jejich semena? K tomu nejsem kompetentní hovořit.

 "Tuto zahrádku jsem pouze spoluzakládal. Ale byla by to pro návštěvníky vynikající služba."

Nemáte obavu, že sem vtrhnou vandalové a rostliny vyryjí pro svoji potřebu?

 "Je to typicky česká vlastnost. Tady je ohromná výhoda v tom, že zahrádka bude uzamčená. Oproti vinařství Sádek, kde se nachází podobná zahrádka sestavená pouze z čínských bylin.

 Tam už jsme zaznamenali ne nájezd lidí, ale zajíců. Museli jsme to řešit oplocením. I zajíci vědí, co je zdravé a snaží se to konzumovat."

Připravujete nějakou jinou zahrádku?

 "V Třebíči bylinková zahrada vznikla souhrou náhod a díky Milanu Šťastnému, který mě oslovil. Na Sádku jsme ji plánovali po řadu let ve spolupráci se Zahradnickou fakultou v Lednici. Obě zahrady mají svoje naprostá specifika a obě plní svůj účel."

Je náročné se o byliny starat?

 "Samozřejmě se může stát, že bude takové počasí či takové podmínky, že bude potřeba zasáhnout ochranou proti chorobám a škůdcům."

Mohly by se zahrádky ze stávajícího stavu rozšířit?

 "My bychom strašně rádi zahrádku u baziliky rozšířili. Přímo se to tam nabízí. Chtěli bychom tu soustředit daleko širší sortiment než současných 120 druhů rostlin.

 A to jak čínských léčivek, tak rostlin tuzemských. V Třebíči jsem poznal plno nadšených a obětavých lidí, že se řadu plánů určitě podaří naplnit."

Využíváte i vy čínské léčivé byliny?

 "Samozřejmě. Potěšilo mě, že se v časopisech objevují recepty, jak čínské léčivé byliny připravovat. Už se dostávají do povědomí lidí, začínají je pěstovat a co je důležité, využívat. Takže já jsem samozřejmě jeden z těch, kteří byliny také využívají."

Plánujete, že byste vydal další knížku, která by o využití bylin pojednávala?

 "Jak už jsem řekl, na trhu se jedna objevila před deseti roky. Nechci to zakřiknout, ale dostal jsem nabídku sponzorování další knihy. To je dneska velice důležité.

 A protože jsem strávil řadu měsíců a možná i let ve Vietnamu, a Čína a Vietnam jsou si nejen geograficky blízké, ale i co se týče léčebných metod, nová kniha by se měla jmenovat Léčivé rostliny Číny a Vietnamu. Intenzivně na ní pracuji. Byl bych rád, kdyby vyšla v příštím roce."

Antoním ZVĚŘINA