Věčná škoda řádových sester!, říká paní Zlata po špatných zkušenostech z LDN
Sestry na ozdobu. Chybějící soucit a lidskost. Strach z personálu. Tak popisuje své poznatky z jihlavské Léčebny dlouhodobě nemocných čtyřicetiletá paní Zlata z Jihlavy. Její sedmašedesátiletá maminka tu ležela asi tři týdny, než zemřela. Pochovali ji minulý týden.
Hospic? Zatím LDN
Mamince paní Zlaty zjistili před třemi lety rakovinu. Ačkoliv jí doktoři předpovídali jen pár měsíců života, maminka s nemocí bojovala ještě celé tři roky. "Za celou dobu si nestěžovala na bolest, až se i doktoři divili," vzpomíná paní Zlata.
Zhoubná nemoc však zvítězila. "Od ledna to s maminkou šlo z kopce." Doma přestávala jíst a pít a skončila v nemocnici. Onkologie, chirurgie, operace, jipka... Rodina, dvě dcery a dva bratři, si byli nevyléčitelného stavu vědomi. Maminka již bez stálé péče nemohla být. Začali shánět hospic. Do té doby byla v Léčebně dlouhodobě nemocných (LDN).
Maminka však Jihlavu opustit odmítala. Děti jí alespoň zaplatili nadstandardní lůžko a chodili ji denně navštěvovat. "Vždy jsem se bránila dát maminku na LDN, ale mohli jsme za ní denně chodit a říkala jsem si, že zdravotní sestry vidí, že zde maminku takříkajíc neodkládáme."
Sestře nic neříkej...
Chování některých sester se jí nelíbilo od počátku. "Co vás hned udeří do očí, je určitá odměřenost nebo naštvanost. Úsměv na tváři jsem zde nezahlédla," tvrdí a dodává jeden z příkladů, kdy maminka nechtěla převléknout špinavé prostěradlo. "Sestře nic neříkej, ona zas bude naštvaná, řekla mi," vypráví paní Zlata a v očích se jí zalesknou slzy.
"Je to normální, aby se pacient bál sester? Nejsem věřící, ale věčná škoda, že tu nejsou řádové sestry. Ty mají trpělivost a cit," pokračuje po chvíli.
Čekání při umírání
Vrcholem a otřesným zážitkem se prý stal poslední den života maminky. "Den předtím vypadala hůř, proto dal bratr sestrám naše telefonní čísla a upozornil je, že mohou volat ve dne v noci, kdyby se mamince přitížilo. S bratrem jsme se dohodli, že za ní druhý den přijdeme spolu."
Když přišli, maminka na původním pokoji nebyla. V sesterně se dozvěděli, na kterém pokoji je, ale za ní jít nesměli. Měli čekat na paní doktorku.
"Čekali jsme asi deset minut. Opět jsme šli za sestrami, opět jsme čekali, až po chvíli, když viděly moji nervozitu, nás k ní pustily. Ať prý za ní tedy jdeme."
Proč nezavolali?
Paní Zlata cítila vztek, zlost a bezmoc. "Přišli jsme na pokoj... maminka už těžce dýchala. Nevěděla jsem, co dělat..." Utíká zpět k sestrám, aby něco dělaly. "Koukaly na mě a ani se nehnuly. Zakřičela jsem na ně: Budete něco dělat?" Odpovědí jí bylo, že čekají na paní doktorku.
Opět zakřičela. "Pak se konečně zvedly. Stále mám před očima tu nejmladší sestru, která maminku vzala za ruku, asi aby zjistila tep. Koukala na zbylé sestry, jako co bude dál? Zeptala jsem se, co budou dělat? A ta sestra nás poslala ven. Její kolegyně tam byly jen na ozdobu," konstatuje smutně.
"Jak je možné, že nám nedaly vědět? Proč nezavolaly, když jsme se tak den předem domlouvali?" Jak dodává, sestra jí řekla, že bez souhlasu doktora nemůže podávat žádné informace ani volat. "Kde se tedy stala chyba, že nás nikdo nezavolal?" pokládá otázku.
Paní Zlata stále lituje posledních chvil, kdy čekali na chodbě a přitom se mohli "s maminkou rozloučit na pokoji a držet ji za ruku".
Naštvané pohledy nepomohou
Jako neuvěřitelnou drzost pak vnímá to, co jí měla jedna ze sester říct. Prý měli maminku přijít v poledne "nakrmit", tak by viděli, jak na tom je. "Kdyby aspoň ve svém chování projevily účast. Dávaly najevo, seber si ty věci a vypadni. Upřímnou soustrast projevila při předání maminčiných věcí jen jedna sestra."
S odstupem několika dní chápe složitost povolání na LDN. "Kdo ale nemá pochopení s těžce nemocnými, nemá tam co dělat!" říká rezolutně. "Více než léky pomůže úsměv, vlídné slovo, a ne sekernické a naštvané pohledy, když musí pacientům stále převlékat postele."
"Na onkologii byly sestry výborné, na chirurgii už horší a tady nejhorší," má jasno. "Zde, na LDN, neumí ani jednat s příbuznými pacientů," říká paní Zlata. Světlou výjimkou měla být paní doktorka. Ta však přišla, když už maminka zesnula. "Její chování a účast jsem cítila jako upřímné."
Nadstandard? Služby stejné!
"Zní to tvrdě, ale mám srovnání s veterinářskou klinikou," říká opět po chvíli. Tam jí ošetřovali psa. "S tím zvířetem si dokonce povídali, bylo vidět, že je v dobrých rukou a má veškerou péči. Péči, kterou v nemocnici nedostane ani člověk. Možná, že kdybych sem chodila jako za komunistů s kafem nebo obálkou, byl by jejich přístup jiný."
Paní Zlata má jasno v jednom. Už nikdy by nic podobného nechtěla zažít. "V hospici určitě vědí, jak s umírajícími lidmi a jejich příbuznými, pro které je smrt stejně hrozná, neli horší, jednat."
"Že měla maminka nadstandardní lůžko? Řečeno slovy jedné pacientky: "kvalitu" služeb to bohužel nijak neovlivní. Běžte se zeptat lidí, kteří tam mají své blízké. A bát se dokonce sester?!" zakroutí nevěřícně hlavou.
"Nechci křivdit všem sestrám, které na LDN pracují, ale moje zkušenosti byly katastrofální," povzdychne si a na závěr zopakuje: "Věčná škoda řádových sester."
Petr KLUKAN



Jak by bylo šlechetné, kdyby radní přestali utrácet peníze za vrcholový sport a postavili za ušetřené peníze třeba ten potřebný hospic!
Rozhodne s Vami souhlasim, na oddeleni LDN jsem stravil s moji maminkou celkem tri mesice, jsem moc rad, ze v mem pripade to dobre dopadlo ale uz nikdy tam svou matku nenecham odvest, takovy humus, je mi 42 let a predstava, ze tam nekdy skoncim je otresna, pokud se tam nekdy na stari dostanu, ted uz vim, com mam delat, kulku do palice.
Tak já s vámi rozhodně nesouhlasím, nic takového jsem tam neviděl! A s žádnou obálkou, ani kafem jsem nechodil. Také mi tam zemřela matka a sestry zrovna na tomto oddělení mají můj velký obdiv. Ruku na srdce, MY DĚTI JSME NEZVLÁDLI MÍT DOMA JEDNU MATKU, já se přiznám, psychicky bych tu jejich práci nezvládl. Na to, jak jejich tam zoufale málo, je jejich práce skvělá. Ono také moc tzáleží na tom, jak se my příbuzní totíž chováme k nim. Ono s nadřazeností si lásku a úsměv nevynutíme. Já se těm sestřičkám hluboce klaním. Chtělo by se trošku zamyslet nad tím, než vypustíte do éteru takovou lež!!!! myslím, že jste těm sestrám docela ublížili A reportéra chápu - LDN jsou teď obrovskou senzací,co?
nadstandart na ODN znamená pouze samostatný pokoj a televizi a telefon, nemáte tím zaplacené služby sester! také jsem tam matku chtěl - ale toto všechno vám je na začátku vysvětleno!! A myslím, že jsem dostal i takový papír o tom. Takže si hi paní Zlatka mohla také přečíst!!! Paní Zlatka je asi někde v televizní novele
Já souhlasím se Štefanem, a sestříčkám z ODN 1 tímto ze srdce děkuji za jejich práci a péči o mého tatínka, on na ně sám s láskou vzpomíná. ( také jsem nechodila s obálkou) Mimochodem, na vedlejším pokoji od tatínka umíral pán a rozhodně sestřičky nenechaly příbuzné stát někde na chodbě,jak popisuje paní Zlatka přibuzní byli se svým tatínkem celou dobu a kdykoliv něco chtěli zašli na sesternu a sestřičky ochotně přiběhly. Vím to proto, že tatínek byl hned naproti sesterně a já tehdy byla šťastná, že nejsem v situaci lidí na vedlejším pokoji. Naopak musím přístup sester hodnotit jako úpně profesionální! Sestřičky, držím Vám palce. Nemohu na Vás nechat takovou špínu
a když to bylo podle vás tak špatné, proč jste jí tam nechal tak dlouho? Jako milující syn jste jí mohl mít přece doma!Ale déle už to myslím nešlo LDN jsou maximálně na 3 měsíce,co?
Vážený pane,nevím co jste zač ale absolutně nechápu jak můžete vypustit takovou kravinu.To neustálý strefování do sportu v Jihlavě jen dokazuje jaký jsou některý lidi křupani. Jestli máte své příbuzné rád tak se o ně jistě i sám s láskou postaráte.Sportu zdar a fotbalu zvlášť.
Vážená paní Zlato, nenapadlo Vás, že sestry z ODN urážíte? Pokud vím,každá z nich má jmenovku, mohla jste si jméno té neusměvavé zapamatovat a ne urážet všechny. Není Vám trapné, mluvit veřejně o uplácení, když nemáte jediný důkaz? Zkusila jste Vaši maminku aspoň jednou třeba přebalit? Člověk, který se o svého příbuzného stará doma, mluví jinak. A s nadstandartem má pan Štefan pravdu, asi jste to špatně pochopila. Proto neútočte, když neznáte fakta.
Váš článek na ODN je obrovská zhovadilost, co jsem za poslední dobu četl. Neumíte si představit jak se mi po něm zvedl tlak. Je to samá špína a samá lež. A vím to, protože jsem zde sám pacientem, proto uvítám návštěvu pana redaktora Klukana. Rád bych si s ním promluvil a věřím, že nebudu sám. Kritizujete bez ověření. Je to hnusné až sprosté. Nic z toho, co jste uveřejnil není pravda a zä tím si stojím. Rád Vám to povím z očí do očí
Jsem švagr p.Špičky Václava, který leží na ODN a uvedený článek v JL mne velice urazila a rozhodně s ním nesouhlasím. Za jisté se nezakládá na pravdě. Chodím sem dost často abych to mohl posoudit.
Jsem bývalá spolupacientka maminky paní Zlaty a plně se stotožňuji s dopisem pana Nováka.
Jsem vaším článkem pohoršen, že zdravotní personál napadáte neprávem, že tvrdíte o braní úplatků sestrám, to je ¨největší drzost od vás. Přál bych vám alespoň na půl dne postavit se na místo sester ODN.
Pane redaktore, jsem pacientka ODn a váš článek v JL považuji za obrovskou lež. Jsem na vaše listy velice rozlobená, nevím jak jste mohli něco tak nechutného napsat, aniž by jste si ověřil pravdu. S výroky paní Zlaty rozhodně nesouhlasím. Klidně vše osobně vysvětlím, stačí za mnou osobně zajít. Neurážejte peosím sestry úplatky, nic takového není potřeba. Rozhodně se zde sester nebojíme, ba naopak je máme rádi. A moc jim děkujeme, co pro nás dělají.
také já nesouhlasím s článkem, který byl otištěn v JL. A považuji ho za nepravdivý. Jsem pacientkou ODN.
Jsem pacientkou ODN a s vaším článkem nesouhlasím.
Jmenuji se Zdena Bulantová a s článkem v JL nesouhlasím.
Jsme dcery p. Vymazalové, která leží na LDN v Jihlavské nemocnici, její stav vyžaduje celodenní náročnou péči, kterou jí sestry ochotně poskytují a přidají úsměv, když je potřeba laskavé slovo a pohlazení. Za jejich péči jim děkujeme.
Za 15 minut 9 komentářů co chválí..... Škoda že se neuvádí IP adresa počítače.... Příště alespoň chvíli mezi příspěvky počkejte
Milý pane Rosťo, ty komentáře jsou od pacientů, kteří nemají přístup k počítači a dali souhlas s jejich uveřejněním. Jestli chcete, jsou k nahlédnutí na ODN. A máte pravdu, vkládali jsme je jeden za druhým, asi nemá smysl čekat, když opisujete prohlášení z papíru.
Sbírate souhlasy jako v 50.tých letech. Za těmi co jsou nespokojení jste určitě nešli. Z vlastní zkušenosti vím, že chování většiny personálu je dost děsné. Většina lidí se bohužel bojí ozvat.
Před 4 léty jsem navštěvovala známou, která zde umírala.Zarazily mě holé pokoje bez TV,což by zde mělo být samozřejmostí, aby byl vesměs ležícím pacietům,zpříjemněn život.Jednou jsem potřebovala jít na návštěvu o chvíli dříve.Slušně jsem požádala,ale byla jsem poučena sestrou, která mě pustila,ale že to nemá paní prim. ráda.Jak je vůbec možné,určovat dobu návštěv u těžce nemocných? V sousedním Německu je naprosto běžné jít na návštěvu kdykoliv dle potřeby.Ona by totiž byla ze strany veřejnosti kontrola.A,na závěr, v neděli v době veder,neprošla pokojem během 3 hodin sestra, aby dala ženám po mozkových mrtvicích-tedy nehybným,napít.Bylo by třeba, aby na takových odd. pracovalo více sester a aby za jejich těžkou práci byly náležitě odměněny.
vážená paní Olgo,v jediném v čem s vámi souhlasím je to,že by bylo více oš.personálu.Víte ale proč je málo setřiček?určitě v tom hrají roli peníze,to uznávám.ono za nějakých 8 tisíc,které pobírají sanitáři moc lidí ochotných pracovat nebude.většinou jde o 12i hodinové zcela vyčerpávající služby.zkuste si představit jak od rána od 6 hodin do večera sloužíte trpícím a bezmocným lidem,.krmíte je,dáváte jim pít,přebalujete,koupete a hlavně kolik vás to stojí sil a to hlavně těch fyzických.pracuji v podobném zařízení,na odd.máme přes 40 pacientů,vážím 55 kilo a ty lidi kolikrát tahám sama.upozorňuji,že bezvládný člověk i když váž třeba jen 60 kilo,je v tu chvíli jako by měl metrák.k ošetřovatelské péči má ještě za povinnst zládnout povinné papírování a o si budeme nalhávat,každá sestra má doma ještě svou rodinu,ke které se večer vrací zcela vyčerpaná.a nezlobte se,setry bohužel nemají v kompetenci starat se o zařízení oddělení-tzn.televize.malby na zdech,popř.další vymoženosti které vám na tom odd,chybí.neznám chod jihl-odn ale jistě se zdejší estřičky velice snaží.není to atraktivní práce.musíte se pro tento obor narodit a myslím že pro ODN zvlášť.zkuste si prosím představit když se doma staráte o starou příbuznou,nebo teba jen o malé nemocné dítě,vynásobte si počet nemocných např.40x a pak možná pochopíte tuto složitou práci,při které vám nemocní vysávají vaši energii.obdivuji všechny zdravotníky,kteří jsou tak špatně placení a obvzlášť sestry na takovýchto složitých odděleních.To je pro paní Olgu vše a mimo jiné-SESTŘIČKY Z JIHLAVSKÉ ODN-DRŽTE SE,NEVZDÁVEJTE TO,URČITĚ JE NA VAŠEM ODD.VÍCE SPOOJENÝCH PACIENTŮ A JEJICH PŘÍBUZNÝCH,KTEŘÍ VAŠI NAMÁHAVOU PRÁCI ZCELA JISTĚ OCENÍ.DRŽÍM VÁM PĚSTI.
souhlasím.Olga by se měla odstěhovat do sousedního Německa když jí to tady nevyhovuje.
Vážení přátelé, nedá mi to a musím zareagovat. Tato diskuse je naprosto totožná s celkovým stavem společnosti. Račte si třeba povšimnou děkovných inzerátů v JL : "Děkujeme oddělení ... jihlavské nemocnice, za skvělou péči o naši zesnulou maminku ..., zejména pak p. Dr. .... a sestrám z oddělení ...." Ani jednou jsem nečetl "Děkuji automechanikovi p. .... za skvělou péči o moje auto ...." nebo "děkuji MVDr. ... za péči o mého křečka .... " Já vím, řeknete, že jak mohu srovnávat ??? Jenže přátelé, to je právě ten kámen úrazu. Za věci, za které platíme neděkujeme, a myslíte si, že zdravotnictví je zadarmo ? Víte kolik peněz jste tam již dali ? Ze svých daní a nyní i na regul. poplatcích ? Zdravotnictví je SLUŽBA a to VELMI DRAZE PLACENÁ SLUŽBA. Že peníze nejsou, to je problém jinde. Hledejme v předražených nákladech na léčbu ... předepisování zbytečně drahých léků ... používání předražených materiálů při operacích atd. Tam jsou peníze které chybí ve zdravotnictví !!! K problematice LDN mohu říct, že i já tam měl dědečka i otce a péče nebyla nijak špičková, prostředí je šílené, ale to jen odráží stav zdravotnictví. Sestrám spílat nemohu, k nám se chovaly na poměry zdravotnictví celkem dobře. Tedy ne všechny, ale většina. Podotýkám že je tomu již víc než dva roky. No, mohl bych psát hodinu, o dalších odděleních. Jaká je třeba čekárna na ongologické ambulanci, kde čekají pacienti na chemoterapii ( STUDENÁ CHODBA - JEDEN ZÁCHOD ) a mohl bych psát dál a dál. Moje resumé je : MY I ZDARVOTNÍCI OBECNĚ SI MUSÍME UVĚDOMIT, ŽE ZA ZDRAVOTNÍ PÉČI PLATÍME NEMALÉ PENÍZE A ŽE JDE O VZTAH OBCHODNÍ ! Pak teprve se zdravotnictví posune jinam. Jediným řešením je privatizace. A věřte mi, že soukromé LDN resp nyní ODN hrazené z pojištění fungují i ve světě a přál bych vám je jednou vidět. Měl jsem tu čest v Rakousku. Jo a ještě si neodpustím fór na závěr - odpusťte cynismus - slyšel jsem ho při jedné návštěvě jihlavské LDN/ODN. Hovořil jeden stařeček na lůžku vedle mého dědy : " Víte, pane, proč už to není LDN (čti léčebna dlouhodobě nemocných), ale ODN (čti oddělení dlouhodobě...) ? Protože nás tady neléčí přece !! " a smál se tomu jako blázen ! Tak to na závěr a odpusťe mi ten výlev, ale byl jsem toho plný !
Po vážném úrazu se tam dostala má tchýně. Přestože nemohla chodit a byla odkázána pouze na pomoc jiných, tak po první návštěvě na uvedeném oddělení jsme si ji radši vzali domů i když jsme byli všichni zaměstnaní. Na pokoji smrad, nezájem sester, na na záchodě se nedalo ani dýchat.
Na zlepšení podmínek ve zdravotnictví nejsou peníze, ale proradnému kapitalistovi máme zaplatit 9 miliard. Je drahá ta naše prohnilá pseudodemokracie.
Dobrovolnické práci se žádné meze nekladou. také finanční dary pro ODN jsou vítány. Všichni máte možnost situaci zlepšit.
Emotivní vyprávění a hodnocení oddělení dlouhodobě nemocných jihlavské nemocnice paní, které tam umírala maminka, je jistě smutné a chápu ji. Po sérii článků v MF pak navíc vzniká dojem, že se všude na ODN provádí něco velmi špatného. Nemohu mluvit za jiné, ale zasvěceně se musím zastat jihlavské ODN, dříve LDN. Naše vyšší odborná škola sociální spolupracuje s tímto pracovištěm již 14 let! Studenti I. ročníku nemají v koncepci výuky praxe na rozdíl od ostatních sociálních VOŠ v ČR zařazeny exkurze, ale místo nich mají povinnou sanitární práci 1/2 roku v zařízeních pro staré a nemocné občany (DD Jihlava, Ždírec, ODN a Psychiatrická léčebna), a druhých 1/2 roku pro postižené děti (kojenecký ústav, speciální MŠ apod.). Každý student zde odpracuje 7 hodin týdně. V červnu pak má ještě 34 týdny souvislé praxe opět koncipované jako sanitární. V seminářích praxe jsou prováděny supervize vedoucí učitelkou praxe. Máme tedy dlouholetý velký přehled o tom, jak tyto organizace fungují. ODN patří k těm, pro studenty jistě nejméně atraktivním, ale ani kritická mládež 1920 let nikdy nehodnotí toto pracoviště špatně. Na ODN vykonávají studenti práci sanitářky (myjí, krmí pacienty, převlékají postele, pomáhají při pracovních terapiích apod.). Cituji z letošní seminární práce portfolia studentky našeho I. ročníku, absolventky SOŠ dopravní, která je z Nového Města na Moravě a odpracovala na ODN v Jihlavě od 2. 10. 2007 do 8. 1. 2008 celkem 110 hodin: Hodnocení organizace: "Na ODN to vůbec není takové, jak mi někteří lidé popisovali. Nepřijde mi na tom oddělení nic špatného ani zvláštního. Znám jednu mimojihlavskou ODN a zjistila jsem, že ve stejných organizacích je způsob nejen zacházení, ale také možnosti jak zapojit pacienty, jiný. Nyní mohu z vlastní zkušenosti říci, že v jihlavské organizaci se personál k pacientům chová podle svých nejlepších možností a schopností." Zážitek: "Jeden ze zážitků, na který nikdy nezapomenu, bylo, když jsem jedné pacientce převlékala postel, sanitáři ji koupali a hned potom, co ji osušovali, se jí zastavilo srdce a zemřela. V tu chvíli se mi klepala kolena, byla mi zima, a hlavou mi probíhalo mnoho věcí. Máme babičku, která 5 let leží. Myslela jsem na to, co bych dělala, kdyby se mi stalo tohle doma. I když to byl člověk pro mě zcela cizí, bylo mi strašně, ty pocity se ne~dají popsat. Drželo mě to zbytek dne, chodila jsem jako tělo bez duše a v hlavě jen tu smrt. Já vím, že na ODN je to ,,normální", jsou tam staří a nemocní lidé a personál je tam už tak nějak zvyklý, ale já na tohle nikdy nezapomenu..." Vlastní hodnocení mé praxe: "....Vzhledem k tomu, že to byla moje první praxe v tomto oboru, měla jsem obavy a strach, že ji nezvládnu. Obavy mě opustily ale hned při první činnosti. Jsem ráda, že jsem nastoupila na praxi právě sem. Na ODN mě to bavilo, přineslo mi to mnoho zkušeností, které mohu využít..." Mládí je kritické a nepřipravené. Občas se v hodnocení objevují hlasy jak by měl personál lépe postupovat, ale zároveň vždy studenti upozorňují na obtížnost a na velkou fyzickou i psychickou zátěž. V současné době mohu posoudit přímou péči ODN i osobně, neboť tam ve velmi těžkém stavu leží druhý měsíc moje 95letá matka. Je na nadstandardním pokoji, ale samozřejmě vím, že nadstandardem je pouze prostor, televize a možnost neomezených návštěv, nikoli péče personálu. Se standardní péčí jsem já i matka spokojená a jsem tam každý den. Jihlavská ODN je čistá a personál dělá hodně. Výjimky se mohou stát. Pacienti jsou často lidé s demencí, kteří se neorientují, mají i bludy, napadají sestry z věcí, které se nestaly...dále je třeba vědět, že lékař v době služby má na starosti několik oddělení... Je třeba také rozlišovat kvalifikaci, neboť sester je méně, sanitářky mají jen základní vzdělání a kurs a nemohou zasahovat... Personál ODN byl článkem zdrcen. Řekla bych, že právem. Jakkoli chápu vypjatou situaci rodiny z článku v JL, které umírá matka, pro všechny ostatní čtenáře i novináře bych doporučovala zvažovat mnoho problémů, které toto oddělení má: pro mladé lékaře není ODN atraktivní obor, psychická zátěž a "syndrom vyhoření" zde hrozí veškerému personálu, proto se místa těžce obsazují a lidé se často střídají. Nezapomínejme, že dnes chybí na ODN i jinde vojenští "civilkáři", kteří byli velkou pomocí. Chtěli bychom řádové sestry! To je, pane, přání! Dnes, kdy jsme církev na 40 let zatlačili na opovrhovaný okraj společnosti a kdy i dnes je často terčem kritiky a někdy posměchu? Dnes, kdy veškerá média a reklamy vyzývají mladé lidi k "nevaž se, odvaž se! " a "užij si to!". Řádové sestry jsou nenávratně pryč a starých lidí bude přibývat. Já osobně si vážím svých studentů za přístup i postoje k potřebným, které prokazují na povinné i dobrovolné praxi a ještě si za to platí školné. Není to s mládeží tak zlé, jak se to leckde jeví. Myslím si, že bychom měli oceňovat slušné oddělení jihlavské nemocnice a chápat lidské i ekonomické možnosti které má. Možná občas i poděkovat.