Důstojné umírání je přirozená cesta
Komu všemu bude nové středisko sloužit a co nabídne?
"V prvé řadě zde vznikne Aktivizační centrum psychosociální pomoci pro onkologicky nemocné. To bude nemocným pomáhat třeba při vyřizování dokumentů pro úřady, shánění případného zaměstnání a zajištění služeb. Velkou pomocí bude už to, že se zde nemocní budou vzájemně setkávat a trávit zde svůj volný čas pod dohledem kvalifikovaných zaměstnanců. Postupně se vyvíjí i domácí hospicová péče, dobrovolnický program a poradenská činnost. Dvě zaměstnankyně budou časem doplněny o zdravotní sestry."
Je to tak, že tímto krokem vyplňujete určitou "mezeru" ve zdravotnických službách?
"Rozhodně nechceme vystupovat jako alternativa nemocniční péče. Pevně věříme, že nemocnice vykonávají svou péči řádně a podle svědomí svých pracovníků. Domácí hospicová péče nastupuje ve chvíli, kdy lékař uzná, že veškerá péče je využita a pacient je propuštěn do domácnosti. Toto stadium nelze časově ohraničit a nelze také definovat úroveň mobility a vnímání pacienta. A zde přicházíme právě s nabídkou aktivizačního centra."
V adresáři hospiců v ČR je Vysočina téměř jediným krajem, kde ještě není nebo se nebuduje hospic. Můžete říct, zda je v kraji nyní poptávka po klasickém hospici, po hospicových lůžkách?
"Vysočina je dosud jediným krajem, který nemá koncepci hospicové péče. Naše hnutí před~ložilo kraji alternativu koncepce založené na domácí hospicové péči a postupném včlenění hospicových jednotek do stávajících zdravotnických zařízení. Zatím ale bez patřičné odezvy.
Nicméně máme zkušenosti zejména na krajem podporovaném pilotním projektu "Rodinný pokoj" v novoměstské LDN. V ní je jediné hospicové lůžko v celém kraji."
Nabízíte i domácí hospicovou péči. Roste o ni zájem?
"Zájem se stále zvětšuje. Ze zkušeností víme, že rodina zaopatří svého umírajícího člena lépe v místě, které je jim dostupné, než v desítky kilometrů vzdáleném hospici. Domácí hospicová péče hodně spočívá v osobní statečnosti rodin a její schopnosti doprovodit svého umírajícího člena v jeho přirozeném prostředí.
My tedy pomáháme nejen umírajícímu, ale někdy víc ostatním členům rodiny. Například jim nabízíme pomoc se zařizováním pohřbu a skrze poradnu Alej jsme podle potřeby s pozůstalými v kontaktu i po něm."
Hospicové hnutí zdůrazňuje důstojné umírání, zvlášť v době, kdy se řada seniorů cítí osamělá. Je podle vás na důstojné umírání v dnešní uspěchané době vůbec čas?
"Důstojné umírání je cesta k přirozenému stavu věcí. Dříve bylo normální umírat doma, v kruhu rodiny. Daň uspěchané doby přišla v podobě "odkládání" starých a nemocných lidí do k tomu určených zařízení. Začalo se víc umírat v Domovech důchodců, v nemocnicích a v LDN, a to za plentou a v anonymitě. Převléklo se lůžko a řeklo se: "Další, prosím...". Umírající se stávají víc čísly než lidmi.
O to víc jsme rádi, že právě dnes lidé najdou odvahu vracet se k přirozenosti a zaopatřit svého blízkého v prostředí, které je mu nejblíž. V konečné fázi se důstojné umírání projeví právě na ostatních lidech, kteří ve vší bolesti ze ztráty svého milého cítí i zaslouženou hrdost z toho, že to dokázali a zvládli. Chvíle, kdy si člověk uvědomí, že i umírání a smrt jsou nedílnou součástí lidského života, jsou nesmírně cenné."
Jan Mazanec


