JIHLAVA - Minulý pátek předával oblastní spolek Českého červeného kříže na jihlavské radnici ocenění více jak dvoustovce dobrovolných dárců krve. Nejen o tom, jaká je situace s krví na Vysočině, jsme hovořili s předsedou výše uvedeného spolku Jaromírem Havlem:

 "Vždycky v každém období může nastat problém s krví, ale pocítí to jen specifická část těch, co ji potřebují. Jsou skupiny, kterých může být v obyvatelstvu více, tak je potom i více dárců.

 Jsou ale naopak vzácnější skupiny, jichž je třeba nedostatek. Proto máme dárce, kteří mají více odběrů, protože mají něco vzácnějšího a jsou zváni k více odběrům."

Dá se říct, že je na Vysočině víc dobrovolných dárců krve než v jiných regionech?

 "Myslím si, že ne. Je to vyrovnané, tady vidíte, že mezi těmi, co dnes převzali plakety, jsou lidé z Havlíčkova Brodu, Pelhřimovska, Třeště, Polné. Postupně se to "přelévá" z jednotlivých regionů."

 Podle vás se chuť dávat krev dědí z generace na generaci. Opravdu chodí krev dávat i celé rodiny?

 "S tím jsem se skutečně setkal. Kolikrát ocenění za odběr získají manželé nebo sourozenci zároveň. Chodí společně, řeknou si, že to není tak nebezpečné, jak se to zdá z povrchu, zvenku. Ale to je vlastnost pouze určité skupiny lidí, nebo právě celé rodiny."

 Šlo by něco stručně vzkázat těm, co přemýšlí nad tím, že by šli darovat krev?

 "Každý by měl pamatovat na to, že krev bude někdy potřebovat. Zamyslet se nad tím, že krev musí být v zásobě. Je to taková vzájemná pomoc, soucítění. Nikdy nikdo neví, co se mu může stát, kdy bude krev sám potřebovat.

 A pak když k něčemu dojde, tak jen může děkovat dárcům, že krev dávají. Obecně lze říct, že když jsem zdravý, můžu dát krev."

Ladislava Brabencová