Major Košik: Vlastenectví bohužel není moc podporované
01.01.1970 Rozhovory/Komentáře(0),
autor:
T T
Poprvé se v rámci Dne ozbrojených sil v jihlavském kostele Povýšení svatého Kříže konala pietní vzpomínka na padlé vojáky zejména legionáře, kteří tu mají pamětní desku. Na jejich úlohu a vůbec na dnešní roli armády jsme se ptali majora Vladimíra Košika z Krajského vojenského velitelství v Jihlavě, které akci organizovalo.
Proč se slaví tato vzpomínka právě 29. června?
"Připomínáme si 29. červen 1918, kdy francouzská vláda uznala jako první právo Čechů na vlastní národ. A klíčové přitom byly pluky českých legií, které se zformovaly právě ve Francii. Zde v kostele Povýšení svatého Kříže má pamětní desku 31. pěší pluk "Arco", který v tomto případě sehrál důležitou úlohu. Právě na tomto místě bychom měli být hrdí na tradice legionářů, kteří byli už tehdy připraveni k obraně vznikající samostatné republiky."
Někteří historici přitom říkají, že naše připravenost k obraně republiky párkrát nebyla vždy zrovna silná...
"Narážíte asi na roky 1938 a 1968. Já se domnívám, že armáda tehdy byla připravena bojovat, ale nebyla politická vůle. Takže armáda je v tom nevinně."
Za minulého režimu byla vojenská výročí spíš demonstrací síly, možná proto je vůči nim dnes odstup. Dá se to změnit?
"Já si myslím, že ano. Myslím, že podobné akce jako tato budou mít postupně větší vážnost."
Jaké má podle vás česká armáda postavení?
"Jsme dnes řádným členem NATO a ještě nikdy v dějinách nebylo postavení naší republiky tak pevné a bezpečné. Navíc je nyní rekordní zájem o vstup do armády, takový nikdy nebyl. Navíc máme i dobré renomé v zahraničí. Podílíme se na těch nejtěžších misích, například v Afghánistánu, Africe, Kosovu, a málokdo ví, jak jsme tam dobří, protože na veřejnost pronikne jen zhruba pět procent informací. V oblastech konfliktů naši vojáci a pozorovatelé skutečně nasazují život. Byl jsem na půlročním kurzu vyšších důstojníků a kolega mi ukazoval fotky zraněných vojáků a pozorovatelů z těchto oblastí když to vidíte, tak si teprve pořádně uvědomíte, co všechno tito lidé nasazují."
Mladí mají dnes často pacifistické názory, že by se nemělo vůbec bojovat...
"Každá mírová operace, i když obsahuje slovo "mírová" a jejím cílem je obnovení míru, je operací vojenskou. Do oblasti konfliktu nelze jít beze zbraně. Navíc se změnil způsob válčení. Někdejší podoba konfliktů, kdy proti sobě stály pluky, prapory a tanky, už se nebude opakovat. Teď převažují teroristické akce. Už proto má armáda své velké opodstatnění. Do takovýchto konfliktů prostě nemůžete jít s holýma rukama."
Se zmíněným výročím souvisí i otázka vlastenectví. Jak jsme na tom jako Češi?
"Na rozdíl od Poláků, Slováků a Maďarů u nás bohužel moc pozornosti vlastenectví nevěnujeme. Myslím si, že právě armáda by k obnově vlastenectví mohla přispět. Důležité je přitom také to, jak se otázce vlastenectví věnují na školách."
