Mezi nejvíce vytížené oddávající na jihlavském magistrátu patří zastupitel Martin Málek. Jak právě on vzpomíná na "své" svatby.

 Pokud už oddáváte poněkolikáté, není pro vás svatební obřad stereotypní? Máte například nějakou standardní "kostru" projevu, nebo si pro každou svatbu připravujete jiný?

"Standardní "kostru" mám bez té by to ani nešlo. Jdu, ale cestou, že si oddávající řeč píši sám, tak říkajíc na tělo.

Někdy se svatební řeč upravuje na přání svatebčanů, například když se někteří neberou třeba poprvé, tak jí chtějí mít krátkou.

Jindy cítíte ve vzduchu, že atmosféra je uvolněná a můžete některé věci zlehčit a během oddávání si třeba popovídat se snoubenci, rodiči nebo příbuznými. Vděčným publikem jsou také malé děti, ty většinou žádnou srandu nezkazí a jejich reakce jsou spontánní.

Zcela specifická jsou výroční svatby jako je zlatá nebo diamantová. Tam už musíte bilancovat, udělat průřez celým životem svatebčanů a je to velmi slavnostní a dojemné.

Zvláštní jsou i svatby když jeden ze snoubenců je cizinec a u obřadu asistuje tlumočník, který překládá vaši slavnostní řeč.

Také se jdu podívat občas na ostatní kolegy jak se jim daří i to může být inspirací jak to dělá někdo jiný."

Oddával jste už i mimo radnici? Netrpí tím důstojnost obřadu?

 "Mimo radnici jsem oddával většinou zatím pro známé, je to velmi příjemné, zejména v letních měsících.

 Taková svatba na statku v zahradě pod ovocným stromem, za doprovodu živé muziky, družičky převlečené za lesní víly s lučními květinami ve vlasech, naražený soudek piva a vůně opečeného masa, teď jsem se zasnil, už aby bylo léto.

 Nebo naopak průtrž mračen, svatebčané držící padající pergolu, lítající svatební řeč, dorty, cukroví, skleničky válející se po dvoře, všichni promočení na kost. To jsou také věci, na které snoubenci nikdy nezapomenou.

 Důstojnost určitě netrpí, svatebčané do toho jdou, že chtějí prožít něco netradičního a spoustu nápadů a invencí do toho vkládají sami, zkrátka je to obřad podle jejich gusta."

Vzpomínáte si na nějakou kuriózní historku při svatbě?

"Ano i o zajímavé příběhy na radnici není nouze. Krásné jsou velké romské svatby, nebo když svatebčané vymýšlí různé vtípky nejen před radnicí.

 Ale úplně z jiného soudku. Vzpomínám si na svatbu jedné dvojice z nižší sociální skupiny, každý z nich už absolvoval svojí svatbu poněkolikáté, byli docela ovíněni, neustále narušovali obřad tancem, zpěvem, různými kreacemi na koberci, poté ženich navrhoval napřed matrikářce, že si jí chce vzít. Poté, že si teda vezme mne, tak jsem mu říkal, že vůči přítomné nevěstě to není fér. Svědci jim pod vlivem alkoholu tuším usnuli někde venku, tak nakonec za ně musel zaskočit přítomný personál na radnici.

 Jindy byl ženich tak nervózní, že když dával nevěstě na ruku snubní prstýnek, tak mu upadl na zem a někam se zakutálel a několik minut jej na kolenou hledali všichni obřadníci a svatebčané až mi to chvílemi připadalo, že ho snad někdo našel a schoval, aby svatba nebyla v "zájmu" ženicha dokončena.?

-hm, lb-