Úctyhodných dvě stě let slaví letos vánoční stromek. Ačkoli se před lety snažil umělý stromeček vytlačit ten tradiční, voňavý a zelený z našich domovů, letošek hlásá návrat k tradicím. Tedy i k živému vánočnímu stromečku.

 Poprvé se rozsvítil v pražské vile ředitele Stavovského divadla Jana K. Liebicha roku 1812. O třicet let později se v Praze stromky prodávaly jako běžná věc a lidé je nazývali Kristovým strůmkem.

 Nejdříve se ujal v zámožných českých rodinách, na Moravě se začal objevovat až počátkem 20. století. Stromeček k nám pronikl z německého území, kde se v 17. a 18. století šířil od města k městu.

 V 19. století a do poloviny minulého byla vánočním stromem hlavně jedle, v dnešní době je pro svou vzácnost nahrazena odolnějším smrkem a borovicí.

 Zvyklost stavět rozsvícené vánoční stromky na veřejných prostranstvích se v evropských zemích ujala po první světové válce. Na českém území byl podle dochovaných zpráv poprvé postaven veřejný stromeček v Plzni roku 1925.

 Tato zvyklost se za první republiky rychle rozšířila po dalších českých i moravských městech i vesnicích.

 Etnografka Muzea Vysočiny Jihlava Dana Nováková netají, že přesné datum, kdy se stromeček začal zdobit na Vysočině, k dispozici není.

 „Musíme si uvědomit, že to opravdu nejprve byl zvyk bohatých lidí, a teprve pak se přesunul do chudších vrstev,“ říká. Připomíná, že i betlém se k nám dostal z Tyrol, tedy z německého prostředí.

 „Možná díky častým cestám jihlavských obyvatel za hranice se tady mohl ocitnout betlém i stromek brzy, ale to je jen pouhá spekulace,“ říká Nováková.

 A zmiňuje historii, kdy se stromek nejprve věšel od stropu špičkou k podlaze. „Teprve po čase se podoba stavění ustálila tak, jak ji známe i dnes,“ dodává etnografka Dana Nováková.