„Jste HIV pozitivní“. Větu, která člověku převrátí život naruby, si letos v České republice vyslechlo na dvě stovky lidí. Je jich nejvíc od roku 1985, kdy se u nás tato nákaza poprvé objevila.

 Možnost nahlédnout pod pokličku toho, co lidé nakažení virem HIV prožívají, přinesla beseda s Oldřichem Baštou, která se uskutečnila minulý pátek v jihlavském kině Dukla. S diagnózou HIV pozitivní žije 45letý muž už pětadvacet let.

 „Nakazil jsem se nechráněným pohlavním stykem od svého přítele. O tom, že je HIV pozitivní, vůbec nevěděl. Dostal zápal plic a nemohl se z toho dlouho dostat, antibiotika nezabírala,“ popisuje Olda Bašta, který otevřeně hovoří o AIDS a HIV na veřejných diskuzích a besedách. Na Vysočině už poněkolikáté. „Lékař mu doporučil testy na HIV, a bylo to. Zemřel půl roku poté, co se dozvěděl diagnózu. Byli jsme spolu až do konce.“

 Když Oldřich Bašta zjistil, že je také pozitivní, byl podle svých slov v šoku. „Zhroutí se vám celý život a nevíte, co dál. Dostanete se na psychické dno,“ říká. Nejvíc na dně byl právě v době, kdy jeho přítel zemřel. „Myslel jsem, že už mi nezbývá moc času, bál jsem se každého nachlazení,“ přibližuje.

 Změnilo se také chování lidí z jeho okolí, kteří se o tom, že je nakažený virem HIV, dozvěděli. Někteří mu prý ani nechtěli podat ruku, jiní se k němu úplně obrátili zády.

 Podle něj lidi strašák v podobě onemocnění virem HIV až tak moc netrápí, nemají strach a myslí si, že jich se to týkat nemůže. Ve zprávách slyší, že se našel nějaký nový lék, a tak si myslí, že tím jsou HIV i AIDS vyřešeny. „Jenže to jsou jen léky na potlačení příznaků, které vlastní nemoc vyléčit nedokážou,“ vysvětluje.

 Neuvěřitelně těžké prý bylo oznámit rodině fakt, že je nakažený. „Mamka mě v tom nechala. Nepřála si, abych je navštěvoval. Tehdy se o nemoci moc nevědělo, a tak si myslela, že se můžou nakazit i z ručníků v koupelně. Až později se vše obrátilo k lepšímu,“ popisuje jedny z nejtěžších okamžiků. „Nemám jí to za zlé, později mne sama vyhledala.“

 Podle Oldy Bašty je nejčastějším důvodem toho, že se rodina od člověka v takové chvíli odvrátí, obava, „co by tomu řekli lidi“.

 Více v tištěném vydání JL s datem 7. 12.