Začínal v jihlavském antikvariátu, dnes jeho jméno nese nejznámější knihkupectví v krajském městě. Antonín Otava v neděli oslaví osmdesátiny.

 Vždy v obleku a s kravatou. Když jej navštívím v jeho knihkupectví, zrovna s jedním ze zákazníků debatuje a předkládá mu knihy k prohlédnutí. Antonín Otava je knihkupcem a svou profesi vykonává neuvěřitelných 63 let. V neděli mu bude osmdesát let.

 I ve svých letech, kdy by většina lidí užívala zaslouženého odpočinku, dochází pravidelně do obchodu, aby zde alespoň dopoledne vypomohl. „Když má člověk svoji práci rád, je to o něčem jiném,“ říká.

 Usedáme do kanceláře, v níž jsou desítky, stovky knih. “Jsou to knížky, které mají vztah k vydavatelskému, knihkupeckému nebo literárnímu povolání,“ vysvětluje. Na stěnách visí obrazy známých malířů či snímky literátů, kteří v prodejně měli autogramiádu.

 Třeba Bohumila Říhy. „Ačkoliv jej někteří zařadili do proudu socialistické literatury, byl celoevropským šéfem pro dětskou literaturu,“ vzpomíná Otava na spisovatele.

 Třiašedesát let knihkupcem! Umí si představit, že by dělal něco jiného? „Těžko,“ odpovídá. Za komunistů prý dostal opakovaně nabídku, aby pracoval na podnikovém ředitelství. Vždy ale odmítl. „Byla by to administrativní práce a manželka by byla v Jihlavě a já v Brně… to by bylo na rozvod,“ směje se.

 K rodině se pak v povídání ještě jednou vrací. „Kdo má práci rád, neohlíží se na čas,“ řekne a dodá, „ale pozor, je tu otazník: neokrádá se kvůli práci rodina?“ Té řečnické otázce je rozumět.

 Začínal v antikvariátu

 Celý život tráví mezi knihami. V obchodě, v kanceláři, doma. Co pro něj kniha znamená, vystihuje i jeho věta: „Jestliže existuje kantor, který může fungovat bez knížek, je to jen zaměstnanec a ne kantor.“ A nemyslí tím učebnice.

 Jaký by měl být obchodník s knihami? Pochopitelně člověk jich znalý. A tím Antonín Otava opravdu je. Začínal v roce 1947, kdy se učil na brněnské knihkupecké škole. Poté bylo třeba najít místo a podnájem. „Bylo to velmi těžké,“ vzpomíná. V podniku mu pak řekli, že v Jihlavě potřebují člověka do antikvariátu.

 Kdo je to antikvář? Člověk, který by prý měl znát takových sto let produkce knih. Jak se to pan Otava v mládí naučil? Absolvoval stáže v šesti sedmi antikvariátech celé republiky. „Seznamoval jsem se tam, jak prodejnu provozují, jaké mají knihy, jak se nakupuje a prodává…“ Potom šel do Jihlavy a v Palackého ulici vedl mnoho let antikvariát.

 V roce 1974 mu nabídli místo v knihkupectví na Komenského ulici. Nahradil by vedoucího pana Matouška, kterému v té době již bylo přes 70 let. Místo vzal a v těch samých prostorách sídlí dodnes. I když se po roce 1989 stal obchod jeho vlastním.

 Antikvářskou několikaletou praxi by prý doporučil všem knihkupcům. Jak přikyvuje, právě po devadesátém roce minulého století se vyrojila spousta podnikatelů ve všech možných oborech a samozřejmě i v tom obchodním.

 V některých prodejnách s věděním, moudrostmi, kriminálními příběhy, romány, humornou četbou… uzavřených ve větách a slovech na desetitisíci stranách však místo knihkupců stáli spíše podavači zboží.

 Znát autory, vydavatelství, literární díla, slovníky…, přijde panu Otavovi nezbytné. Protože když se zákazník zeptá na nějaký letitý titul a obchodník jej zná, řekne si: Tady tomu rozumí. A do obchodu se vrátí.

 Mezi knihkupci je pojmem, díky svému přehledu, zkušenostem i slušnosti. „Přál bych si, aby všichni skuteční knihkupci, kteří mají svou práci rádi, zachovávali úctu k práci svých předchůdců a starších kolegů a usilovali o zlepšení vzájemných vztahů,“ dodá.

 Nová demokratická doba po roce 1989 vtáhla do politiky spoustu nových lidí. Pan Otava byl jedním z nich. Osm let byl jihlavským radním. V letech 1994 až 2002. Nejdříve jako nestraník za ODS, poté čtyři roky za Jihlavskou alianci.

 „Těch osm let mi dalo poznání komunální politiky. Vůbec toho nelituji, i když mi to sebralo hodně času,“ hodnotí své působení. S pečlivostí sobě vlastní se připravoval na každé jednání rady. A když šlo o prodeje domů, šel si je o víkendu se svou paní prohlédnout. Když má o něčem rozhodovat, musí přece vědět, o čem!

 „Někteří třeba přišli na zastupitelstvo a četli materiály až tam…,“ kroutí nechápavě hlavou nad takovým jednáním. „Když něco dělám, snažím se to dělat pořádně,“ vyjadřuje svou filozofii.

 Politiku stále sleduje, i tu velkou. K výsledku voleb, nebo spíše k malé účasti ve volbách jen řekne: „Kdyby si ti lidé uvědomili, že vlastně podporují komunisty…“ a vzpomene na komunisty a sociální demokracii, které se v roce 1948 spojily.

 Antonína Otavu mnoho Jihlavanů nazývá morální autoritou, stejně jako jeho kolegu z tehdejšího zastupitelstva, lékaře Ivana Činčeru. Takových je prý ve společnosti málo. I proto se o něm v některých kruzích uvažovalo jako o možném starostovi.

 „Odmítl jsem to, takovou práci člověk musí znát, musí mít s ní zkušenosti a mít tým lidí, se kterými by do toho šel,“ a znovu zopakuje, že když se něco dělá, má se to dělat pořádně.

 I proto nechápe lidi, kteří se nechají napsat na kandidátku, třeba i na zadní pozice, a když přeskáčou ty před sebou a zvolí je, příliš je to nezajímá. „Když o to nemají zájem, nemají se tam nechat napsat. Ubírá jim to čest a vážnost a poškozuje to stranu, za kterou kandidovali.“

 Vraťme se ale k jeho celoživotnímu povolání, které strávil mezi knihami. Poslední otázka proto nemohla být jiná: Co jste v poslední době přečetl? A pan Otava jmenuje knihy od Momentek ze života Jana Pavla II. až po knihu Prokop Drtina, osud československého demokrata. A v současnosti? „Jsou to dvě knihy, obě o Habsburcích. Ta první je nejen o poslední zesnulé císařovně Zitě, ta druhá je o jednotlivých osobnostech Habsburků,“ odpovídá a ukazuje zároveň další, krásně vybavenou, již třetí knihu o Habsburcích. K té se ale prý dostane až po oslavách 80. narozenin. To snad bude mít víc času.

 Antonín Otava plánuje koncem letošního roku ukončit svou knihkupeckou činnost. Obchod v Jihlavě ale dál ponese jeho jméno. Postarají se o to jeho dcery Jana a Zdeňka, které získaly odbornou i praktickou kvalifikaci v oboru a jdou tak ve šlépějích svého otce.

 „Oběma patří mé upřímné poděkování za spolupráci a přání, aby měly hodně spokojených čtenářů,“ říká Antonín Otava, který může s hrdostí nést titul Pan Knihkupec.