Les rukou se zvedá ve středu po jedné hodině po dotazu, kdo má sám zkušenost s rakovinou, nebo postihla někoho z jeho blízkých, v zasedací místnosti jihlavské nemocnice. Začíná tu beseda s Naďou Urbánkovou – zpěvačkou a moderátorkou, kterou rakovina prsu postihla před třemi lety.

 „Jsem jedna z těch žen, která rakovinu prsu má, a ráda bych si poslechla její prožitky,“ přibližuje svůj důvod návštěvy středeční besedy s Naďou Urbánkovou Lenka ze Šimanova. „Sama jsem v polovině léčby. Konkrétní otázky pro ni nemám, ale třeba mě něco napadne,“ dodává ještě před začátkem programu.

 Podobné pohnutky má také další posluchačka, Petra: “Přišla jsem si poslechnout nějaké rady, sama se s rakovinou prsu léčím tři čtvrtě roku.“
„Je důležité, aby lidé mluvili o tom, co prožívají,“ zdůrazňuje hned v úvodu pětinásobná Zlatá slavice. Ta na svoji nemoc podle svých slov přišla více méně náhodou – to když si k 70. narozeninám „naordinovala“ generální kontrolu svého zdraví. Během náročné léčby přišla o obě ňadra, jak ale sama říká, neztrácela naději.

 „Nemračte se a neházejte flintu do žita, jen nebuďte takový lempl jako já a berte můj případ jako odstrašující,“ upozorňuje s tím, že lidé by rozhodně neměli podceňovat prevenci. Slovo rakovina Naďa Urbánková nahradila svým vlastním – říká jí Bubák. „Lhala bych, kdybych tvrdila, že mě špatné myšlenky nepřemůžou, ale pobrečím si – i to pomáhá, a pak nahlas zakřičím nějaké sprosté slovo, třeba do pr...,“ doporučuje přítomným posluchačkám.

 Během ozařování se prý modlila, nebo si zpívala. „Hlavně nemyslete na to, že se děje něco špatně,“ vzkazuje zpěvačka. Přednášku na ne právě veselé téma zpestřuje vtipnými příhodami, které v době léčby zažila v jihlavské nemocnici.

 „Odnáším si hodně, celým tím peklem jsem si prošla. Jedno prso nemám a druhé mi operovali. Je to 17 a devět roků. Jihlavské nemocnici děkuji za záchranu života,“ sděluje dojmy z besedy Anna ze Svratouchu na Chrudimsku.

 Také ona se ztotožňuje s radami Nadi Urbánkové – pokud vás taková nemoc „skolí“, chce to optimismus a pevnou vůli, že to dobře dopadne. „Zjistila jsem, že mám rakovinu, ve 43 letech, a už jenom kvůli dětem jsem bojovala.

 Nikomu bych to nepřála, ale pokud vás choroba přepadne, neztrácejte víru v dobrý konec,“ doporučuje paní Anna.