V sobotu v 15 hodin otevřou na vlakovém nádraží v Třešti expozici stovek modelů z odkazu modeláře Vladimíra Balíka. O jejím restaurování hovoří Petr Šourek, člen Klubu plastikových modelářů Jihlava.

 Kdo byl vlastně autor modelů Vladimír Balík?

 Dr. Balík pocházel z Třeště. Byl biologem a botanikem, svůj profesní život strávil na Akademii věd v Českých Budějovicích. Zemřel ve věku 53 let. Po celý život zůstal svobodný, bezdětný, stavba plastikových modelů byla jeho velkou zálibou. Měl tedy na stavbu čas a dá se říci, že stavěl téměř cokoli, co se mu dostalo pod ruku.

 Jak je tedy sbírka rozsáhlá?

 Celá čítá zhruba 750 modelů. Někdo spočítal, že kdyby dr. Balík začal v deseti letech, musel by každé tři týdny dokončit jeden model, jinak by to nestihl.

 V jaké kvalitě ty modely jsou?

 Na to, jak rychle je stavěl, a kolik jich je, je kvalita velmi dobrá. Nejsou to úplně ty nejšpičkovější modely, ale to by se při takové rychlosti ani nedalo. Pro dr. Balíka to byla spíše sbírka, než snaha vytvořit totálně špičkové soutěžní modely. Ohromná hodnota té sbírky je právě v tom, jak je velká a komplexní.

 Jak tedy bude členěna?

 Expozici jsme uspořádali po státech. Lze např. vybrat celou jednu vitrínu německé vojenské techniky. Je jí tam tolik, že ten prostor zaplní.

 A jak jsou modely zaměřeny časově?

 Je to opět průřez. Nejvíce je ve sbírce věcí od druhé světové války včetně a mladších. To tvoří gró sbírky. Civilní věci jsou výjimkou. Je to opravdu zejména vojenská technika od náklaďáků přes štábní auta až po nejtěžší tanky či nosiče raket všech možných armád. Asi třetinu tvoří vojenská letadla.

 Jakou cestou se sbírka dostala do Třeště?

 Městský úřad v Třešti ji dostal z pozůstalosti jako dar od rodiny dr. Balíka. Jeho příbuzným bylo líto modely vyhodit a byl dobrý nápad věnovat je právě Třešti. Na městském úřadu o věc projevili zájem a našli prostor v budově nádraží. Dva členové našeho klubu pocházejí přímo z Třeště. Když se ale ukázalo, jak ohromný je rozsah sbírky, byl osloven celý náš klub a pustili jsme se do renovace modelů.

 Co to obnášelo prakticky?

 Průběžně na tom dělalo deset až dvanáct lidí. Pracovalo se v někdejší školní budově na třešťském náměstí, kde byla sbírka uložena. Tady se modely především nejprve identifikovaly, protože k nim nebyly žádné popisky. Byla to hromada modelů, které se musely pro expoziční účely určit, roztřídit a vytvořit popisky. To byla docela mravenčí práce – internet, papírové podklady, trvalo to několik měsíců. Všechny modely jsme kvůli inventarizaci také nafotili pro fotokatalog.

 V jakém stavu byly a co jste na nich museli dělat?

 Především bylo nutné některé věci dolepit a modely vyčistit, aby nebyly zaprášené. Takže přišly na řadu antistatické štětce apod. Modely jsme nebarvili, protože by ztratily svoji autenticitu. Barvy už jsou na nich starší a jakýkoli nový zásah by byl vidět.

 Jakou část celé sbírky publikum uvidí?

 V rámci širšího projektu akcí podél železniční trati pořídilo Město Třešť pro expozici nové skleněné vitríny. Všechny modely se ovšem do nich ani tak nevejdou, museli jsme udělat výběr. Ale odhaduji, že dvě třetiny věcí vystaveny budou. Hrubým odhadem jich tedy bude vystaveno kolem pěti set.

 Pro celou expozici už jsou pořízeny i potištěné plachty, které ji dotvoří. Plachtami budou kompletně potaženy zdi za modely. Ke každé vitríně na nich bude pod znakem příslušné armády zpracována stručná historie a několik fotografií.

 Narazil jste na nějaký model, nad kterým duše modeláře zaplesala?  
Mě chytla za srdce „Teta Ju“, čili Junkers padesát dvojka. Tomu letadlu se tak přezdívkou říkalo, byl to německý dopravák z druhé války. Tady je zpracováno v zimní kamufláži, natřeno na bílo. Je udělané opravdu krásně – ošoupané a olétané. To letadlo se totiž v reálu natíralo třeba vápnem, takže to šlo strašně rychle dolů.

 Šli byste do té rozsáhlé práce znovu?

 Bylo to hodně náročné, ale já myslím, že ano. Práce to byla samozřejmě hezká a nás to baví. Asi bychom si to už trochu jinak zorganizovali v klubu.

 A samotný klub se bude v expozici také nějak prezentovat?

 Ke konkrétní válečné historii Třeště bude v expozici odkazovat diorama, které stavěli členové našeho klubu. Ukazuje část letiště s šesti americkými stíhačkami z druhé světové války. Letadla jsou provedena v markingu jednotky, jejíž příslušník 1. dubna 1945 rozstřílel vlak u Hodic, kousek od Třeště.

 Práce na sbírce jste dělali na zakázku. Peníze vyděláváte na akce vašeho klubu?

 Je to tak. Tímto způsobem si vyděláváme na to, abychom mohli pokrýt náklady modelářských soutěží, které děláme dvě do roka. Ty akce jsou finančně ztrátové a musíme si na ně někde vydělat. Jedna je jarní. Nese název Štít města Jihlavy a pro rok 2013 už na ni máme v Hotelu Gustav Mahler zabukovaný termín čtvrté soboty v březnu.

 Na konci října pak každoročně pořádáme Memoriál Gerharda Bratrschovského. To byl zakládající člen našeho klubu ze sedmdesátých let, který ve čtyřiceti letech bohužel zemřel na rakovinu. Je to malá komorní soutěž, tzv. „bodovačka“, na kterou jezdí méně modelářů, ale zase jsou na ní hodně kvalitní precizní modely. Není to tedy tak divácky zaměřená akce.