Cyklostezky a cyklotrasy v Jihlavě a okolí jsou zejména v létě velmi hojně využívány. V hodnocení uživatelů mají své klady i zápory.

 Z aktuálně vybudovaných částí cyklotras v okolí Jihlavy je např. ve směru na Raabs velmi pozitivně přijímán nově zbudovaný lesní úsek za hradem Rokštejnem. Původní lesní cesta zde byla opatřena asfaltem a dřevěným zábradlím. Cyklistům se tak otevřel nový pohodlný přístup k atraktivnímu hradu ze strany od Brtnice přes Panskou Lhotu.

 K dalším oceňovaným úsekům patří např. cyklostezka na Pístov, která cyklistům po letech otevřela výjezd z Jihlavy ke Špičáku a Třešti mimo těžko sjízdné dlažební kostky na výjezdu z města. Bohužel zde podle reakcí zatím hodně chybí dobrá návaznost stezky na městské komunikace.

 Naopak k velmi rozporuplně vnímaným úsekům patří podle zjištění JL například vytažení cyklostezky do kopců za Lukami nad Jihlavou. Prakticky většina cyklistů tento náročný úsek raději ignoruje a využívá stávající silnici podél řeky. Někteří o něm dokonce ani neví, protože označení nástupu není podle nich dobré.

 Jako vyloženě nebezpečná bývají cyklisty často hodnocena např. dvě místa přímo v Jihlavě. Je to zejména nájezd ve směru od Skalky na stezku za City Park. Podle některých oslovených cyklistů zde zejména za mokra cyklostezka „vynáší“ na velmi nebezpečné a madlem nechráněné zábradlí z úzkých ocelových tyčí.

 Negativní roli hraje v tomto místě i časté nebezpečné chování chodců. Ti prakticky ignorují „zebru“ namalovanou přes cyklostezku směrem na chodník a nečekaně vystupují na cyklo-stezce zpoza sloupu Znojemského mostu v protisměru. V řadě případů už tu cyklisty v protisměru překvapili i volně pobíhající psi.

 Podle některých názorů by zde zvýšila bezpečnost instalace madla na část zábradlí v zatáčce a osazení zrcadla. Právě zrcadlo by někteří cyklisté ocenili také v nepřehledné zatáčce v podjezdu cyklostezky pod „Jánským mostem“ přes řeku Jihlavu. Také zde totiž zcela pravidelně dochází k setkávání s chodci a souběžně jedoucími bruslaři a zejména k velmi nebezpečným kolizím s volně pobíhajícími psy.

 Vzájemně se respektovat

 Zejména chování lidí na městské cyklostezce (a eventuální častější dohled nad ním) by podle řady cyklistů všech úrovní přispělo k jejímu ještě lepšímu využívání. Netýká se to jen vandalů na odpočívkách (a třeba i skla, které po jejich působení často na stezce dělá problémy), ale především celkového ohleduplného pohybu na stezce, kde by se měli účastníci vzájemně respektovat.

 Zatím bohužel naprosto není ničím výjimečným vidět právě volně pobíhající psy, stezku ucpanou maminkami s kočárky (zatímco chodník vedle zeje prázdnotou), anebo starší chodce, kteří spolu rozprávějí, zatímco vodítko jejich psa je nataženo přes stezku.

 Cyklostezka zkrátka není jen asfalt, ale také lidé na ní. Každopádně je obrovský boom cyklistiky v poslední době velkým argumentem pro její podporu. I jihlavští cyklisté se tak podle reakcí těší na nové úseky a na postupné zlepšování navazujícího servisu kolem nich, jakým je už dnes třeba cyklisty obsypaná loucká restaurace Kolnička.

 A mají i další, větší sny – jedním z nich je třeba vyřešení průjezdu uzavřeným hubenovským údolím, aby se konečně mimo nebezpečné silnice otevřel i nástup pro kola směrem k cyklisticky atraktivnímu lesnímu masivu Čeřínku.  
K těm dalším patří třeba mnohem lepší koordinace cykloturistiky, která je jedním z proklamovaných směrů turistické politiky kraje, s „lesáky“ či zemědělci.

 Stále více lesních a polních úseků vysypaných prakticky nesjízdným hrubozrnným makadamem (včetně pasáží na značených trasách) totiž často vůbec nesvědčí o tom, že by Jihlavsko jako celek jakkoli cíleně směřovalo k tomu, aby se skutečně stalo vyhledávanou cykloturistickou destinací a mohlo mít z pobytu cyklistů i patřičné zisky.

______________________________________________________________

 Jakub Novák: V cyklostezkách se máme hodně co učit

Jedním z těch, kdo mohou porovnávat jihlavské cyklostezky s evropským standardem, je zdejší cyklista Jakub Novák. Sportovně se věnoval plavání, triatlonu i MTB. Poslední roky se s dětmi věnuje především rodinné turistické cyklistice a angažuje se v půjčování vozíků za kolo.

 Kdy jste se tedy vlastně poprvé setkal s pojmem cyklostezka a s tím, co v Evropě představuje?

 Ještě v dobách, kdy pojem cyklostezka byl v Česku zakázané slovo, jsem měl v partnerském městě Jihlavy – holandském Purmerendu, několik příležitostí poznat, co znamená být cyklistou. Nasedl jsem na standardizovanou „Ukrajinu“ a užíval si bezpečí jasně oddělené stezky.

 Jak ta stezka vypadala a co nabízela?

 Na větších i menších křižovatkách jsem si pohodlně zmáčkl tlačítko přednosti semaforu a bez dlouhého čekání jsem za chvilku jel dál. Na některých rušnějších křižovatkách jsem dokonce mohl využít speciálního opěrátko-zábradlíčka při čekání na zelenou. Na neregulovaných přejezdech a křižovatkách jsem neměl strach – auta v dostatečné vzdálenosti zastavovala a já jsem tady byl ten, který má přednost. Všechny hrany a přejezdy byly stavebně připraveny právě pro přejezd cyklistů, ne jako v Jihlavě, kde se pár přejezdy na náměstí dovedeme chlubit stále dokola. Ale stačí zahnout o pár uliček dál a už skáčete z obrubníků dolů a přejezdy jsou v nedohlednu.

 Čili jihlavská cyklostezka podle vás k evropské špičce nepatří?

 Venku nenajdete žádné zbytečné cedule s pravidly, jak „používat“ cyklostezku. A návštěvník z Nizozemí by se musel vysmát třeba jihlavské změti značek, která vznikla u pseudo-cyklo­stezky v místě výškového obytného domu mezi nemocnicí a Policí ČR na Vrchlického ulici (pozn. lokalita U dubu). Značka začátek úseku - po půldruhém metru konec úseku - a v opačném gardu to stejné na druhé straně. Lepší na takovém místě nebourat... I když, nemocnice je vlastně naproti. Když už se na inkriminované stezce propletete mezi lidmi, kteří ji logicky používají jako chodník, tak dole pod kopcem „u tunelu“ vás stezka přivítá značkou – cyklisto, sesedni z kola - převeď kolo přes most a pak můžeš pokračovat - vše tuším opět doplněno změtí značek o začátku a konci úseku stezky.

 Takže co podle vás chybí pojetí cyklostezek v krajském městě – je to skutečná koncepce, kontinuita, vybavenost…?

 Vzpomínám si, jak se řadu let zpátky zpracovával (předpokládám, že za nemalý peníz) generel cyklodopravy ve městě Jihlavě a okolí. Je vidět, že ho zpracovávali praví „odborníci“, kteří v podstatě zlikvidovali funkci chodníku vzadu za gymnáziem v ulici Tyršova. O přednosti a semaforech na křižovatkách Tolstého a Fritzova si nechávám zdát. V této souvislosti jsem už psal jeden e-mail i tiskovému mluvčímu radnice. Když to zjednoduším, vyjádřil se v tom smyslu, že všechno je v pořádku! Absurdní jsou i dělicí pruhy na jihlavských stezkách. Při šířce celé stezky odhadem 1,5 metru v některých místech tato věc naprosto postrádá smysl – jen si „někdo“ pěkně namastil kapsu.

 Můžete porovnávat s cyklo­stezkami i v dalších zemích?

 Mám i nedávné zkušenosti z používání kola ve Švédsku – konkrétně v Göteborgu. I zde je cyklista respektovaným účastníkem provozu a celé město je protkané systémem stezek, které jsou, stejně jako v Nizozemí, hustě používány obyvateli města v jakémkoliv počasí a jakéhokoliv věku.

 V Jihlavě je zatím problémem i chování lidí na cyklostezce. Často je netolerantní, mnozí chodci a „kynologové“ např. ignorují, že jsou na takovéto komunikaci. A především jim to nikdo zrovna moc nesděluje a nepřipomíná…

 Ve Švédsku stezky využívají samozřejmě i běžci bez nejmenších konfliktů. Obecně se provoz na mnou navštívených stezkách nedá srovnávat s tím, co najdeme v Jihlavě. Lidé se respektují a hlavně je vidět, že kolo je pro ně nejvýhodnější dopravní prostředek. V zahraničí jsem měl pocit, že města vytlačují auta ze svého centra, anebo jim alespoň dávají čím dál méně možností pohybu. I když chápu, že automobilová doprava se úplně vytěsnit nedá.

 Stezky v Jihlavě i okolí ale určitě mají i řadu dobrých úseků. Co třeba stezka k Pístovu?

 Ano, část cyklostezky do Pístova je krásná. Ale je stejně k ničemu, jako část podél řeky Jihlavy za megamarkety. Vše je totiž ode zdi do zdi. Když přijedete z Pístova do Jihlavy, skončíte na rozbombardovaném asfaltu u prvního paneláku a hledáte, jak pěkně pokračovat dál. Někteří se trefí na partyzánské stezky vedoucí na Skalku a většina neznalých pokračuje po doslovném tankodromu Telečské ulice dál, až možná dojede k napojení u City Parku. Tady se musí se skřípěním brzd trefit v zatáčce pod pilířem Znojemského mostu na stezku a nenapíchnout se na „umělecky“ nastražené zábradlí nad Koželužským potokem.

 O čem si tedy musíme zatím nechat v Jihlavě zdát, pokud bychom se měli zaměřit na možnosti současných moderních cyklostezek?

 Mohl bych pokračovat o v zahraničí zastřešených parkovacích zastávkách pro cyklisty, odpočinkových zastaveních, o které se evidentně někdo stará a nemyslí si jako v Jihlavě, že dřevěné palisády se bez obnovy nátěru nerozpadnou… V zahraničí se samozřejmě materiály kombinují, ale obnovitelné zdroje jako dřevo jsou hojně používány na různá hrazení, koše nebo lavičky. I tím se vytváří pracovní místa, ale to už odbočuji jinam.

 A řešení vidíte v čem?

 Máme se hodně a hodně co učit od Západu. Městští zastupitelé by měli cyklostezky svěřit lidem se zkušenostmi – odborníkům, a neohánět se prohlášeními, jak navštívili partnerské město a viděli fungující dopravní řešení... a to je všechno.