S magazínem Pro ženy se v Jihlavských listech setkáváte již devátým rokem. Představovali jsme vám v něm známé tváře z našeho regionu ze strany jejich profese, či dotazníkovou anketou. Nyní to zkusíme z pohledu jednotlivých měsíců a událostí v nich. Leden věnujeme jihlavské primátorce Karolíně Koubové.

Když se řekne leden, co se vám nejdříve vybaví?

Každý rok si říkám, že v lednu už bude trochu klidu, opadne shon před koncem roku a bude čas na dořešení palčivých situací. A každý rok jsem překvapená, že to tak není.

Možná je to tím, že je leden symbolem nového začátku a člověk má tendenci se pustit do dlouho odkládaných problémů, možná je to moje naivita, ale leden je pro mě vždycky ve znamení očekávání klidu a následného vypětí sil.

Vše začíná, čeká nás dvanáct měsíců nových věcí? Jak moc plný je váš diář?

Příprava diáře mi dá hodně práce. Pořád dokola zvažuji, na kterých schůzkách musím být a co mohu předat dál, je to nekonečná činnost.

Slíbili jsme po volbách změnu, což dá prostě hrozně moc práce. Pořád dokola řeším naši efektivitu.

Takže ano, těšit se můžeme, ale zároveň je potřeba říct, že se nedá všechno stihnout hned.

Nedávno jsem to kolegům přirovnávala k opravě nástěnných hodin. Člověk přijde do funkce s tím, že bude stačit opravit ciferník, ale jak se do toho ponoříte, tak zjistíte, že je třeba nejdřív opravit ten hodinový strojek, což není úplně vidět. Zabere to velké množství času, ale je to zásadní pro to, aby ty hodiny opravdu fungovaly, a aby následná oprava ciferníku vůbec dávala smysl.

Na co se osobně nejvíc v roce 2020 těšíte?

Popravdě hodně doufám v to, že bude trochu klidu. Ten první rok ve funkci byl plný veletočů a já se těším na to, že budeme mít čas na práci, čas na normální jednání a konstruktivní posun věcí.

Těším se na léto a na dovolenou s dětmi, protože se mi líbí pozorovat je u toho, když objevují svět, ať už je to les anebo moře. A hlavně cítím, že přes rok toho času nemám tolik, kolik bych chtěla, tak se snažím to dohnat právě na dovolené nebo o víkendových výletech.

Dala jste si nějaká předsevzetí?

Ano a týkalo se právě mého diáře. Musím pracovat na tom, abych měla alespoň trochu času na sebe a více času na rodinu.

Není ženy, která by po náloži vánočních svátků neřešila kila. Jak se udržujete v kondici a fit? Řešíte pohyb, jídelníček, diety?

Výjimečně jsem kila neřešila po Vánocích, ale už před nimi, protože jsem v listopadu zjistila, že jsem za ten rok v nové práci přibrala šest kilo.

Začala jsem tedy běhat a opravdu mě to baví, což jsem nečekala. Měla jsem tak nějak zafixováno, že už jen rozběhnout se je nadlidský úkon, takže zjištění, že to jde, že si u toho skvěle vyčistím hlavu, že mi je potom velmi dobře, mě fakt potěšilo. Nicméně jsem hubnout nezačala, moje stravování je hrozné, mám čas jenom na oběd a zbytek flinkám, pak mám hlad, tak se přejím…

Kdo to nezná? Takže jsem teď po novém roce zkusila krabičkový způsob stravování a zatím jsem nadšená. Uvidím, jestli se to odrazí i na té váze.

Zimní čas je nejen dobou lyžování a bruslení, ale také plesání a zábav. Jste příznivcem velkých garderob a klasického tance?

Nejsem úplně plesový typ, nebýt mé práce, tak se na ples snad ani nedostanu. Jednak se teď nedostanu do žádných šatů a jednak se přiznám, že když už můžu večer vyrazit ven, tak preferuji buď divadlo anebo prostě klub.

Plesáme tedy výjimečně, ale když už, tak si to patřičně užijeme. Dokonce jsme s manželem navštěvovali taneční, ale protože jsme neměli čas v termínu s dospělými, tak jsme chodili se studenty. To mě hodně bavilo.

Podle čeho volíte oblečení? Co o vás prozradí váš šatník? Převládají kostýmky či spíš sportovní oblečení?

Do hledáčku módní policie jsem se ještě naštěstí nedostala, takže nevím, co o mě můj šatník prozrazuje. Teď jsou asi kostýmky vs. tepláky padesát na padesát, pořád se to ale mění.

I když musím říct, že co se týče nákupů, nejsem úplně typickou ženou, nakupování je pro mě náročné a zvládnu to jenom chvíli. Většinou přesně vím, pro co jdu, a když to nedostanu nejhůře ve druhém obchodě, tak se zpocená obracím a prchám pryč.

Ale i když se podívám do své historie, tak asi vždy převládalo to elegantnější oblečení nad sportovním, jsem zastánce toho, že oblečení se má volit podle toho, k jaké je příležitosti, takže ve městě mě v teniskách potkáte, jenom když si jdu zaběhat.

Jakou soukromou radost si nikdy neodepřete a proč?

Velmi často se v práci zdržím třeba 14 hodin a to je potom jediná možná radost, která mě z toho dostane. Láhev vychlazeného Bernarda.