Druhá polovina letních prázdnin obvykle bývá mezi příznivci noční oblohy ve znamení pozorování tzv. padajících hvězd. Zpravidla v noci z 12. na 13. srpna rok co rok s železnou pravidelností vrcholí známý meteorický roj Perseid.
Meteory z roje Perseid, někdy též známé jako slzy svatého Vavřince, oblohu zalijí i letos, nicméně jejich vizuální pozorování bude takříkajíc znemožněno velice intenzivním svitem Měsíce, který se bude v okamžiku maxima roje nacházet ve fázi krátce před úplňkem.
Letní obloha však nabízí k pozorování hned celou řadu dalších zajímavých kosmických objektů. Mezi ty vůbec nejatraktivnější v současnosti pravděpodobně patří velké planety Jupiter a Saturn.
Vraťme se však k meteorickému roji Perseid. Ačkoliv meteory jsou jev, který je všeobecně známý pod značně zavádějícím označením padající hvězdy, s hvězdami samozřejmě nijak nesouvisí.
Meteor, tedy optický jev, při kterém na obloze na velmi krátkou chvíli zazáří jasný rychle prolétávající záblesk, ve skutečnosti způsobují jen velice drobná tělíska meziplanetární hmoty. Jejich velikost lze z hlediska fyzických rozměrů přirovnat k zrnkům písku.
Rojové meteory, tedy meteory, které se na obloze objevují ve zvýšeném počtu v relativně krátkém časovém úseku, mají svůj původ obvykle v kometách. Proud drobných částeček doslova kopíruje trajektorii komety.
S jistou dávkou nadsázky lze říci, že každá kometa za sebou zanechává více či měně hustou stopu tvořenou drobnými částicemi meziplanetární hmoty. V případě Perseid je mateřským tělesem kometa 109P/Swift-Tuttle.
Pokud se dráha komety blíží dráze Země, nebo ji dokonce protíná, je zřejmé, že vždy ve stejnou roční dobu naše planeta nalétne do proudu částic, které záhy hromadně vstupují do zemské atmosféry. Platí přitom pravidlo, že částice do atmosféry vstupují z přibližně stejného místa, ovšem v atmosféře se již rozlétávají do různých směrů.
Z pozice pozorovatele na zemi je pak možné pozorovat meteory - světelné záblesky, tedy optické jevy, které doprovázejí průlet meziplanetárního zrnka zemskou atmosférou, prakticky po celé obloze. Ačkoliv se i rojové meteory objevují v různých částech oblohy, mají jednu společnou vlastnost.
Pokud pozorovatel myšleně prodlouží stopy meteorů proti směru jejich letu, všechny rojové meteory by se pak protnuly v jednom místě na obloze. Jde o tzv. radiant roje. A právě podle souhvězdí, ve kterém se myšlené protisměrné trajektorie meteorů protínají, nese meteorický roj své jméno. V případě Perseid se jedná o souhvězdí Persea.
Podle astrofyzikálních modelů by letošní maximum meteorického roje Perseidy mělo nastat nad ránem 13. srpna 2019. Při maximu by mohlo být na obloze v průběhu jediné hodiny možné spatřit až stovku rojových meteorů. Celou situaci však značně zkomplikuje Měsíc. Bude se totiž nacházet ve fázi blízké úplňku (úplněk nastává 15. srpna).
V praxi to znamená, že velké množství světla odraženého od Měsíce zesvětlí oblohu a díky tomu nebude možné spatřit velké množství relativně slabších meteorů. V každém případě pro pozorování Perseid, i přes nepříznivé podmínky, lze doporučit co nejtemnější oblast, pokud možno s co nejlepším výhledem na co největší kus oblohy.
Meteorický roj Perseidy však ani zdaleka není jediným lákadlem letní oblohy. Na srpnovém nebi lze i s relativně malými dalekohledy pozorovat velké množství hvězdokup, mlhovin nebo galaxií. Mezi nejatraktivnější cíle současné oblohy bezesporu patří dvě největší planety Sluneční soustavy Jupiter a Saturn, které září hned po setmění nad jižním obzorem.
Jasnost Jupiteru v současnosti dosahuje -2,2 magnitud a je hned po Měsíci nejjasnějším objektem večerní i noční oblohy. Nad jihem je díky jasné bílé záři prakticky nepřehlédnutelný. Pokud na Jupiter namíříte třeba i jen malý dalekohled, planetu uvidíte jako malý disk, přes který rovnoběžně vedle sebe vedou dva tmavé pásy, což jsou projevy velice dynamické atmosféry.
V okolí planety lze pozorovat až čtyři jasné objekty, které se pohybují v rovině rovníku planety. Jedná se o čtyři nejjasnější Jupiterovy měsíce nazvané Io, Gannymedes, Callisto a Europa. Větší dalekohled může odhalit i některé další detaily v Jupiterově atmosféře, např. obrovskou anticyklonu známou jako Velká rudá skvrna na Jupiteru.
Saturn se nachází východně od Jupiteru a jeho jasnost nyní dosahuje přibližně 0,2 magnitud, což z něj dělá taktéž velmi jasný objekt, který je co do jasnosti srovnatelný s těmi nejjasnějšími hvězdami noční oblohy.
Na rozdíl od bílého Jupiteru je barva Saturnu cihlově oranžová až nahnědlá. Malý dalekohled Saturn ukáže jako malý disk, který je obklopen obrovským prstencem. Podobně jako v případě Jupiteru, i u Saturnu je možné poměrně snadno pozorovat měsíce, které obíhají okolo planety.
Ostatní planety jsou v průběhu srpna prakticky nepozorovatelné.
