Takzvaní brouci zaplavily v sobotu

24. června prostor před ekotechnickým muzeem Alternátor v Třebíči Borovině. Krátký rozhovor poskytl jeden z organizátorů srazu Pavel Procházka.

 Antonín Zvěřina

Co se tady vlastně děje?

Letos se jedná o pětadvacátý sraz. Sjíždíme se tři, čtyři roky na jednom místě. Pak místo změníme. Aby účastníci viděli něco nového.

V Třebíči jste pokolikáté?

Jsme tady už po čtvrté, a proto příští sraz bude někde jinde.

Jak se vám tady líbí?

Třebíčsko je Vysočina, a je tady krásně. Samozřejmě navštěvujeme i jiné srazy.

Kolik se sjíždí brouků?

Na velkých srazech až 200. Dnes je nás méně, protože je sraz na Slovensku a v Německu. Je nás tady zhruba 40.

Jak je náročné brouka udržovat?

Celková renovace auta přijde na velké peníze. Udržování už pak takový problém není. Ale aby bylo auto v originálu, to dá fušku.

Je problém sehnat náhradní díly?

Tak to problém není, stále se vyrábějí. V republice existují tři prodejny. Dá se sehnat všechno, je to samozřejmě dražší. Třeba blatník stojí tři tisíce korun.

Je to tedy koníček, který musí člověka chytit.    

Ano, my si říkáme, že jsme normální, a všichni ostatní jsou jiní. Třeba Olda Špičák si dovezl brouka po svém strýčkovi ze Švédska. Ten má i benzinové topení. Má i jiná auta, ale ta stojí venku, a brouček má svou garáž. Je srdcovka. Člověk musí být částečně blázen.

Dá se takové auto prodat?

To určitě, ale málokdo to učiní. Ty peníze jsou do takového veterána dobře uložené a zhodnocené. V Německu jednomu majiteli za brouka nabízeli novou Audinu, ale neprodal. Některá auta mají hodnotu až dva miliony korun.

Co na takového koníčka říká rodina?

Musí být do toho zapálení všichni. My, co jezdíme po srazech, jsme taková jedna velká rodina. V zimě, kdy srazy nejsou, tak si pořádáme aspoň vánoční besídku. Manželky to respektují a mají k tomu vztah.