Pomáhat lidem navracet se do života po úrazech, anebo správně vnímat varovné signály lidského těla, to je práce třiadvacetileté jihlavské fyzioterapeutky Báry Němcové. Svůj obor poznala doslova z obou stran. Prvotní inspiraci k němu totiž jako vrcholový sportovec objevila z pozice pacienta.

 Na cestu ke sportu nasměrovala Báru Němcovou už rodina: „Naši jsou oba tělocvikáři, takže sport byl v mém životě od začátku…,“ vzpomíná.  Od malička byla aktivní sportovec - od tří, čtyř roků se deset let pohybovala v tělocvičnách jako sportovní gymnastka. Vzhledem k tomu, že v TJ Sokol Bedřichov byla v tomto sportu v dané věkové kategorii malá základna, hostovaly ty nejlepší svěřenkyně Anny Dvořákové za jiné týmy. Svůj největší sportovní úspěch - čtvrté místo na Mistrovství ČR družstev, tedy Bára Němcová získala v barvách Bohemians Praha.

 Od gymnastiky vedla její sportovní cesta k akrobatickému rock n´ rollu. Pod hlavičkou tehdejšího klubu při DKO Jihlava dosáhla v páru s Danielem Špejtkem v nejvyšší “áčkové“ kategorii na páté místo v republice.

 „Sportovní gymnastika i rock and roll se dá dělat jen do určitého věku, než holka začne růst a přibírat na váze. Těžiště se mění a dál to prostě nejde…,“ ohlíží se Bára za dobou tvrdých tříhodinových tréninků až šestkrát týdně. To vše se zastavilo v momentu, kdy se zranění z náročných sportů spojilo s vrozenou vadou kolenních vazů a začala nová kapitola.

 Od šestnácti let absolvovala během relativně krátké doby operace obou kolen. Během rekonvalescencí se setkala s tím, jak se člověk navrací do normálu  a jak  se musí tvrdě makat na tom, aby to bylo jako dřív: „Tři měsíce jsem tahala nohu, rehabilitace mě zaujala - studium lidského těla mi bylo i s ohledem na mé sportovní začátky blízké…“

 Dnes má Bára Němcová více než rok po absolvování bakalářského studia v oboru Fyzioterapie na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích. Pacienty pomáhá navracet k jejich normálnímu životu na Rehabilitačním oddělení jihlavské nemocnice. Odpoledne či o víkendech se potom pro nejširší veřejnost věnuje práci maséra a terapeuta také ve fitcentru na Bedřichově. 

 V poslední době přináší Bára Němcová do Jihlavy jako jedna z prvních také fyzioterapeutickou novinku, podpůrnou léčbu a odbourávání bolesti pomocí tzv. kineziotejpů. „Tato metoda vznikla v 70. letech minulého století v Japonsku. Tak, jako bych já pracovala při terapii třeba deset minut rukou, pracuje nalepená pružná páska s kůží, podkožím a svalem čtyřiadvacet hodin,“ vysvětluje fyziotera-peutka princip „tejpování“.

 Páska přitom podle ní na těle může vydržet i několik dní. Lze ji použít na doléčení zranění ze sportu - vazů, šlach, natažených i natržených svalů, ale i při chronických bolestech velkých kloubů, ramen či kolen, u nichž není oficiálně stanovena diagnóza.

 Na naši tělesnou schránku v současné době podle fyzio­terapeutky Báry Němcové negativně působí zejména dva extrémy: Buď jsou lidé hyperaktivní, takřka denně v tělocvičně, a přitom nevěnují čas regeneraci, kompenzaci rehabilitační aktivitou či odbornému ošetření, anebo jsou naopak leniví a nesportují: „Tělo je pak povolené a stačí udělat špatný pohyb, ani nemusí jít o sport, a je problém…“ 

 Typickými potížemi, které v dnešní populaci fyzioterapeuti řeší, jsou např. vyhřezlé plotýnky nebo úrazové zlomeniny – nejčastěji dolních  a horních končetin. Velmi specifické jsou zlomeniny páteře. Často se k fyzioterapeutům dostávají lidé k pooperačním rehabilitacím, anebo sportovci po úrazech menisků, kolenních vazů či ramen.

 „Výsledky vrcholového sportu jsou zajímavé – i u mě…,“ směje se Bára s nadhledem a odstupem, dnes už z pohledu fyzio­terapeuta. Přesto je ráda, že tímto obdobím prošla a zažila dřinu, která k tomu patří: „Z toho těžím své dnešní fyzické dispozice, ale částečně i psychické. Protože sport, zvláště na té vyšší úrovni, člověka posune někam dál.“  

 Dvě strany mince

 Pohyb a sport, ale i pasivita, tedy mohou vést k problému. Řešením podle Báry Němcové rozhodně není nedbat na své tělo: „Provozovat fyzické aktivity přiměřené zdravotnímu stavu, věku a možnostem…,“ zní její rada.

 Přitom je ale důležité sledovat signály vlastního těla: „Každý má někdy chuť na čokoládu, tak si ji dá, a jindy na kyselé okurky. Stejně tak, když je člověk zrovna hodně fyzicky unavený z práce a nechce se mu, neměl by se nutit jezdit na kole nebo cvičit v posilovně, kde mu hrozí úraz z únavy a nesoustředěnosti. Naopak, když se cítí dobře, neměl by zůstat sedět, měl by toho využít a jít si zasportovat.“

 Pokud člověk přehlíží bolestivé či dokonce omezující  potíže, ty se pak nakumulují a vznikne větší problém. Důležitá je podle  Báry Němcové poučenost a informovanost - při sportu, v posilovně, anebo třeba u lékaře či terapeuta by se člověk neměl bát, že se ztrapní dotazem.

 I práce terapeutů je ovšem mincí o dvou stranách. Obnáší např. nutnost vyrovnat se s faktem, že od rána do večera pobývají s lidmi, kteří se dostali do problému a bolesti. Tomu občas odpovídá i jejich vyzařování energie: „Však to taky občas na mě padne. Potom bývám,  hlavně takhle v sobotu večer, pěkně protivná. Celý ten týden  se na mě nakupí  a  potřebuji  si to nějak srovnat v hlavě...,“ říká B. Němcová.

 Téhle práci navíc člověk tak trochu neuteče - po návratu domů ho často čeká nejen druhé, ale třeba i třetí a čtvrté kolo při nápravě tělesných schránek rodiny, přátel, známých: „Pravidelně v době, kdy už toho mám plné zuby, se ještě někdo ozve, že je to opravdu akutní,“ usmívá se Bára, „ale pokud je to aspoň trošku v mých silách, snažím  se pomoci. Určitě neříkám, že každého vždy vyléčím na první dobrou, ale dobře vím, jak nepříjemné to pro lidi je, když něco bolí.“