Jmenuji se Radek Popelka a letos to bude 52 let, co jsem se v Jihlavě narodil. Za tu dobu se Jihlava stala mým milovaným domovem, kde znám snad každý kout. Z anonymního davu se postupně stali sousedé, přátelé a kamarádi. Jihlava je taková moje druhá rodina a tak mi dává smysl se k ní jako k rodině chovat. Od Jihlavy očekávám, že mi pomůže, když budu potřebovat. Na druhou stranu já musím přispět jí.

Vedení města není o politice, ani heslech, ale o tvrdé mravenčí práci, kterou je třeba dělat každý den. Jako projektant a manažer jsem se naučil chápat věci v souvislostech a vnímat možná nebezpečí, ale hlavně jsem se naučil hledat cestu vpřed. Cestu, která dává smysl danému projektu, ale i okolí, do kterého je projekt zasazen.

Jihlava je křehká dáma s truhlou plnou pokladů. Jihlava je zároveň centrem a srdcem Vysočiny. Tak ji musíme vnímat, tak ji musíme brát. Jihlavu chceme čistou, bohatou, zdravou a veselou. Chceme Jihlavu, kde se dá kvalitně bydlet, studovat a pracovat. Chceme Jihlavu, která lidi spojuje. Jihlavu, která táhne za jeden provaz. Chceme Jihlavu, která dává smysl.

Jsem přesvědčený, že Jihlava může být báječným a nikoliv jen obyčejným místem pro život. Pro zdravý rozvoj města je však nutná odvaha a vůle dotahovat věci do konce. Je třeba vyměnit aktivismus za aktivitu. Budu pro vás pracovat s chutí a s radostí.

Jmenuji se Richard Šedivý, narodil jsem se v roce 1983 v Jihlavě. Jsem ženatý, mám dvě děti – syna a dceru. Doma ještě s námi bydlí i fenka křížence. Volný čas trávíme s rodinou převážně cestováním a sportem, v letním období cyklistikou, v zimním si rádi zalyžujeme. Vystudoval jsem Ekonomickou fakultu na Jihočeské univerzitě, od roku 2009 pracuji na Krajském úřadě Kraje Vysočina, Odboru regionálního rozvoje, kde mám na starosti finanční řízení projektů spolufinancovaných z fondů Evropské unie a vykonávání veřejnosprávních kontrol u příjemců dotací z rozpočtu Kraje Vysočina. Jako rodilému Jihlavanovi mi není samozřejmě lhostejné, co se ve městě děje, jakým způsobem se město vyvíjí a utváří, jakým způsobem je řízeno. Za 4 roky jsem jako opoziční zastupitel, člen Finančního výboru a Komise pro sport a tělovýchovu získal spoustu zkušeností, které bych rád dále uplatnil. Chtěl bych se věnovat především ekonomické, ale také sportovní oblasti. Jako občan města Jihlavy vnímám problémy, které město má. Nejvíce jsou vidět špinavé ulice, nepořádek na náměstí a v jeho okolí, špatný stav komunikací, občané se necítí bezpečně. Je zapotřebí začít tyto problémy opravdu řešit. Centrum města musí být živé a příjemné místo pro setkávání. Za své přednosti považuji pečlivost, férovost, mám pragmatický přístup k řešení problémů, jsem zastáncem jednoduchých a účelných řešení. Jsem zvyklý dotahovat věci do konce, nemám rád žádná polovičatá řešení. Přál bych si, aby se nám v Jihlavě společně dobře bydlelo a žilo. S projekty, které dávají smysl, to půjde. Určitě si to zasloužíme.

Čeká nás všechny náročné období, kdy je ze sebe třeba vydat to nejlepší. Mé životní motto je: "Ať už věříte, že něco dokážete nebo nedokážete, v obou případech budete mít pravdu". Věřím, že svou prací pro naše město dokážu přispět tak, aby to dávalo smysl. 

Politika nás obklopuje každý den, ať chceme nebo nechceme. Myslím, že jsme s kolegy vytvořili dobrý tým a má smysl v této práci pokračovat. Město jsme my všichni, není možné jen nadávat, je potřeba něco dělat. Všechno má nějaké řešení a někdy je těžké ho najít.

Neumím jen přihlížet, kritizovat a nesnažit se o změnu k lepšímu. Chci aktivně pomáhat vytvářet město, kde se poctivým lidem může žít lépe a kde se mohou cítit bezpečně. Město, ve kterém se lidé v nouzi mají na koho obrátit a požádat o pomoc.

Zkusme se zamyslet nad tím, co město OPRAVDU potřebuje. Nad tím, co bude OPRAVDU potřebovat a ne nad tím, co by se nám třeba líbilo. Zkusme se zamyslet nad tím, co potřebují naši sousedé, naše ulice, naše velká rodina, naše JIHLAVA.

V Jihlavě žiju a žít chci i nadále. Vím, že rozvoj a výdaje musí odpovídat příjmům a prioritám celku, ne jednotlivců. A dobře vím, že každý někdy může potřebovat pomoc a zastání, protože opravdu nikdo z nás neví, co zítřek přinese. Proto jsem tady. Pro vás.

 Jako občan Jihlavy chci žít ve městě, kde se budeme cítit spokojeně a bezpečně. Ve městě, ve kterém vše funguje od dopravy až po čistou vodu. Aby to tak bylo, a přitom jsme se nezadlužili, rád bych se podílel svojí prací a přispěl tak k rozvoji našeho města.

Jmenuji se Lukáš Nekula, pocházím z obce Mladoňovice na Třebíčsku a do Jihlavy jsem se přestěhoval v roce 2005. Založil jsem rodinu a žiji v okrajové části Jihlava-Hosov, kde jsem členem osadního výboru. Snahou je vést osadu ke společenskému životu a udělat ji přátelskou. To se daří velmi dobře již několik let. Pořádáme různé kulturní akce jak s dospělými, tak i pro děti. Rád bych využil své poznatky a nastartoval takto přátelskou i Jihlavu. Přál bych si, aby Jihlava byla společenská a mojí vizí je podporovat kulturu a dění nejen ve městě Jihlava ale i v přilehlých částech patřící městu. Znám dobře problematiku osadních výborů a zaměřím se na jejich lepší fungování a financování. Setkávání osadních výborů je důležité, abychom společně mohli nedostatky vymýtit.

Dobrý den. Jmenuji se Bc. Alois Pindjak  a v Jihlavě  žiji od roku 1981. Za tu dobu jsem poznal, jak město Jihlava funguje a kde je potřeba dělat daleko více pro občany města. Několik let jsem pracoval jako v komisi Rady města Jihlavy pro sport a tělovýchovu při rozdělování dotací do sportu, v současné době už druhým rokem pracuji v komisi Rady města Jihlavy pro bezpečnost a prevence kriminality. Vzhledem k tomu, že mám státnice z občanského práva, obchodního práva jsem byl zvolen zastupitelstvem města Jihlavy jako přísedící u okresního soudu v Jihlavě. Chtěl bych více působit na linii koordinaci dopravy a bezpečnosti občanů ve městě, aby se cítili v našem městě bezpečně. 28 let jsem byl ve služebním poměru u Ministerstva obrany a v současné době pracuji jako státní zaměstnanec nemocnice Jihlava.

 Jmenuji se Pavel František Daněk, prakticky od narození žiji v Jihlavě. Šest let pracuji u městské policie v Jihlavě. Myslím si, že mám přehled o tom, kde potřebuje vývoj a rozvoj města zrychlit a kde naopak zpomalit. Rád bych proto využil všechny svoje poznatky a zkušenosti, aby byla Jihlava ještě bezpečnější a klidnější pro nás všechny. Pro začátek bych chtěl ještě více seznámit obyvatele s kompetencemi městské policie, aby věděli v čem všem jim můžeme pomoci. Městská policie tu opravdu není jenom kvůli parkování. Rád bych také uplatnil svoje předchozí  zkušenosti ze zastupitelstva.  Myslím si, že se budou hodit, vzhledem k tomu co nás zřejmě čeká. Abychom to společně přežili s co nejmenšími ztrátami.

Moje motto: Bezpečnost města je moje priorita. Ochrana obyvatel zásada.

Jako rodilý Jihlavák chci ovlivnit chod věcí v mém městě. Jihlava je krásné město a potřebuje péči těch, kteří ho dobře znají a vědí, co jeho obyvatelé potřebují.

Zdeněk Faltus: Muž by měl umět bránit svou vlast
MUDr. Zdeněk Faltus, radní města Jihlavy, členem hnutí ANO je od ledna 2015, ale s hnutím úzce spolupracuje již od roku 2013.

Jste známý jihlavský lékař, takže vlastně ani nevíme na co se ptát, mnoho toho nebude, co o vás Jihlavané ještě nevědí…

Možná všichni nevědí to, že jsem i jihlavský rodák :)

Měli jsme na mysli něco zvláštního …

Ve svém životě jsem prošel několika zdravotnickými zařízeními, což je v českých podmínkách poměrně neobvyklé. Snad také to, že jsem dva roky žil a pracoval v Kuvajtu by se dalo považovat ze něco ne příliš běžného.

V současné době provozujete soukromou praxi?

Soukromě jsem podnikal a podnikám, velmi mě baví ekonomika zdravotnictví i medicína jako taková.

Co volný čas, máte nějaké koníčky?

Rád se věnuji sportu, fascinují mě a studuji cizí jazyky, mou velkou zálibou je též historie, zbraně a počítačová technika.

Jaké je vaše životní motto?

Věřím na to, že by muž měl žít, pracovat, starat se o rodinu, a že by měl v případě potřeby umět vzít do ruky zbraň a bránit svoji rodinu, svou vlast.

Bleskový dotazník

Co vás naposledy nadchlo?  Náš společný projekt (s kolegou) na jednodenní ortopedickou péči, která by byla příjemná pro pacienty, atraktivní a ekonomická.

 Co vás zaručeně „vytočí“?  Arogantní jednání některých politiků, kteří přitom dávno ztratili kontakt
 s běžnou realitou.

 Kdy a co jste si koupil jen tak pro radost? Minulý týden jsem si koupil nový mobilní telefon, podobně jako Rosťa Habán :)

 Kdy jste se naposledy nejvíce zasmál? Směji se každý den a rád. Velmi rád se směji i sám sobě.

 Z čeho jste měl největší radost? Jednoznačně ze své rodiny a potom z našeho vítězství v komunálních volbách. Věřím, že to určitě nebyly poslední.

Radek Popelka: „Doma jsem nejšťastnější“

Radek Popelka, MBA se narodil v roce 1970 a tak patří do generace takzvaných „Husákových dědí“. Do politiky vstoupil v roce 2011 a hned od počátku se stal aktivním členem řídících orgánů Hnutí ANO. V letech 2015 až 2017 své manažerské dovednosti využil i jako člen celostátního Předsednictva. Dnes působí jako 1. náměstek primátora Statutárního města Jihlavy. Je pověřen řízením odboru správy realit a úřadu územního plánování. Zároveň je členem majetkové komise a předsedou komise pro územní plánování. Dále působí v dozorčích radách městských společností Jihlavské vodovody a kanalizace a.s. a Dopravní podnik a.s., kde zastává post místopředsedy tohoto orgánu.

Jeho cíle v politice jsou jasné. Jako jihlavský rodák a jak sám zdůrazňuje „hrdý patriot“, chce přispět k růstu Jihlavy a to jak do velikosti a počtu obyvatel, tak i jejího významu a věhlasu.

Nepřipadá vám, že po volbách odpovídáte na stále stejné otázky?

Mám takový pocit, že v posledních měsících a týdnech již bylo o mně napsáno snad úplně vše. Některé informace byly i pro mě novinkou, holt politika už je taková. J

Projekční kancelář, ve které jste společníkem je známá řadou projektů …

Letos jsme oslavili 21. výročí, tak snad to děláme dobře. Své zákazníky máme především na venkově. Ale zde, v Jihlavě, jsme například stáli u zrodu sídliště Slunečný vrch nebo bioplynové stanice na jižním okraji města.

Víme, že jste byl aktivním národním házenkářem …

Začínal jsem s košíkovou, ale u té jsem vydržel pouze rok. Pak následovala velká láska, národní házená. Začínal jsem jako mladší žák a končil jsem těsně před třicítkou. Zahrál jsem si první i druhou ligu a hlavně zažil bezvadnou partu. Za svoji sportovní kuriozitu považuji, že já jakožto naprostý nekop, jsem se stal jedním ze zakládajících členů oddílu malé kopané PC Černý balet. Za těch cca šest sezon, co jsem byl aktivním hráčem, jsem dal pouze jediný gól, sice vlastní, ale šibenice to byla nádherná.

Zbývá vám vůbec nějaký volný čas?

Mnoho ne a proto jej věnuji především své rodině. Patří jí obrovský dík za podporu a zázemí, které v ní mám. Doma jsem opravdu nejšťastnější. Natáhnu staré roztrhané rifle a jdu kutit na zahradu nebo s motorovou pilou do lesa. Manuální práce je pro mne ten pravý relax.

Bleskový dotazník:

Co vás naposledy pro něco nadchlo? Recirkulační akvakulturní systémy. Zní to hrozně, ale jde o zařízení pro intenzivní chov vodních živočichů, případně pěstování vodních rostlin a to vše s minimálním dopadem na životní prostředí. Asi si něco podobného pořídím.

Kdy jste se nejvíce vytočil?  Když jsem do ruky dostal materiály pro zastupitelstvo. Vždy mne vytáčí snaha jednotlivců uhrát malou domů ze společných prostředků.

Kdy a co jsem si koupil jen tak pro radost? Nakupování beru jako něco za trest, takže opravdu pro radost si kupuji maximálně něco na zub.

Kdy jste se naposledy nejvíce zasmál?  Naštěstí jsem celý život obklopen spoustou fajn lidí a tak o smích a legrácky není nikdy nouze.

Z čeho jste měl největší radost? Ta „největší“ mne doufám teprve čeká no a o tu velkou a průběžnou se starají moje děti a celá rodina.

Jiří Pokorný: Naše společnost netrpí nedostatkem zdrojů a bohatství, ale nedostatkem základní slušnosti v mezilidských vztazích. 

Jiří Pokorný se narodil ve Velkém Meziříčí. Po absolvování Vysoké školy ekonomické v Praze pracoval v neziskovém sektoru a od roku 2003 svůj pracovní život spojil s jihlavskou společností GORDIC, spol. s r.o., kde vystřídal několik pracovních pozic v oblasti metodiky procesů, analýzy a řízení IT projektů a obchodní činnosti.

V roce 2012 působil jako okresní koordinátor při zakládání hnutí a následně se stal zakládajícím členem oblastní a krajské organizace ANO 2011 na Vysočině. V roce 2013 se podílel na tvorbě volebního programu hnutí v sekci Veřejná správa. Členem ANO se stal krátce po vzniku hnutí.

Co Vás baví?

Poznávání. Jsem zvídavý člověk. Zajímám se o to, jak věci fungují, jak funguje společnost. Proč se věci dějí. V popředí mého zájmu je pozadí a podstata věcí. Nemám rád ploché vidění světa. Svět kolem nás je přeci úžasně plastický a překvapivý.
Rád poznávám lidi a přírodu. Radost mi dělají výtvory lidského ducha: architektura, technika, design.

Kde relaxujete?

Nejlépe na chalupě po rodičích, kde jsem vyrůstal. Je to místo setkávání naší rodiny. Člověk si zde uvědomuje kontinuitu generací, zažívá pocit sounáležitosti a také zodpovědnosti. Obrovsky pozitivně mě pak nabíjí každá cesta do přírody – pěšky nebo na kole.

V co věříte?

Věřím, že člověk může věci změnit. Věřím v selský rozum, i když mám někdy pocit, že: „Zdravý selský rozum v naší republice ztratil šanci se prosadit, a to ve všech oborech.“
Přál bych si, aby lidé více uvažovali v souvislostech, aby dokázali být méně sobečtí, aby byli ke svému okolí velkorysí a shovívaví. Věřím, že slušné chování je jako nemoc, a může se mezi lidmi šířit.

Co byste si přál?

Přál bych si, aby moji blízcí byli zdrávi. V případě, pokud kohokoliv postihne nemoc, uvědomí si, že vše ostatní je málo podstatné. Také si přeji, abych měl stále kolem sebe lidi, které mám rád, protože spolu s nimi jde všechno snáz. Také bych si moc přál, abychom byli méně Švejky a více Masaryky. Máme hluboké a slavné dějiny, kterými prošly mnohé geniální osoby, na které můžeme být hrdí. Tak proč se podle toho nechováme?

Bleskový dotazník:

Co vás naposledy nadchlo? Zápal a nadšení mého známého, který chce v Jihlavě rozjíždět start-up projekty na komunitním principu, který vymýšlí, jak zajistit, aby věci fungovaly, a nehledá důvody, proč by to jít nemělo.
Co vás zaručeně „vytočí“? Srážka s blbcem. … a také kontakt s člověkem, který disponuje úžasnou kombinací vlastností: arogance a neschopnost.
Kdy a co jsem si koupil jen tak pro radost? Nyní má syn období, kdy „ujíždí“ na vláčcích, proto pravidelně dokupujeme mašinky, vagonky, točny, mosty … a pak máme možnost vše stavět a rozebírat, stavět a rozebírat, stavět a rozebírat :o)
Kdy jste se naposledy nejvíce zasmál? Považuji se za životního optimistu, sklenice vidím poloplné a nikoliv poloprázdné. Nedávnou jsem zažil úžasnou příhodu, kdy do trolejbusu nastoupily dvě dámy zralého seniorského věku a místo nadávání na poměry si vyprávěly zážitky z nějakého setkání. Celou cestu se velmi bezprostředně smály, zářily a infekčně nakazily pozitivní náladou několik lidí v okolí. Ten nakažlivý smích pak se mnou byl celý den a cukal s mými koutky.
Z čeho jste měl největší radost? Obecně mám radost, když se mým blízkým daří a jsou spokojení se svým životem. Když věci jdou správným směrem. Radost mi dělají třeba více méně nepravidelná setkání naší širší rodiny při nejrůznějších příležitostech. Vědomí sounáležitosti je prostě fajn.

Ing. Richard Šedivý 14. 2. 1983 Jihlava

Od svého narození v roce 1983 žiji v Jihlavě. Po vystudování Gymnázia Jihlava jsem v roce 2008 úspěšně absolvoval obor Obchodní podnikání ve studijním programu Ekonomika a management  na Ekonomické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Od roku 2009 pracuji na Krajském úřadě Kraje Vysočina, Odboru regionálního rozvoje, kde mám na starosti finanční řízení projektů spolufinancovaných z fondů Evropské unie a vykonávání veřejnosprávních kontrol u příjemců dotací z rozpočtu Kraje Vysočina. Mým nejvýznamnějším publikačním výstupem souvisejícím s mou pracovní náplní je odborný článek na téma Absorption Capacity of the Czech Republic to the European Union Funds, který jsem publikoval na konferenci International Conference on European Integration 2016, a byl zařazen do databáze Web of Science.  Jsem ženatý, mám sedmiletého syna, bydlí s námi také fenka křížence. Volný čas trávíme s rodinou převážně cestováním a sportem, v letním období cyklistikou, v zimním se aktivně věnujeme lyžování. Jihlava je mým domovem a mou srdeční záležitostí a právě proto mi není lhostejné, co se kolem mě ve městě děje a na co se vynakládají veřejné finance, finance nás všech. Do komunální politiky vstupuji proto, abych mohl ovlivnit věci ve prospěch občanů Jihlavy. Jako politický nováček můžu slíbit politikou nerozostřený pohled na běžné věci a problémy města, za své přednosti považuji zejména ekonomické uvažování, pečlivost, korektnost, férové jednání a používání selského rozumu. Jako rozený Jihlavák mám maximální snahu pracovat pro Jihlavu a její občany.

Magdaléna Skořepová – Čepice a šály nekupuju!

Magda Skořepová pochází z obce Smrčná. Do blízké Jihlavy se s rodinou natrvalo přestěhovala v roce 1993. Vystudovala Střední zemědělskou školu v Jihlavě – obor chovatelství. Oboru se však nikdy nevěnovala. Ihned po škole nastoupila na mateřskou dovolenou a vše podřídila rodině. Je vdaná. Má dva dospělé syny a dva vnuky.
Členkou hnutí ANO 2011 je od roku 2014, v březnu 2015 byla zvolena tajemnicí MO Jihlava.

Vy máte dva vnuky? Odpusťte, ale na babičku tedy rozhodně ani náhodou nevypadáte …

Děkuji. Možná je to tím, že si už nyní spolu s manželem užíváme opravdové rodinné pohody.

Co vám přinesl vstup do politiky?

Myslím, že vstoupit do politiky bylo dobré rozhodnutí, i když jsem díky tomu narazila na negativní reakce. Jsem ale hrdá, že jsem v týmu skvělých lidí a odborníků, kteří se snaží něco změnit.
Po 17 letech jsem musela z osobních důvodů změnit zaměstnání. Nyní pracuji v Psychiatrické nemocnici v Jihlavě a po dlouhé době se zase těším do práce. Díky této změně jsem poznala nové lidi a hlavně mám kliku na fajn kolegyně. Nedávno jsem četla rozhovor s Jaromírem Jágrem a ten uvedl, že někdy prostě musíte trpět, abyste se dostal na cestu, po které máte jít – pro mě dost výstižné.
Moje životní motto je Werichův citát: Není šedivých dnů, to jsou jen tvé unavené oči, které nechtějí vidět jejich svátečnost.

Jste fanda do sportu nebo máte raději jiné volnočasové aktivity?

Ano, jsem sportovní fanoušek. Mám ráda biatlon. Nezapomenutelný zážitek je pro mě mistrovství světa v Novém Městě na Moravě, kde je super atmosféra. Jinak jsem fanda fotbalu i hokeje v Jihlavě.
Ale nejen to, moje babička mě naučila plést a háčkovat a tenhle koníček mě drží dodnes. Čepice a šály nekupuju, ale zásadně vyrábím sama.

V Jihlavě bydlíte v centru, jak se vám tu žije?

Souhlasím se synem, který říká, že by jinde bydlet nechtěl, protože je to strategické místo, kde je to odevšud kousek domů. 

Bleskový dotazník:
Co Vás naposledy nadchlo? Zvolení za tajemnici MO Jihlava

Co vás nejvíc „vytočí“? Nejvíc mě vytáčí faleš. Třeba když jsem zjistila, že lidi, kvůli kterým jsem změnila svůj život, mi stejně nedají pokoj. Jinak se moc nevytáčím, ubírá to energii, snaží se být v pohodě.

Kdy a co jste si koupila naposledy jen tak pro radost? Jsem ženská, takže oblečení i když ho člověk tolik nepotřebuje, ale když vidím nějakej pěknej hadřík tak neodolám.

Kdy jste se naposledy nejvíce zasmála? Směju se často, teď hlavně s vnuky, dokonce mi v práci jedna kolegyně řekla, že jsem“ takovej smíšek“.

Z čeho jste měla největší radost? Radost mám z mojí rodiny, vím, že manžel stojí stoprocentně za mnou a zrovna teď, když píšu tohle představení, přišel syn domů z práce, manžel se ho zeptal, co nám přinesl a on sdělil, že „dobrou náladu“, protože je doma.

Jaroslav Drahoš: “Své okolí si musíme chránit“

Jaroslav Drahoš pochází z Jeníkova nedaleko Hlinska. S ANO 2011 spolupracuje od léta 2013 a je zakládajícím členem MO Jihlava.

Vyrostl jste na vesnici. Ovlivnilo to nějak váš vztah k bezpečnosti a životnímu prostředí, o které se zajímáte?

Na začátek malá zajímavost. Ještě stále jsem členem Sboru dobrovolných hasičů v mém rodišti.
Ale k vaší otázce, ano máte pravdu, ovlivnilo. Životní prostředí spolu s bezpečností města patří k mým osobním prioritám. Upřímně řečeno, mám s tím často dost problémů, když na tuto vážnou problematiku upozorňuji. Jihlava patří mezi krásná města, proto jsem si ji také vybral. Své okolí si však musíme chránit.

Přemýšlel jste někdy o změně povolání?

Vaření mě opravdu baví, jinak bych to nemohl dělat. Ovšem je pravda, že občas nad tím přemýšlím. Odvedenou práci beru jako svoji vizitku. Někdy si říkám, že roky přibývají a je na čase realizovat se více i jinde.

Jaké máte záliby či koníčky?

Stejně jako většina lidí, trávím volný čas nejraději s mými nejbližšími. Rád jezdím na kole, na in-linech, plavu. Miluji toulání přírodou, houbaření, ale i poznávání památek. Velmi mě uklidňuje pohled na vodní hladinu. V zimě rád lyžuji nebo bruslím.

Bleskový dotazník:

Co vás naposledy pro něco nadchlo? Naposledy mě nadchla snaha hnutí ANO o politickou změnu. Uvědomuji si, že nyní jsem jen pěšák v boji, ale bez pěšáků by nebyla armáda. Politika mě zajímá již dlouho, ale teprve hnutí ANO mě opravdu zaujalo.

Kdy jste se nejvíce vytočil? Tak na to se snad ani nedá odpovědět. Vytáčím se snad každý druhý den. Nesnáším špatně odvedenou práci, faleš, lhaní, mlžení a další nekalosti. Takže u mě by se spíše hodila otázka, který den jsem se nevytočil.

Kdy a co jste si koupil jen tak pro radost? Pokud nebudu počítat různou elektroniku … možná to řeknu hovorově. Jsem ujetý na čokoládu, takže minimálně 2x týdně si dopřeji trochu radosti tabulkou dobré čokolády.

Kdy jste se naposledy nejvíce zasmál? Tak jak mě spousta věcí vytáčí, tak mě i spousta věcí baví. Směji se velmi rád a rád i legraci dělám. Vždy záleží na tom, jakou partu lidí kolem sebe máte.

Z čeho jste měl největší radost? Není větší radosti, než pěkné vysvědčení mých synů. Já jsem díky svým zdravotním problémům v mládí neměl tolik příležitostí, jako oni dnes. Proto doufám, že jim to vydrží a já se budu moci  radovat nadále.

Jana Mayerová: „Terazky som mama!“
Jana Mayerová se narodila v Košicích, v Československu, kde prožila prvních 22 let svého života. V roce 1992, ještě při studiích na Vysoké škole ekonomické, Podnikovohospodářské fakultě v Košicích, začala pracovat v Praze. Po ukončení studia, v roce 1994, se do Čech definitivně vrátila, a to do Pardubic. Zde si, na dopravní fakultě, dodělala doktorát v oboru dopravy. V britském Brightonu absolvovala semestrální kurz k ekonomice evropské integrace. V Jihlavě žije s manželem od roku 2010. Má dvě děti ve věku 3 a 5 let. V současné době pracuje jako poradkyně ministra financí v Praze. S ohledem na děti, v obou případech, pouze na částečný úvazek. V roce 2014 se stala členkou Zastupitelstva města Jihlavy a byla zvolena předsedkyní Finančního výboru.

Jste již na první pohled razantní a temperamentní žena, nebo se mýlíme?

Od narození potřebuji pohyb, změnu, nové věci a čistý vzduch. Nesnáším nespravedlnost, obzvláště když se děje těm, kteří se nemohou bránit. To se pak někdy přestávám ovládat a zde máte pravdu, potom můj „východniarsky temperament“ přehluší celý nános civilizace, který na mně za ta léta v Česku ulpěl.

Pomáhá vám to ve vaší práci?

Myslím, že asi ano. Vždy mně bavilo pracovat na nových věcech, nastavovat systémy tak, aby fungovaly. Pouštět se do věcí, které podle mě mají hlubší smysl, i když to většina populace v dané době ještě nevidí. Měla jsem v životě velké štěstí, mohla jsem stát u zrodu zajímavých věcí.

V momentě, když věci začnou fungovat, tak se dělám vše proto, abych místo sebe našla lidi, kteří mají dar udržovat věci v chodu. A já se pustím do něčeho nového…

To sebou může nést i značné problémy …

Občas jsem dokonce zaslechla, že prý mám syndrom Johanky z Arku. Upřímně, skončit jako ona bych si nepřála, ale vyloučit se to asi nedá. Již několikrát jsem cítila hořící hranici, nejsilněji asi v době, kdy jsem rozplétala klubko, které skrývalo tajemství, kde léta končily stomiliónové dotace do bionafty. Ale: „Čo bolo to bolo, terazky  som  mama!“ :-)

Podobná touha vás přivedla i k politice?

Víte, věřím v to, že si každý vytváříme svůj osud a jsme za něj do značné míry sami odpovědní. Myslím si, že lidem chybí víra a morálka. Jinak by svět nemohl takhle vypadat. Přesto stále věřím, že lidstvo procitne a pochopí. Pak konečně „bude líp“. Ostatně, vše výše uvedené je důvod, proč jsem se připojila k hnutí ANO. Je čas změn a mám pocit, že bych měla být u toho. A až to tady, v Jihlavě, bude fungovat (transparentní finanční toky, zdravé hospodaření a systém řízení města), půjdu zas velice ráda dál.

A vaše životní motto?

Rychle, ale nikoliv zběsile (alespoň doufám :-) )

 Bleskový dotazník:

Co vás naposledy nadchlo? Každý den mně něco nadchne. Dnes to byla procházka na koni při západu slunce. Byla jsem sama s mým dlouholetým čtyřnohým přítelem a to jsou úžasné chvíle.

Kdy jste se nejvíce vytočila? Vzhledem k mojí povaze se vytáčím průběžně, takže určitě to bylo před chvíli.

Kdy a co jste si koupila jen tak pro radost? Největší radost mi dělá kupovat věci pro děti. V minulosti to bylo pro koně. Takže naposledy jsem měla úžasnou radost z hračky, kterou jsem koupila dětem na hlavním nádraží. Naivně jsem si myslela, že je to plastelína. Když jsem zjistila, že mám barevný písek po celém bytě, tak mi skoro narostly rohy.

Kdy jste se naposledy nejvíce zasmála? Určitě dnes, děti jsou ve věku, který je nejroztomilejší, a každý den se smějeme a smějeme.

Z čeho jste měla největší radost? Že na mě dnes (je MDŽ) manžel nezapomněl :-), i když mě auto nechalo „ve štychu“ na půl cesty mezi Prahou a Jihlavou.

Ing. Rostislav Habán 

Rostislav Habán je ženatý, má dvě děti, na vysoké škole studoval obor zaměřený na ekologii, v rámci diplomové práce zkoumal na Pracovišti nukleárních metod důsledky havárie Jaderné elektrárny v Černobylu. Po ukončení studia se věnuje problematice životního prostředí. Téměř 15 let pracoval jako úředník krajského úřadu na odboru životního prostředí, poté krátce působil ve společnosti zabývající se zpracováním elektroodpadů a od 1.11.2017 pracuje na pozici projektanta v oblasti energetiky a ekologie v jihlavské dřevozpracující společnosti.

Od roku 2014 je členem Zastupitelstva města Jihlavy, od září 2017 do října 2018 byl radním města Jihlavy, je členem Kontrolního výboru Zastupitelstva města Jihlavy. Od 1. února 2021 je místopředsedou Komise pro životní prostředí Rady Kraje Vysočina. 

Lucie Vichrová: „Voda je můj život“
Lucie Vichrová pochází ze severočeského Děčína. V Jihlavě žije od roku 2004, kde v současnosti pracuje v Jihlavských vodovodech a kanalizacích a.s. jako odborný zástupce provozovatele. Členkou hnutí ANO 2011 je od roku 2013, v roce 2014 byla v komunálních volbách zvolena zastupitelkou města Jihlavy

Co se Vám vybaví, když si vzpomenete na své dětství?

Už jako malá jsem bosá brouzdala v říčkách a potůčkách. Stavěla hrázky, vybírala kamínky a lovila drobné rybky a čolky. Již v 18 jsem podnikla výlet za mořem do dalekého Španělska. Můj celý život provází touha být blízko vody, prostě voda je můj život.

Což se nakonec u vás projevilo i profesně …

Ano. Vodní hospodářství jsem studovala na vysoké škole a od absolutoria se vodě jako takové věnuji i po pracovní stránce.

Co volný čas? Je také spojený s vodou?

V podstatě ano. Miluji přírodu, dlouhé procházky s rodinou nejen kolem rybníků, potoků a říček, ale i v lese a jeho okolí.  Ráda podnikám výlety po naučných stezkách, na hrady a zámky ale i do muzeí a vědeckotechnických parků. A když nemůžu ven, tak moc ráda čtu a koukám na pěkné filmy. Jakmile se objeví na trhu dobrá detektivka, historický román nebo zajímavý snímek, nemá šanci se přede mnou schovat. Také moc ráda vařím. Svého času jsem i vymýšlela nové recepty a zkoušela je na své rodině. A nejvíce ze všeho miluji deskové hry. Ty doma dokážeme hrát celé hodiny.

Co budoucnost, přemýšlíte o ní?

Mám takový sen … Až budu mít více času, chtěla bych se věnovat dobrovolnictví. Mám pocit, že bych nějak měla svým dílem přispět a pomáhat nemocným.

Bleskový dotazník:

Co vás naposledy nadchlo? Úplně jiné lekce cvičení.

Kdy jste se nejvíce vytočila? Když jsem zjistila, že dané slovo neplatí.

Kdy a co jste si koupila jen tak pro radost? Docela nedávno, křišťálek (malý kamínek) pro doplnění energie.

Kdy jste se naposledy nejvíce zasmála? Dcera mě každý den rozesměje, takže pořád.

Z čeho jste měla největší radost? Když se maminka uzdravila.