Na myšlenku umístění repliky komunisty zničené sochy T. G. Masaryka akad. sochaře Jaroslava Šlezingera před budovu jihlavského gymnázia reagovala spisovatelka Ludmila Klukanová:  

 Zdá se, že podivný návrh umístit vytvořenou kopii sochy TGM  před jihlavské gymnázium svědčí nejen o velkém zapomínání, ale i naprostém nepochopení, proč byl před 12 lety právě na tomto místě vztyčen už smírčí kámen.

 Nejdříve trochu „historie".

 V roce 1993 tehdejší předseda Konfederace politických vězňů Antonín Štěpánek - když realizoval svoji myšlenku památníku jihlavským a babickým obětem komunismu - měl ještě jednu vizi: pietně uctít památku svého spoluvězně a přítele akad. sochaře Jaroslava Šlezingera. S připomenutím sochařova jména a jeho díla, sochy TGM, která stávala před gymnáziem a  kterou komunisté dali rozbít, chtěl současně poukázat na nezničitelný odkaz našeho prvního prezidenta.

 V roce 1997 záměr u A. Štěpánka vykrystalizoval v jedno přesvědčení: dát zhotovit kopii sochy, podle jejího zachráněného malého modelu, by bylo popření Šlezingerova díla, neboť originál je vlastní tvůrčí práce autora, kopie je vždy jen replika. Navíc byl přesvědčen o tom, že je nutné lidem připomínat jakou pokřivenou a u nás pro celé statisíce zlou dobou jsme prošli. Jak je potřeba stavět lidem na oči, co vyznavači komunistické ideologie napáchali a co se na morální bídě našeho národa tak podepsalo.

 Byl přesvědčený, že ne sochy TGM, ale jeho myšlenky, které se vrátí do škol a politiky, pohnou společností k lepšímu. Říkával, že je to velmi jednoduché i pro ty, kteří neznají Desatero. Mohli by se řídit Masarykovou radou: nebát se, nelhat a nekrást.

 Jenže lidé jsou lidé a tak halasné oslavy toho nebo onoho velikána většinou podstatné zastírají a povětšině mají sloužit k oslavě těch, kteří slavení vyvolají. Antonín Štěpánek byl opakem těchto snah. Chtěl jediné; aby smírčí kámen na místě zničené sochy byl mementem pro zapomínající, aby byl i prosbou k Bohu o smír mezi viníky a obětmi.

 Myšlenkově hluboký a promyšlený čin na němž se pak podílelo více osob, institucí i město samo, byl uskutečněn 13.3.1998 odhalením smírčího kamene.

 Letos uplyne 160 let od narození T.G.Masaryka, kterému byly věnovány statě v publikaci Stalo se v době nesvobody a třídní nenávisti II. vydané k odhalení. V ní oslovuje doc. Zdeněk Laštovička prezidenta Masaryka a vyjadřuje víru, že ani v Jihlavě už nechceme dělat předešlé chyby, ale učit se od historie a velkých osobností.

 Dále pokračuje: „ Ty nám však stále musí něco připomínat. Na ulici pojmenované po vašem statečném synovi to bude „smírčí kámen" z mrákotínské žuly, kterou jste v podobě monolitu nechal přivést v roce 1928 na nejdražší místo všech Čechů - Pražský hrad. Přečkala tam dodnes... Proto i nyní věříme, že její pevnost a houževnatost bude symbolem a zárukou, že přečká i v Jihlavě..."

 Snad teď i ti - jež si nepamatují - budou vědět, proč v ulici Jana Masaryka před gymnáziem stojí smírčí kámen a ne replika sochy.

Ludmila Klukanová

(Pisatelka je spoluautorkou publikace

Stalo se v době nesvobody a třídní nenávisti II.)