Novou pohádku má od začátku února v repertoáru Horácké divadlo. Dětský i dospělý divák si najde své v příběhu medvěda, medvědáře a nepovedeného strašidla ­ na Velké scéně totiž ožili Kubula, Kuba Kubikula a Barbucha.

 Není zase tak mnoho autorů v české, anebo potažmo i ve světové literatuře, jejichž jazyk je natolik specifický a nezaměnitelný, že by dobrá dramatizace jejich díla vlastně ani nebyla příliš možná bez téměř doslovného zachování celých dialogů a pasáží. Nepochybně to platí o Hrabalovi nebo o Jirotkově Saturninovi, ale příklady by se našly i v žánru pohádky. Malý princ by nebyl Malým princem bez St. Exupéryho poetiky, doktorské, pošťácké či vodnické pohádky by nefungovaly bez svérázného čapkovského čarování se slovy. Podobný princip platí také o Vančurovi, ať už psal pro dospělé či děti.

 Anebo pro dospělé i děti zároveň, jak je tomu v případě Kubuly a Kuby Kubikuly. Je sice logickým faktem, že nový pohádkový titul HDJ baví od první minuty hlavně děti (cca hodina a půl čistého času ovšem může být pro některé z nich až trochu velkým soustem, byť inscenaci dělí přestávka), avšak autorovi dramatizace a režisérovi Michaelu Junáškovi se podařilo zachovat i atraktivitu pro dospělý doprovod.

 A není to jen v textově jasných momentech, kdy dráb s nabubřelým starostou Vařeček a hrnců ("šéfa vesnice s chováním šlechtice" s chutí a pěkně hraje Petr Soumar) společně soptí směrem k lidu prostému "nepleťte se nám do politiky!". Vtipná pohádka totiž nabízí i lidské typy, které takřka ani nemusí mluvit (kovář v podání Jakuba Škrdly) a přesto baví humorem atraktivním i pro dospělé.

 To vše ale vychází především z Vančurovy geniální předlohy, do níž nebylo třeba příliš sahat. Zde je doplněna na mikroporty zpívanými písničkami, u nichž snad místy nastává trošku "problém". Ne úplně všechny texty (a rýmy v nich) dosahují úrovně celé hry a některé písničky představení možná až příliš natahují. Na druhé straně jsou ale pro podobnou dramatizaci v zásadě nezbytné.

 Typické je pro M. Junáška vtažení dětí do děje. Velká scéna v tomto ohledu neumožňuje až takovou kreativitu jako ta klubová, i tak ale mají děti v Kubulovi od počátku dost prostoru pro vlastní reakci. "Támhle je...!" volají na dotaz, zda tudy nešel medvěd? "Strašidlo...!" reagují se znalostí věci na Kubulovu otázku, kdo je Barbucha?

 V dramatizaci Vančurova poučného příběhu z Houby Houbiček a od řeky Kachničky se M. Junáškovi opět skvěle podařilo herecké obsazení. Kubulovu kamarádku Lízinku pro děti velmi uvěřitelně hraje droboučká Vladimíra Čapková, Medvědáře "česky honzovského typu" Josef Stara. Šanci "zablbnout si" s dětmi ale především využívají medvěd se strašidlem. Kubula je tu hajdalák, špindíra a mlsoun se vším všudy, jeho tanečky se pohybují na hranici "medvědí akrobacie". Kubula Františka Mitáše je zkrátka od začátku do konce "zlatej".

 Stejné superlativy snese výkon Zdeňka Stejskala. I tady režisér využívá typ ­ totiž hercovu dlouhou "neskladnost", díky níž se může Barbucha s přísunem strachu (a díky chytře volnému kostýmu) opticky natahovat a krátit podle potřeby. Finální přeměnu Barbuchy v pudla asi nelze vymyslet jinak, než kompletním převlekem. Jinak ale strašidelné fígle s sebou nesou několik vtipných nápadů, z nichž asi nejzábavnější je princip Barbuchova létání a'la Věra Čáslavská. A práci Zdeňka Stejskala s mimikou sršání hlavy je třeba zkrátka vidět ­ je jedním z těch momentů, kdy se smějí velcí i malí.

 Nová pohádka využívá i technickou novinku Velké scény, totiž velkoplošnou projekci na celém pozadí jeviště. Paradoxně je ale tato vymoženost využita jaksi naopak, k jisté "tradičnosti" inscenace. Na pozadí se totiž mění kulisy podobně, jako tomu bylo u pimprlového divadla, anebo na jevišťátku vesnického sálku (tradiční česká krajina, vesnice s cestou, měsíčná noc v lese apod.). Rychlou proměnu hlavní kulisy velmi dobře doplňují rozkládací a otevírací bloky kulis na scéně, které opět jakoby odkazovaly k otevíravým křídlům loutkového divadla. Představení tak neztrácí pro herce velmi náročné tempo a děti si mohou věrohodně představit například prostředí staré kovárny, a to včetně sálajícího ohně.

 Nová pohádka Kubula a Kuba Kubikula se bude na jevišti HDJ nejblíže opět hrát 27. února a 15. března. Michael Junášek, někdejší herec, kmenový režisér a umělecký šéf HDJ, je prakticky výhradním režisérem pohádek v Horáckém divadle v posledních letech. V Kubulovi opět potvrdil, že citlivou a fungující dramatizaci klasické pohádkové předlohy zkrátka umí. A parádní práce herců je nejlepší pozvánkou na novou divadelní pohádku.

 Jiří Varhaník