Jsou­li Vánoce svátky pohody a příjemných společných prožitků, pak byl letos na Štědrý den pidisáleček na Obecním úřadu v Hubenově vpravdě vánočním. A to přesto, že se zde odehrála událost na první pohled neradostná. Desítky přítomných to totiž brzy odpoledne zavalilo v dole.

 Právě taková byla totiž výchozí situace komediální a parodické hry, kterou tu na Štědrý den premiérovali herci místního ochotnického spolku Hukot. Sáleček na samém konci obce byl nabitý k prasknutí a mnozí inscenaci absolvovali vestoje, anebo na klíně svých bližních. Autoři hry Luboš Paul (zároveň i režie) a Zdenko Ikri ale připravili natolik zábavný kousek, že hodina všem utekla velmi rychle.

 Spolek Hukot působí řadou akcí (nejen divadelních) na kulturním poli v Hubenově a okolí od roku 2003. Jako sdružení byl oficiálně ustaven v létě před čtyřmi lety. Nastudoval už několik autorských divadelních her pro děti i dospělé publikum. Tentokrát divadelníci diváky proměnili v návštěvníky exkurze do "Mrákotických dolů". Nesourodá pětičlenná skupinka návštěvníků se v příběhu hry vydává s nepříliš inteligentní průvodkyní ­ brigádnicí do hlubin, kde jsou zavaleni. A tady se otevírá autorům skvělý prostor pro zkoumání, jak na situaci zareagují jednotliví aktéři.

 Ve "venkovském" prostředí, kde se herci dobře znají s publikem, je nasnadě, že se ve hře objeví i řada místních reálií, které pak baví publikum. Hubenovští se ve své inscenaci tomuto principu, na němž obecně stojí tzv. "vesnické divadlo" (které má i své soutěžní festivaly) nikterak nebrání. Nedělají si vlastně příliš hlavu s některými obecně platnými, zejména technickými principy, které by měly platit v každém divadelním představení.

 A tak by se daly možná rozebírat technické drobnosti ­ mluvení směrem od diváka, herecký naivismus, možnost ještě dotáhnout některé motivace a konkrétní scény apod. Jenže, divadelníci z Hukotu nejdou ani jedinkrát tak daleko, aby v jejich nové hře "Dole v dole" technické nedokonalosti zprofanovaly velmi pěkný silný námět a obecně funkční parodickou linku inscenace. Naopak, leccos z toto, co "jakoby nefunguje", režisér dokázal využít pro výslednou komiku a poetiku. Použití televizních seriálových klišé, znělek a soudobých "pseudohrdinů" do této poetiky zapadá a v rovině recese sem naprosto patří. Vždyť i postavy hry jsou tu předloženy jako charakterově velmi zjednodušené, ale zcela funkční karikatury.

 Síla hry Dole v dole tedy na Štědrý den nebyla (ani nechtěla být) v technické dokonalosti, ale v dobře odpozorovaných a napsaných situacích. Publikum přitom vidělo i mnohé pěkné herecké výkony, které dobře vystihly rozdílnost "zavalených" typů. Každý jsme totiž někdy potkali třeba takovou učitelku, kterou tu připomněla krásně přísná Lucka Váchová: Při zavalení v dole ji napadne jediná hrůzná myšlenka ­ že žákům odpadne hodina! Čerta (vskutku, i ten se tu objeví) zažene jednostranně zaměřená pedagožka s tím, aby přestal dělat kravál a vrátil se do lavice!

 Podobně pěkné karikatury nabídli i Jana Jonášová (hysterka), Zdenča Dubová (těhotná), Míša Paulová (průvodkyně typu Pamela z Viewegha), Zdenko Ikri (jeho zamindrákovaný policejní pochůzkář dostává šanci zahrát si na Bruce Willise, ale svůj stín nepřekročí), anebo Pavel Štěpánek. Právě jeho role patří svojí střídmostí v dobře napsané hře k ozdobám. S hippies vizáží odredované flegmatické "smažky" jej při zavalení napadne jediné: "Zlámaly se mi cigarety...!" Vše pak završuje dvojice fatálně neschopných filozofujících záchranářů v oranžových vestách, kteří nám s patřičnou nadsázkou také připomínají mnohé situace z reálného světa.

 Jestliže se autorům na Vánoce podařilo do jinak realistického příběhu smysluplně zakomponovat i postavy Anděla a Čerta, pak to nelze hodnotit lépe než komentářem, který ve hře samotné použije už postava flegmatika: "Hustý!" Ačkoli se už na konci zdá, že autoři budou mít problém s vypointováním a že právě Čert sem byl dokomponován trochu problematicky a bez uzavření potřebného dějového kruhu, přichází v samém finále i velmi pěkná, překvapivá a fungující pointa. Právě postavě Čerta dává v příběhu logické oprávnění.

 V inscenaci Dole v dole hubenovského spolku Hukot je cítit leccos z humoru, komunitní atmosféry a poetiky, kterou před pár lety ve svém alternativně vyhlížejícím studiu v jihlavské Brněnské ulici produkovalo tamní sdružení De Facto Mimo. Je zajímavou náhodou, že jeden ze stěžejních tehdejších titulů DFM se tehdy jmenoval Hukot 4 a odehrával se na pozadí jaderného výbuchu v podobně industriálním prostředí a s velmi podobným parodickým humorem ­ totiž ve fiktivní jaderné elektrárně Bludovice.

 Svoji novinku bude soubor Hukot z Hubenova podle slov aktérů s velkou pravděpodobností po Novém roce reprízovat na scénách v okolních obcích. Termíny ještě nejsou známy. Dobrá recese za vidění stojí, a protože Hubenovští hráli premiéru na Štědrý den, zasloužili by si i nějaké to vánoční přání: Příliš reálné to asi nebude, ale s ohledem na zájem publika by jim slušel aspoň o trochu větší a důstojněji vybavený sál. Hubenov má totiž v tomto spolku aktivních mladých lidí cosi, o čem si jinde v dnešní době pokleslého humoru a nesmyslného čmárání po zdech zdaleka nechávají jenom zdát.