Sedmnáctý listopad. V české historii rozhodující datum. V roce 1939 coby počátek fašistické diktatury a o padesát let později konec komunistické totality.

 První obětí 2. sv. války byl student Lékařské fakulty Karlovy univerzity Jan Opletal, zákeřně zraněný během protifašistické demonstrace 28. 10. 1939. Jméno Jana Opletala se tehdy stalo symbolem a 17. listopad byl vyhlášen Mezinárodním dnem studentstva.

 Právě v tento den roku 1939 vrcholily dramatické události výstražnou popravou devíti studentů a obsazením českých vysokých škol a kolejí. Následovala deportace asi 1 200 studentů do koncentračního tábora.

 "Přesto si dnes řada mladých lidí plete Jana Opletala s Janem Palachem," konstatuje žďárský spisovatel a historik Zdeněk Vyhlídal, který indicie kolem Opletalova osudu shromažduje přes 35 let a právě se chystá vydat román s názvem Studentská revolta.

 Na otázku, proč si vybral zrovna osobnost Jana Opletala, odpovídá: "Tehdy jsem byl novinářem ve Svobodném slově a potřeboval jsem napsat něco k 17. listopadu. Rozjel jsem se do Nákla u Litovle za rodinou J. Opletala. Postupně se mezi námi vytvořilo přátelství a věnovali mi řadu fotografií a cenných dokumentů," říká bývalý redaktor. Vyhledal také Opletalovou snoubenku Marii Veselou a některé spolužáky Jana Opletala. Po různých archivech získal spoustu materiálu.

 Před dvěma lety Zdeněk Vyhlídal s pomocí České rady pro oběti nacismu vydal dokumentární publikaci s názvem Jan Opletal ­ osudný podzim 1939, která je zajímavá dobovými zápisy české policie a gestapa o pražských demonstracích, jsou zde i svědectví rodiny, spolužáků a lékařů. Knihu sám pokládá za sběr materiálu pro budoucí román.

 "Ale nepsal se mi lehce. Uvědomoval jsem si svoji historickou zodpovědnost, protože vlastním indicie, které již nikdo nemá. Z Opletalovy rodiny už nikdo nežije, stejně jeho současníci již téměř neexistují," konstatuje Zdeněk Vyhlídal.

 Silnou motivací pro spisovatele bylo nejen letošní 70. výročí, ale i fakt, že v souvislosti se 17. listopadem se dnes mluví už jen o roku 1989.

 Podle spolužáků byl Jan Opletal mimořádný student a spoustu zkoušek měl složených dopředu mimo ročník. "Vše nasvědčuje tomu, že se zapojil do podzemního hnutí. Gestapo před demonstracemi hledalo tzv. studentského vůdce a o osudu Opletala asi rozhodl jeho velice odvážný projev na schůzi v Hlávkově koleji. Mezi studenty byli nepochybně agenti gestapa," soudí spisovatel.

 Když se pak 28. 10. 1939 průvod demonstrantů v pražských ulicích dostal do nepřehledné situace, najednou Jan Opletal zavrávoral a po chvíli se začal kácet. A nikde žádní vojáci nebo policisté. "Jak sám uvedl při lékařském ošetření, v průvodu náhle pocítil, jako by mu někdo prudce do břicha vrazil loktem. Po chvíli se mu udělalo špatně. Do pražské Všeobecné nemocnice jej přivezli čeští strážníci a do půl hodiny byl na operačním stole," říká Vyhlídal.

 Lékaři zjistili zástřel, kdy projektil zasáhl jednou tlusté a čtyřikrát tenké střevo. Operující lékař prof. Václav Pačes (otec nynějšího předsedy Akademie věd), dospěl k přesvědčení, že podle úhlu střely účastník mířil zblízka a zřejmě najisto.

 Na pacienta se okamžitě napojilo gestapo. Už když operatér vycházel ze sálu, zastavil jej německý asistent dr. Golla v uniformě SS. Lékař musel odevzdat ampuli s vyňatým projektilem, jediným důkazem, že Jan Opletal byl střelen civilní zbraní. Studenti německé techniky totiž byli v den demonstrace vyzbrojeni civilními revolvery.

 "Tento doktor Golla pak byl po celou dobu členem lékařského týmu až do 11. 11. 1939, kdy Jan Opletal zemřel." Jak žďárskému spisovateli po letech vypověděla Opletalova sestra Marie Kouřilová, Jenda prý o dr. Gollovi věděl a velmi se před ním měl na pozoru. Bál se úmyslné otravy ze strany gestapa. Málo jedl a když mu přinesli jídlo, žádal, aby nejprve ochutnali. Ale personál se takového jídla bál, a tak pacient obvykle vracel vše netknuté.

 Na dveřích jeho pokoje se objevila cedule. "Neračte obtěžovat Jana Opletala v jeho těžké nemoci," a vlastní rodina musela využívat protekce, aby se vůbec dostala k jeho lůžku.

 Jan Opletal žil ještě 14 dní. Naposledy, když za ním sestra Marie přišla, uvítal ji tím, že je opilý. Cosi prý musel vypít. Dával jí ten den různé pokyny. Až později jí došlo, že se vlastně loučí a chce vypořádat své věci. Bylo mu teprve 24 let.

 "Pitvy se již neúčastnil nikdo z esesáků. Čeští lékaři konstatovali plíživý zánět pobřišnice. Kdyby tenkrát byl znám penicilin, Jan Opletal mohl přežít," myslí si spisovatel.

 O čtyři dny později se v Praze konalo za účasti tisíců studentů smuteční rozloučení. Jakmile se však ozvala zakázaná část hymny, nastala střelba. Gestapo mělo v úmyslu zmocnit se Opletalovy rakve a zatknout příbuzné. Studenti však stačili převést rodinu do bezpečí a s Janovou rakví ujížděli oklikou přes Sudety do jeho rodiště.

 Díky nedávnému zveřejnění archivu K. H. Franka se žďárský spisovatel domnívá, že vypátral vrahy Jana Opletala. Usuzuje tak z dopisu, jímž tehdejší protektor Čech a Moravy Konstantin von Neurath zval na pracovní oběd dva aktivisty pražských německých škol, Roberta Howoru a Egona Ulricha. Oba si prý za poslední dny získali zvláštní zásluhy o to, k čemu došlo na půdě českých vysokých škol...  "Když jsem si v Praze před lety obcházel osudná místa, na chirurgické klinice jsem zjistil, že už zde nic nevědí o Janu Opletalovi. Dokonce jsem personál sám informoval, na kterém pokoji zemřel," konstatuje s politováním spisovatel.

Diskuze k článku