JIHLAVA - K číslu 1303 jihlavských obětí holocaustu dospěl rounecký badatel Ladislav Vilímek po sedmileté práci, kterou věnoval pátrání po jménech těch, kteří byli z Jihlavy odvlečeni do nacistických koncentráků. Tato jména jsou dnes jako památník vypsána na arších, které tvoří základ probíhající výstavy v obřadní síni židovského hřbitova v Jihlavě.

 "Tuhle výstavu jsem tvořil se záměrem, abychom vůbec poprvé zveřejnili skutečné oběti holocaustu za Jihlavu. Po sedmi letech práce v jihlavském archivu se mi podařilo nashromáždit jména těch jihlavských Židů, kteří to hrozné období nějakým způsobem prožili, ať už zahynuli v koncentračním táboře, anebo byli osvobozeni. Těch osob je za Jihlavu 1303. Je to děsivé číslo. Přežilo jich zhruba 160," zahájil výstavu 27. ledna L. Vilímek.

 V badatelově počítači jsou kartotéky židovských obětí připraveny také k tisku. "Byl bych rád, kdyby vyšly - chystám se v tom ohledu jednat v archivu a se Židovským muzeem v Praze, kterému chci vytvořenou kartotéku věnovat," avizuje Vilímek. Kartotéka by měla směřovat také do USA. Loni byl v Jihlavě na návštěvě americký rabín a prezentoval zde i publikaci připravenou k tisku na toto téma.

 "I tam je však uvedeno jen 150 obětí. O takovém čísle se všude oficiálně hovoří, dokonce se někde mluví jen o třiceti obětech. Ale teď jsme to spočítali a za město jich je nejméně 1303," zdůrazňuje Vilímek.

 Pro první veřejnou prezentaci nalezených jmen však zvolil L. Vilímek formu rukopisného vypsání na papír. Sám napsal 800 jmen, s dalšími pomohly děti ze základní školy z Velkého Beranova a žák Žáček z jihlavské ZŠ Rošického.

 "Hovoří se mi o tom velice těžko. Věnoval jsem tomu spousty času, využil jsem všechny dostupné zdroje a materiály jihlavského archivu," uváděl L. Vilímek výstavu na židovském hřbitově. Přestože se podle něho gestapo a nacisté snažili vzpomínku na Židy a židovství v Jihlavě potlačit, je prý ve zdejším archivu materiálů spousta. "Ať se snažili sebevíc, ať už to byla fyzická likvidace židovských obyvatel, anebo ať se pokoušeli zničit i písemné památky, nepodařilo se to," zdůraznil Vilímek.

 Dům od domu...

 Při tvorbě seznamů procházel badatel např. matriky příslušníků obce, kde objevil celé židovské rodiny. Prošel všechny školy v Jihlavě od 19. století, počínaje latinským gymnáziem až po polovinu století dvacátého.    

 Prostudoval i všechny třídní knihy, aby našel židovské děti a jejich rodiče, kteří jsou v nich zapsáni. Prošel i všechny domovní listy celé Jihlavy, dům po domu, poschodí po poschodí. Studoval všechna sčítání lidu za Jihlavu od roku 1857 až do roku 1921. "Tisíce bytů, desetitisíce lidí a možná se blížím k číslu statisíce stránek. Výsledek: 1303 obětí holocaustu za Jihlavu," shrnuje Vilímek.

 Nalezená jména jsou jedno za druhým vypsána na čtrnácti arších o velikosti 70 x 100 centimetrů. "Jen tak pro zajímavost, je to asi 17 tisíc písmen, která jsme tady s dětmi napsali," dodává Vilímek. Děti se podílely také na zdůraznění závažných míst souvisejících s holocaustem. Je to obrázek jihlavské synagogy vypálené v roce 1939. Hned vedle je kresba krásné obřadní síně, která stávala
u vstupu na židovský hřbitov. Ta byla vypálena nacisty v noci ze 7. na 8. dubna 1939.

 Následovalo vystěhování židovské náboženské obce do baráku v Palackého ulici (dům dodnes stojí), kde se potom po celý protektorát prodávaly součásti z židovských domů. "Objevil jsem v archivu jednu zajímavou zprávičku: nebudu jmenovat tu vesnici, ani člověka, který tam chodil pravidelně nakupovat záclony a povlečení ze židovských domů," uvedl při skromně navštívené komorní vernisáži L. Vilímek. Jak vzpomněl, byla většina židovských věcí uskladněna ve skladech dnes již zrušené firmy, na jejímž místě dnes stojí kulturní dům: "Tam nacisté odváželi do obrovských skladů veškerý nábytek z domů, které museli Židé opouštět."

 Holocaust neskončil

 Realita transportů do koncentráků je pro nás podle badatele Vilímka naprosto nepředstavitelná. "Když dnes slyším a vidím v televizi záběry z různých setkání neonacistů, když jsem nedávno dokonce slyšel katolického kněze, který tvrdí, že žádné plynové komory nebyly a že pokud někdo zahynul v koncentráku, tak to bylo snad 200 tisíc lidí, tak nad tím vším kroutím hlavou. Památníky toho všeho jsou totiž všude! Takže i v jihlavském archivu se o tom dá nalézt mnoho materiálu," argumentuje badatel.

 Památným dnem obětí holocaustu vyhlásila Organizace spojených národů 27. leden. V tento den se také letos konalo i slavnostní shromáždění v Senátu Parlamentu ČR. Ač na něj dostal pozvání i Pavel Fried, předseda Židovské obce v Brně, zamířil v tomto termínu na zahájení výstavy vypsaných jmen obětí holocaustu do Jihlavy.

 "Mám z Jihlavy zkušenost, že je to zde vždy milé setkání lidí, kteří mají osobní zájem, aby jejich židovští spoluobčané nezůstali zapomenuti. Víc mě to táhlo sem než do Senátu, který byl víceméně záležitostí politickou," uvažoval P. Fried.

 Podle předsedy brněnské židovské obce byl člověku naštěstí dán dar zapomínání: "Snad bychom ani nemohli existovat a žít, kdybychom jej neměli, kdyby se nám dnes a denně čtyřiadvacet hodin vybavovaly všechny ty zážitky vlastní i našich bližních, kteří nepřežili. Kdybychom neustále měli myslet na jejich konce, co cítili v posledních chvílích svého života, kdybychom stále měli myslet na to, kde zůstaly jejich ostatky a kde jsou jejich hroby..."

 Dar zapomínání ale podle P. Frieda neumožňuje zcela zapomenout, pouze najít v životě chvilky, které pomáhají přežít. "Nedávno jsem seděl s jednou naší členkou, která také prošla všechny koncentrační tábory. Najednou jsme si uvědomili, že kdykoli se sejdeme, vlastně nemluvíme o ničem jiném než o těch lidech, kteří tady už nejsou. Jaké byly jejich osudy a jaké jsou osudy těch, kteří přežili, v kterém koutě světa dnes žijí."

 Ani pro ty, kteří přežili, tedy podle P. Frieda vlastně holocaust neskončil: "Oni mají jen krátké chvilky, kdy se radují z okamžitého života. Jinak v holocastu ve svých vzpomínkách žijí stále a pan Spitzer z Jihlavy mi jistě potvrdí, kolikrát se v noci ve snu vrací do těch míst."

 Zapomenout podle zkušenosti obětí holocaustu nelze. "Ten strom zla, který plodí antisemitismus a všechnu lidskou nenávist, pořád existuje. On byl po staletí zaléván náboženskou a rasovou nesnášenlivostí, chamtivostí a ziskuchtivostí lidí a jeho plody tu stále jsou," připomíná P. Fried nedávné projevy nacionalismu a rasismu v Litvínově a na řadě dalších míst.

 "Musíme pracovat k tomu, aby ten strom nebyl znovu a znovu zaléván a neměl možnost rozkvětu. Snad nejdojemnější je jihlavská zeď se stovkami a tisíci jmen. I já jsem se tam našel mezi těmi, kteří z jihlavského regionu do koncentračních táborů odešli," dodal P. Fried.

 Žije díky pampelišce

 Odhalení archů s vypsanými jmény 27. ledna na židovském hřbitově bylo symbolicky ukončeno položením pamětích kamínků k památníku obětí a také předáním žlutých květů účastníkům. "Paní Marianna Singerová, poslední žijící paní z Jihlavy, která koncentrák přežila, mi totiž vyprávěla, že přežila holocaust jen díky tomu, že se chodila v Osvětimi dívat do jednoho zákoutí na pampelišku," vysvětlil symboliku  L. Vilímek.

 Na doplňování seznamu obětí hodlá rounecký badatel pracovat i nadále, nepodařilo se prý totiž zřejmě nashromáždit úplně vše. "Objevil jsem např. v archivu na matričním listu děvčata narozená v roce 1910. Předpokládám, že se určitě provdala a že možná někde žijí a my nevíme, jak se jmenují, anebo jak se jmenovala a jaké byly jejich osudy," avizuje Vilímek.

 V Jihlavě jsou dnes už jen dvě židovské osoby, které holocaust přežily. "Těmto lidem je těžko něco říkat - tady by byla slova málo platná," uvažuje L. Vilímek, "proto jsme jejich jména napsali na papír a možná, že je jednou ještě napíšeme na stěnu obřadní síně židovského hřbitova. Byť je to síň moderní a ne zrovna pěkná.