Pavel Bajer
komunální politika
tel.:+420 567 578 036
mobil:+420 736 194 030
bajer@jihlavske-listy.cz

Splnil se mi sen a moje práce je zároveň mým koníčkem, říká nová vedoucí Útulku pro opuštěná a nalezená zvířata v Jihlavě Kateřina Škarková. 

Dlouhá léta jste pracovala na správním oddělení jihlavského magistrátu, proč jste se rozhodla pro útulek pro opuštěná zvířata?

Mě zvířata, a zejména psi, provází celý život. Na magistrátu to sice bylo fajn, ale pořád se jednalo o práci. Tady už to pro mě není jen práce, ale koníček. Splnil se mi sen, který přeji každému. Pracovat tam, kde vás to opravdu baví, a kde má práce smysl. 

Nechybí vám předchozí práce, kterou jste vykonávala 18 let?

Na své bývalé práci jsem měla ráda zejména kontakt s klienty, když jsem jim mohla poradit a pomoci v tíživých životních situacích. Tady zase můžu lidem radit, jakého si mají vybrat pejska. Na magistrátu jsem pracovala hodně dlouhou dobu a neodcházelo se mi lehce, ale psi a jiná zvířátka jsou pro mě srdeční záležitost. Takže jsem šla za svým srdcem.

Je v tom velký rozdíl pracovat na magistrátu a v útulku?

Na magistrátu jsem hodně jednala s lidmi. Jak s kolegy, tak s klienty. Měla jsem na starosti spoustu administrativy a spoustu organizačních věcí k zajištění chodu oddělení. V útulku je to podobné, jen k tomu přibyla zvířata. I když nezasvěcení mají představu, že přijdete do práce, pustíte si všechny pejsky a jdete se s nimi mazlit (smích), ale tak to není.

A jak to tedy je ve skutečnosti?

Pro mě je prvotní zařídit chod celého útulku. Objednávky krmení, zajištění různých oprav, administrativní záležitosti… Také každodenní úklid, aby zvířata byla v čistotě, odchyt ztracených zvířat, ale i sběr sražených a mrtvých zvířat. A samozřejmě povídání s klienty o vhodném výběru jejich budoucích psích parťáků. Takže na mazlení s pejsky bohužel moc času nezbývá. A většinu psů naráz stejně vypustit nemůžeme, protože by to nedopadlo dobře.

Je něco, co vás při nástupu na novou pozici v útulku vysloveně zaskočilo?

Podstatná část „papírové“ práce je téměř stejná jako na magistrátu. Spíše vás zaskočí reakce lidí, ale to je všude. Třeba nás zavolají ke ztracenému psovi, a pak se zjistí, že to byl jeho majitel, který se ho chtěl zbavit. To vás chytne za srdce. Nebylo tak hrozné, když se na úřadě klient vztekal nad špatnými zákony. Ale tady, když vidíte, jak se někteří lidé chovají k živým tvorům a že dokážou opustit svého zvířecího přítele, který na ně spoléhá… To je opravdu smutné…

Jaké cíle jste si vytkla do budoucna?

Hlavním cílem nejen mým, ale všech útulkových zaměstnanců, je najít každému zvířeti zodpovědné a vhodné majitele. Což především u psů s problémovým chováním bývá těžké. Dalším cílem je samozřejmě zajištění provozu celého pracoviště, spokojenost zaměstnanců i klientů. 

A co se týká rozvoje útulku?

Jihlavský útulek je opravdu skvělý. Jsou tu velké prostory, vynikající zázemí, ale určitě je stále co vylepšovat. Nápadů je spousta, tak uvidíme, co se nám podaří realizovat. Do budoucna bych také chtěla vymyslet programy pro školy, školky i širokou veřejnost. Povídání o tom, jak si vybrat správné zvířátko do života, jak se o něj starat, na co si dát pozor. Ale třeba i povídání o divokých zvířatech žijících kolem nás.

Přejděme k aktuálnímu tématu. Během nouzového stavu nebylo možné venčení psů z útulku. Jaký je stav nyní?

Zájem o venčení pejsků trvá. Psy si převážně půjčují lidé, kteří si vlastního pejska z nějakých důvodů dovolit nemohou nebo ti, kteří nám prostě chtějí jen pomoci. I během doby, kdy jsme byli kvůli nouzovému stavu zavření, zájem venčit trval. Máme tu několik skalních příznivců, kteří k nám chodí každý den.

V prvních dnech, kdy venčení psů bylo opět možné, registrovali jste větší počet zájemců, než obvykle?

„Skalní“ venčitelé začali chodit jako před tím pravidelně, objevilo se tu pár nových zájemců. Momentálně v útulku nemáme moc pejsků vhodných na procházky, takže pokud by o venčení měl někdo zájem, je lepší dopředu zavolat a pejska si zarezervovat.

Z útulků psi v době nouzového stavu obecně mizí, protože lidé jsou doma a chtějí psa. Má váš útulek stejnou zkušenost?

Úplně přesně to posoudit nemohu, protože zde pracuji pouze dva měsíce, ale samozřejmě situaci kolem psů sleduji. Pravdou je, že po psech byla a je velká poptávka, zejména po těch menších. V útulcích zůstávají většinou psi, kteří mají problémové chování, jsou staří apod. V době nouzového stavu nebyly možné adopce. Preferujeme, aby se noví majitelé se psem chodili seznamovat, než dojde k samotné adopci. Ale od doby, kdy jsme otevření, už nový domov našlo sedm psů. 

Čím si to vysvětlujete?

Nebylo možné žádné kulturní a společenské vyžití, téměř vše bylo zavřené. Lidé neměli doma co dělat a tak si začali pořizovat pejsky. Až skončí tato doba, předpokládáme, že se útulky zaplní. 

Proč?

Nebyly otevřené žádné psí školy, žádné kurzy, kde by se psi mohli socializovat, a kde by se noví majitelé, kteří nemají zkušenosti se psy, mohli naučit, jak je vychovávat a cvičit. Spousta psů bude znát pouze svou rodinu a nebude zvyklá na ostatní psy, na cizí lidi, na veřejný ruch… Dalším problémem je, že psi byli pořád s někým doma.

V čem vidíte problém?

Až všichni nastoupí do práce nebo do školy a psi zůstanou doma sami, mohou začít trpět separační úzkostí. Na tohle majitelé nepomysleli a neučili je dopředu zvládat samotu.

Od 1. ledna 2020 platí pro majitele čipování psů. Pomáhá vám to, pokud se psi ztratí, při nalezení jejich vlastníků?

Myšlenka na čipování psů byla dobrá, ale není dotažená do konce. Každý pes sice musí být očipovaný, ale už není povinnost jejich majitelů čip zaregistrovat. Takže pokud najdeme očipovaného pejska, tak z velké většiny není dohledatelný, protože není registrovaný.

Můžete být konkrétní?

Pokud je to pes jihlavského majitele, měl by být evidovaný na Magistrátu města Jihlavy, kde je povinnost při registraci psa nahlásit i jeho čip. Takže z městské evidence se to zjistit dá. Pokud je to ale mimojihlavský nebo nepřihlášený pes, tak sice přečteme čip, ale pokud ho majitel nezaregistroval, nedohledáme ho v žádném registru. Chyba zákona je v tom, že není jednotný registr, v němž by se evidovali všichni psi, a dále to, že neexistuje povinnost do ně-kterého z registrů psa přihlásit.

Diskuze k článku