Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Podruhé v krátké době se venkovní Galerie Nonstrop v centru Jihlavy ohlíží za česko-německou minulostí regionu. Tentokrát jsou ale hlavním tématem sociální absurdity dnešní doby. 
Prostřednictvím tématu Le-genda o svaté Lídě se v galerii současného umění Nonstrop v ulici Malá Lazebnická prezentují do konce února mladé autorky Kateřina Burgertová a Eliška Fialová.
Zalakovanými akrylovými malbami na překližce, instalovanými v chronologickém sledu směrem od náměstí, se výtvarnice zamýšlejí nad problémem vykořenění, jež se týká poválečné historie Československa, a nově nabyté národní identity proklamované v současné ČR. 

Malířky se zároveň pozastavují nad problémem stále narůstající sociální nejistoty, s níž je v současné době konfrontována velká část obyvatel naší země. 
Jak vysvětlil kurátor Galerie Nonstrop Vít Kraus, je na malbách zachyceno obrazové vyprávění o Lídě Bauerové, dceři přeživších jihlavských Němců, která byla sérií okolností vyvržena na okraj společnosti. 
Podnětem byla pro malířky právě česko-německá minulost uměle přetržená vysídlením Němců v r. 1945 a současná sociální situace většiny měst v ČR. Z hlediska formy díla se nechaly inspirovat konkrétním prostorem jihlavské open-air galerie.  

Pobuřující realita  
Výstava je tedy podle Krause příležitostí k zamyšlení nad problémem vykořenění, jež se týká poválečné historie Československa a nově nabyté národní identity proklamované v současné ČR. Stejně tak i nad problémem stále narůstající sociální nejistoty, s níž je konfrontována velká část obyvatel. Toto téma také bylo emotivně diskutováno při prosincové vernisáži. 
Jak připomněl Kraus, mapuje samotná Jihlava na svém území přes 80 lidí bez domova. Centra sociálních služeb přitom v průměru využijí pouze dva lidé denně. 
Na leden je v té souvislosti přímo do uličky Malé Lazebnické plánováno uspořádání sbírky šatstva či přikrývek pro lidi v nouzi. Materiál má být prostřednictvím terénních pracovníků předán lidem bez domova na území Jihlavy.

Cizost v nás 
Autorky v prezentovaném příběhu spojují fenomény středověku, bezdomovectví a němectví: „Cítím spojitost v tom, že já bydlím v Praze, a tam je sociální situace lidí bez domova asi možná nejvíce patrná ze všech českých měst. Je tam strašně moc lidí, kteří spí ve spacácích někde pod mostem a člověk to vídá každý den. A teď já  jdu, a rezonuje mi to jako něco až středověkého, že je možné v téhle bohaté společnosti, že se tohle vůbec děje, že možná jdu vedle člověka, který třeba zrovna umírá,“ argumentovala jedna z malířek. 
Fenomén „němectví“ podle ní reprezentuje princip „cizosti“: „Protože ta zkušenost bezdomovectví je pro většinu z nás úplně cizí. Je pro nás cizí si představit, že bychom něco takového zažívali.“
Podle reakce kurátora je pobuřující a naprosto absurdní, aby ve 21. století žili kolem nás lidé bez domova: „Průmyslová revoluce 4.0 se dala očekávat na začátku devadesátých let, to znamená, že bychom de facto mohli pracovat tři dny v týdnu. My jsme touto dobou měli jezdit na výlety na víkend na Měsíc. Ale z nějakého záhadného důvodu jedno procento lidí na zeměkouli vlastní půlku zeměkoule. Tak to je pravděpodobně z toho důvodu, že někdo má všeho hrozně moc, a ten zbytek… My jsme vlastně bohatí, máme se dobře, máme co jíst, máme vesměs kde bydlet. Ale na zemi jsou hladovějící lidi, a to je opravdu pobuřující…,“ uvažoval Kraus.    
Svoji úvahu ilustroval vlastními zkušenostmi z pražských Holešovic, kde v patnáctistupňovém mrazu viděl skupiny desítek  bezdomovců, kteří zde nocují: „U stanice metra člověk kličkuje mezi lidmi, kteří tam spí ve spacácích, je to tam úplně plné, je to cítit močí… tristní situace, je to hanba. Kvalita společnosti se samozřejmě pozná podle těch nejslabších. A vypadá to, že my jsme si ty nejslabší vytvořili.“ 
Obě autorky se podle svých slov dlouhodobě zajímají tématem, co dělat se současnou malbou: „Jsme v komfortní situaci lidí, kteří se mají dobře a ještě si můžeme dělat nějaké umění. Tak nás hodně zajímá, jak obrazy dostat ven, aby je někdo viděl a rozuměl jim.“ 

Téma odsunu 
Výstava  Legenda o svaté Lídě je v zásadě druhá výstava v Galerii Nonstrop, která se v krátké době týká odsunu německých obyvatel v roce 1945. Tomuto tématu se věnovala také výstava o Jihlavském německém jazykovém ostrově, kterou v roce 2019 v Nonstropu instaloval jihlavský performer Matěj Kolář. 
„Ten obsah není záměrem výběru galerijní rady. Tady nás zaujala především malba a zaujal nás sociální podtext této výstavy,“ vysvětlil Kraus. 
V komentáři zdůraznění tématu odsunu ale Kraus zároveň poznamenal, že „tyto věci se nestaly náhodně. Je potřeba si uvědomit, že z devadesáti procent se naši Němci vzdali českého občanství a přihlásili se k říši. A je potřeba si uvědomit, že umřelo necelých 380 tisíc lidí z naší republiky, což je o něco málo méně, než umřelo Britů. Je to naše minulost, je bolestná, ale ta německá menšina se chtěla stát dominantní a chtěla nás vlastně zlikvidovat.“ 
“My se k tomu ale nevztahujeme. Nezaujímáme žádné stanovisko, nejsme toho schopny, protože to je hrozně daleko,“ reagovaly výtvarnice Kateřina Burgertová a Eliška Fialová.

Nové projekty už jsou podány
Městská open-air Galerie Nonstrop je otevřený prostor ve středu historické  Jihlavy, v uličce mezi dolní částí náměstí a farou u sv. Jakuba. Činnost zahájila v březnu 2017.
Galerie je zaměřena na prezentaci současného umění ve venkovním veřejném prostoru, je výzvou pro umělecké projekty, které bezprostředně reagují na genius loci místa a na otevřené povětrnostní podmínky. 
Uzávěrka pro podávání uměleckých projektů v Galerii Nonstrop na roky 2020 a 2021 byla 6. ledna. Výsledky budou pro veřejnost zveřejněny nejpozději 31. ledna 2020 na facebooku a webových stránkách galerie.

Diskuze k článku