Zastupitelstvo našeho města, stejně tak jako řada dalších zastupitelstev v České republice, zaujalo na svém zasedání  17. 12. 2019 odmítavý postoj k případnému umístění hlubinného úložiště jaderných odpadů v lokalitě blízké našim obydlím (Hrádek u Dolní Cerekve vzdálený cca 10 km od našeho města). 
U této lokality je odpůrci úložiště i místními občany namítáno především riziko ohrožení národních i místních zdrojů pitných vod (evropské rozvodí). 
Vyvrácení existence tohoto skutečného a závažného rizika bude ze strany státních orgánů obtížné a všichni budeme doufat, že Hrádek bude při prvním zúžení výběru lokalit vyřazen. 
Ve většině z devíti lokalit, které byly v České republice Správou úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) oficiálně vytipovány, není umístění hlubinného úložiště vítáno a odpor proti němu je více či méně i z psychologicko-sociologického hlediska dán.

Současný stav výběru lokality v ČR
Platforma proti hlubinnému úložišti sdružující 32 měst a obcí a 15 spolků z okolí devíti vytipovaných lokalit v České republice ve své tiskové zprávě z 6. ledna 2020 zveřejnila, že SÚRAO odloží termín výběru finální lokality (původně rok 2025), avšak zatím trvá na termínu snížení počtu lokalit z devíti na čtyři k datu 30. 6. 2020. 
A to i přes dosud chybějící zákon o zapojení dotčených obcí a jejich občanů do řízení směřujících k výběru lokality pro hlubinné úložiště a k povolení provozu hlubinného úložiště radioaktivních odpadů (zdroj: http://www.platformaprotiulozisti.cz/cs/aktuality/surao-priznalo-ze-dojde-k-odkladu-vyberu-lokality-pro-uloziste-zatim-ale-trva-na-snizeni-poctu-lokalit-i-kdyz-chybi-zakon.html). 
Návrh tohoto zákona, po kterém volají všechny dotčené obce, je nyní v mezirezortním připomínkovém řízení, při čemž Platforma již v prosinci 2019 Ministerstvo průmyslu a obchodu kritizovala za neakceptování téměř žádných připomínek dotčených obcí při přípravě zákona.

Realita 
Lidské společenství včetně České republiky se musí s narůstající produkcí vysoce nebezpečného radioaktivního odpadu vypořádat. 
Povinnost našeho státu bezpečně ukládat vysoce radioaktivní a vyhořelé jaderné palivo vyplývá nejen z předpisů národního práva, práva Evropské unie (Smlouvou o přistoupení k EU jsme přistoupili i ke Smlouvě o založení evropského sdružení pro atomovou energii EUROATOM), ale i mezinárodního práva. 
Nutno říci, že trvalé hlubinné úložiště není v provozu dosud nikde na světě a kauzy s negativním veřejným i ekologickým dopadem např. v sousedním Německu (solný důl Asse/ úložiště Gorleben) pouze dosvědčují závažnost a složitost této problematiky. Výběr finální lokality pro hlubinné úložiště má být v Německu realizován v roce 2031.
První zemí na světě, která zahájila budování trvalého hlubinného úložiště vyhořelého jaderného paliva, je Finsko (počátek stavby r. 2017, plánované ukončení r. 2023). Úložiště se nachází blízko jaderné elektrárny na ostrově Olkiluoto a klíčovým aspektem zahájení tohoto projektu bylo jeho přijetí místními obyvateli, tolerujícími existenci jaderné elektrárny v blízkosti jejich obydlí.

Česká zkušenost
Česká republika má jednu z nejdelších zkušeností na světě, co se týká využívání radioaktivních materiálů. Důvod je prostý. Již v 18. století byla na Jáchymovsku objevena uranová ruda – smolinec, z něhož manželé Curieovi na sklonku 19. století izolovali polonium a radium. 
Tzn., že jaderná historie našeho věku započala a má původ právě na našem území. Již na počátku 20. století se u nás běžně zpracovávaly přírodní radioizotopy pro technické́ využití v průmyslu, výzkumu a zdravotnictví a potřeba ukládání radioaktivních odpadů se u nás datuje již na počátek 20. století. 
V kontextu případu obou výše uvedených evropských zemí (zatímní neúspěšná realizace x započatá realizace) nelze našemu státu a jím zřízené SÚRAO snahu o věcný, transparentní a odborný postup upřít. 
S aktivně zapojenými dotčenými obcemi, důsledně vyžadujícími transparentnost, máme šanci dojít k řešení, které bude pro odborníky i veřejnost přijatelné. Jednou budeme muset. Nerudovské „kam s ním“ při vzrůstajícím podílu výroby energií z jádra nelze v zájmu budoucích generací neustále odkládat.

Řešení?
Vedle odborného posouzení vhodnosti lokalit ze strany SÚRAO nelze opomíjet ani socio-ekonomický aspekt výběru lokality pro hlubinné úložiště. 
Tzn. neumisťovat jej tam, kde lze očekávat masivní odpor obyvatelstva, a naopak preferovat lokality v blízkosti stávajících jaderných elektráren, popř. vytipovat novou i z tohoto hlediska vhodnou lokalitu. 
S ohledem na celosvětový boom vědeckého výzkumu a množství do něj investovaných finančních prostředků je však další výzvou lidstvu takové technologické řešení, které umožní další zpracování vyhořelého jaderného paliva (efekt snížení množství odpadu, další návazný výzkum). 

Závěr
Dle informací ze zasedání prosincové Evropské Rady se jádro může stát prostředkem k zajištění uhlíkové neutrality v EU, jíž má být dosaženo do r. 2050. Státní úřad pro jadernou bezpečnost ostatně aktuálně inzeruje na svém webu nedatovaný příspěvek o výzvě 70 vědců z celého světa k definici jádra jako ekologického zdroje. 
Už jen z těchto důvodů je třeba „ty odpady“ vbrzku vyřešit, aby „to celé“ alespoň trochu dávalo logiku. Svět bez jaderných odpadů je bohužel neexistujícím ideálem. Pokrok a lidstvo kráčí takovým směrem a při své spotřebě takovou rychlostí, že pouze minimalizujeme dopady lidského vývoje a snažíme se vytvářet udržitelné životní prostředí pro budoucí generace.  
Naše země má velkou průmyslovou tradici v elektroenergetice a opravdu velké množství schopné, technicky vzdělané populace v tomto oboru. I proto bychom se měli snažit o to, abychom nebyli jen velkovýrobnou elektřiny pro Evropu s nepoměrně nižšími platy a nižší životní úrovní oproti našim západním sousedům (při stejných cenách energií). 
Role, kterou budeme v energetice v budoucích dekádách hrát, a už „na ní zkoušíme“, by měla odpovídat svému významu a vytvářet naopak profit pro náš stát a jeho občany. V každém případě by neměla neúměrně zadlužit naše budoucí generace a hlavně nedopusťme, abychom se stali smetištěm jaderného odpadu z celé Evropy.
 

(Autorka působila jako právnička v nadnárdních energetických společnostech v ČR a v současné době žije na Vysočině)

Diskuze k článku