Až na samý okraj Sluneční soustavy zavedla jihlavské posluchače listopadová přednáška z cyklu popularizačních akcí Jihlavské astronomické společnosti. Do konce roku se chystají ještě další dvě. 
Ve čtvrtek 28. listopadu se Jihlavané vydali s vesmírnou sondou  New Horizons na hranice Sluneční soustavy, do míst vzdálených od země čtyři a půl světelné hodiny. 

Aktérem přednášky Jihlavské astronomické společnosti byl v Malovaném sále Muzea Vysočiny matematik prof. Miloslav Druckmüller z VUT Brno. Přiblížil atraktivní téma financování a stavby americké sondy v doslova šibeničním termínu tří let. 
Nechal také nahlédnout do politického zákulisí astronomického světa, když Pluto, za kterým byla sonda vyslána, bylo prakticky ve stejné době hlasováním na Zemi zbaveno statusu planety. 

Z historického kontextu prof. Druckmüller připomněl, že např. Uran byl objeven až v roce 1781 za pomoci dalekohledu, ač byl pozorován už v roce 1690. Tehdy ale nikdo netušil, že jde o pohybující se planetu.  
Neptun byl později nejprve spočítán s ohledem na chybu pohybu, kterou svou existencí způsoboval. S velkou přesností pak byl v září 1846 skutečně objeven, pouhý jeden stupeň daleko od předpovězené polohy. Také existence Pluta, původně Planety X, byla spočítána podobným způsobem. 

Na hranice Sluneční soustavy
S napětím vyslechlo jihlavské publikum detaily o desetileté cestě sondy New Horizons k Plutu, a posléze k ještě vzdálenějšímu malému objektu Ultima Thule. K němu se sonda ještě vydala díky ušetřenému palivu a proletěla kolem něj 1. ledna letošního roku.
Snímky na Zemi dorazily ze vzdálenosti šesti a půl miliardy kilometrů. Ultima Thule, planetka o délce 30 km, je tak nejvzdálenějším tělesem, které bylo detailně prozkoumáno kosmickou sondou. Jeho tvar (dvě spojené koule) byl už předtím úspěšně odhadnut ze Země díky koordinované akci amatérských astronomů. Ultima Thule pak dostala oficiální jméno Arrokoth. 

Přednášející představil unikátní parametry sondy, která měla celkovou hmotnost 478 kg, ale z toho palivo činilo při startu pouhých 77 kg. To podle prof. Druckmüllera vyžadovalo hodinářskou přesnost vypuštění, protože manévrovací možnosti sondy tím byly velmi limitovány. 

Sonda v temných hlubinách Sluneční soustavy nemohla využít křemíkové články na získání elektrické energie, a tak byla vybavena radioizotopovým termoelektrickým generátorem s tabletou Plutonia (poločas rozpadu radioaktivní látky je 88 let). 
Jak vysvětlil  prof. Druckmüller, byla tato látka produktem výroby atomových bomb v době studené války a dnes se na Zemi téměř nevyskytuje. To omezuje možnosti obdobného pohonu pro případné další podobné výpravy.  
„Panují představy, že jde o vyhozené peníze a že podobné lety jsou šíleně drahé,“ uzavřel prof. Druckmüller svoji přednášku a nechal publikum posoudit, zda tomu tak skutečně je.  
Projekt byl vyčíslen na 850 milionů USD. Podle porovnání, které přednášející připravil, stojí stejnou sumu např. jeden den pobytu americké armády v Iráku, jde o 25 procent částky, kterou věnují firmy ročně na lobbing u Evropské komise (legální forma korupce) nebo 50 procent předpokládaných nákladů na přesun brněnského vlakového nádraží. 

Prof. Druckmüller, vedoucí Odboru počítačové grafiky a geometrie Ústavu matematiky Fakulty strojního inženýrství VUT v Brně, se věnuje matematickému zpracování digitálních fotografií. Atmosféra i obsahová hodnota jeho jihlavské přednášky byla hodnocena jako fantastická. Sklidil potlesk početného publika a posléze i v osobních rozhovorech reagoval na doplňující dotazy.  

Zvuky vesmíru a černé díry 
Aktérem nadcházející astronomické přednášky bude v muzejním Malovaném sále 12. 12. (17) Jakub Rozehnal, ředitel Hvězdárny a planetária hl. m. Prahy. Téma zní Hudba sfér.
Jak přednášející vysvětlí, mohou být jedním ze zdrojů informací o vesmíru zvukové vlny. Odpoví na otázku, zda kosmická tělesa, jako jsou hvězdy, planety či galaxie, vydávají nějaké skutečné zvuky. Případně jak je můžeme uslyšet.
Jakub Rozehnal je prezidentem sdružení Aldebaran Group for Astrophysics. Zabývá se popularizací astronomie a astrofyziky, výzkumem extrasolárních planet a migrace planet. Napsal desítky populárních i odborných článků, je dlouholetým redaktorem Hvězdářské ročenky a spoluautorem několika astronomických a fyzikálních knih.

Závěrečná letošní přednáška se koná 27. 12. (17) na téma  Černé díry už nejsou tak černé. Přednášet přijede Petr Dvořák z CEITEC a Vysokého učení technického v Brně.
Jak vysvětlují organizátoři, máme technologické nástroje na experimentální studium černých děr k dispozici teprve v posledních dvou dekádách. Přednáška vysvětlí, jak vypadají a jaké mají vlastnosti. Zaměří se také na experimentální výzkum černých děr a na převratné astrofyzikální objevy z tohoto roku.

Diskuze k článku