Petr Klukan
šéfredaktor
tel.:+420 567 578 004
mobil:+420 732 554 850
klukan@jihlavske-listy.cz

Nejvíc jsem si rozuměl s Pavlem Novákem. Měl střízlivý pohled na věc a každý ho respektoval, říká bývalý koordinátor jihlavského Občanského fóra Pavel Svítil. 

Má to cenu „hrabat“ se po 30 letech v minulosti? 
Asi ano, je to už historie, na kterou se v podstatě zapomíná. Konkrétní události jsou zajímavé, ale už ne tak důležité, ale mají vazbu na dnešek, protože každé období změn se vyvíjí. 
Lidé, kteří s tím začínali jako já, mají dnes za sebou profesní i životní dráhu. Dokáží se zbavit emocí a v hlavě si mohou srovnat, co z toho vlastně a jak dopadlo, nejenom pro mě, ale pro celou společnost. 

Dopadlo to z vašeho pohledu dobře, nebo špatně? 
Nikdy nic nedopadne úplně dobře. Ale myslím, že to nedopadlo špatně. Ten efekt je někdy nenápadný. Osobní svoboda je omezena pouze zákony, ekonomická úroveň a celkově kvalita života se podstatně zvýšila. Politická kultura je bídná. Politická situace odpovídá výsledkům demokratických voleb, občanská společnost se pomalu formuje.  Nikdo už žádnou „revoluci“ pravděpodobně neudělá. 
Nerad jsem říkal Listopadu 89 revoluce, to by se tady muselo bojovat, možná i střílet, věznit a popravovat. Tady to byla pokojná změna systému. Takže „sametová revoluce“… snad. Jestli se mohl změnit líp, nebo hůř? Určitě, ale to je všechno ex post. 

Takže slavit 17. listopad budete?
Ano, 16. listopadu pojedu do Prahy. S manželkou Ivanou tam jezdíme, pravidelně zavzpomínáme, zažijeme si to. Možné je, že se všemi řečníky nebudu souhlasit… 
Myslím, že je dobře trochu si to zopakovat… ti lidé tehdy museli mít nějaký cíl, trochu odvahy nebo trochu míň strachu než většina společnosti. 

Vraťme se do roku 1989. Nastalo jakési uvolňování, již to nebylo jak o pár let dřív, přesto tu byl stále silný komunistický režim…
Jen si připomeňme Několik vět. My jsme to v nemocnici podepsali asi tři a to už bylo v létě 89 jasné, že ti soudruzi musí skončit. Polsko bylo jinde, Němci k nám přijížděli, Berlínská zeď padla a my čekali, jak dlouho nám budou soudruzi Jakeš s Adamcem vládnout. 

Vzpomenete si na úplně první schůzku, kdy se formovali lidé, kteří pak vedli Občanské fórum? 
Já podepsal Několik vět a pak poslouchal ty bláboly v Rudém právu a v rádiu div ne o zaprodancích. Pak byl 17. listopad, to jsem byl ve službě, hned v pondělí jsem s několika kolegy jel do Prahy a viděli jsme ten plný Václavák. Tam jsme si řekli, že už je vyhráno, i když ještě nebylo, ale to jen šílenec by tam poslal obrněné transportéry.  
Ta první schůzka se konala ve středu 22. 11. u Jaroslava Svobody v Husovce. Do té doby jsem nikoho než Čestmíra Hofhanzla neznal. On tam pozval Jirku Petrácha a mě. Tam jsem poprvé viděl Petra Brodského, Pavla Nováka, Karla Němce, Jaroslava Svobodu, Františka Káňu, Tomáše Fejfara, paní Bělkovou… 
 

Vznikl z toho setkání nějaký dokument? 
Ano, první prohlášení. Ten text si už přímo nepamatuji, ale něco ve smyslu, že jsme tady, že dochází ke změně a že chceme vyjednávat. Ani tam to ještě všichni nepodepsali, protože se báli cokoliv podepsat. Jít někam si popovídat, to ano, ale dát někam podpis? V té době ještě takový pocit ohrožení stále přetrvával. Společnost od roku 1948 žila ve strachu: když nebudeš poslouchat, uvidíš. 

Jméno Jaroslava Svobody pak dál už v OF nikde nefigurovalo… 
Nikde nevystupoval, ale byl to jeho byt. On sám byl těžce nemocný, ale přesto velmi obětavý. Byli to, myslím, osmašedesátníci – on, Karel Němec, Eda Klečka… Nás stmelovalo to, že to byli lidé ochotní něco podepsat a ukázat obličeje. Těch lidí bylo relativně málo. Měli jsme společného nepřítele, který spojuje. 

Vzpomenete si na první diskuze?
V první fázi jsme se báli klást nějaké požadavky, pak se to trochu zkoordinovalo na koordinačním centru OF. To revoluce nebyla, ale vývoj nového systému. 

Co bylo dál? 
Začal jsem jezdit hodně do Prahy, takže tady na náměstí to měli v režii Petr Kubíček s Jirkou Petráchem. A Pavel Novák s Danielou Brodskou. Začaly být schůze v DKO, přišli tam občané, a tam se vysvětlovalo, co bude. „To už nebude socialismus, to bude kapitalismus?“ ptali se. Slovo kapitalismus tehdy vypadalo jako sprosté slovo. 
Já osobně jsem přišel na jednu věc. Na veřejnosti jsem při mluvení zadrhával. V češtině, ne v angličtině. A tam jsem se to rychle odnaučil. Nikdy jsem si nemyslel, že bych byl schopen někde promluvit na nějakém fóru a ještě u toho přemýšlet a reagovat na otázky shromáždění - některé byly dobré, některé zmatené, nesrozumitelné, některé provokativní. Stejně jako naše odpovědi v diskuzi. Byla to docela dobrá škola. 

S kým jste si v Občanském fóru nejvíc rozuměl?
S Pavlem Novákem, on byl sociálně zaměřený. Vždycky měl střízlivý náhled, každý ho respektoval, protože měl odvahu celých 40 let, ne jako my, kteří jsme ji získali v posledních dvou měsících. Jeho představy o transformaci společnosti a ekonomiky byly levicové, sociálně demokratické, ale nebyl fanatik. 
Chápal, že lidé jsou různí a z těch lidí tady vyčníval jako inženýr ekonomie, který pracoval v pilníkárně. Když promluvil, mělo to hlavu a patu, a byl organizačně schopný: „Teď půjdeme na ONV, teď na policii…“, vždy věděl, co chce. Udával směr, co budeme dělat zítra. 

Více v tištěném vydání JL s datem 15. 11. 

Diskuze k článku