Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Historické plány fasád vybraných jihlavských domů, jak je vlastní rukou nakreslili zdejší významní stavitelé, vystavuje do 13. října na Masarykově náměstí Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě (OGV). 
Pod názvem Jihlavští stavitelé vlastní rukou připravila OGV ve spolupráci s Moravským zemským archivem v Brně - Státním okresním archivem v Jihlavě prezentaci čtyř desítek ručně kreslených historických plánů čelních fasád vybraných jihlavských domů, postavených na přelomu 19. a 20. století. 
Odborně na přípravě výstavy spolupracoval archivář Petr Dvořák. Jako cíl výstavy charakterizují její autoři snahu podpořit zájem veřejnosti o architekturu Jihlavy daného období.  
Výstava se tak zaměřuje na širokou veřejnost, ale i odborníky - stavitele, architekty nebo studenty. Zájem o téma potvrdila i bohatá účast na komentované prohlídce, která se ve výstavních sálech konala 10. září. 
Řada vystavených ručně vy-tvořených rozměrných plánů splňuje až parametry umělecky provedených děl. Návštěvníci mohli vidět, jak se na stolech stavitelů rodily domy např. pro Štefánikovo náměstí, Vrchlického ulici a další lokality města. 

Město s ambicemi
Jihlavu na přelomu 19. a 20. století charakterizuje kurátorka výstavy v OGV Michaela Pacherová jako německé město s postupně narůstající českou národnostní menšinou. Město s potenciálem stát se exkluzivním místem k životu, kde na tradici soukenických dílen navázali novodobí průmyslníci poloviny 19. století. 
Jak kurátorka připomíná, působily v tehdejší Jihlavě tkalcovny, pletárny, přádelny, vyrostly tu dvě velké firmy na obuv, továrny na výrobu strojů, motouzárna, koželužna či kartonážka. 
„S nástupem průmyslu souvisel mohutný stavební rozvoj… Pečlivě vybraní architekti a stavitelé dohlíželi na to, aby nově vznikající předměstí vyhovovala chodu města i dobovým požadavkům na pěkný vzhled,“ připomíná Pacherová např. výstavbu nové obytné čtvrti v Heleníně. K rozšiřování města za hranice středověkého opevnění přispívala i vznikající stavební družstva. 
Z širokých bulvárů, při jejichž vzniku spolupracovali čeští i němečtí stavitelé, lze podle kurátorky dodnes obdivovat řešení později bohužel nedokončeného prostoru mezi ulicemi J. Masaryka, třídou Legionářů, Tolstého a Bezručovy. Vznikaly nové vilky, kolonie řadových domků, bytové domy i odpočinkové zóny.
„Období od počátku 20. století do začátku 2. světové války bylo v Jihlavě v podstatě poslední architektonickou epochou, kdy při vytváření veřejného prostoru, budování nových ulic, veřejných staveb či obytných domů vedení obce i tehdejší stavební úřad spolupracovaly s architekty v maximální míře, komplexně a systematicky,“ konstatují autoři výstavy. Výsledkem byl podle nich harmonický a uspořádaný dojem z podoby města a jeho přirozený řád.

Devastace neskončila
Výstava starých domovních plánů je tak pro autory i příležitostí ke kritickému pohledu na současnou tvář Jihlavy. 
Jak uvádí M. Pacherová, dostaly nemovitý fond i genius loci města hned několik stavebně-historických pohlavků, a to po vyhnání německého obyvatelstva po druhé světové válce, v časech komunistického budování, a nakonec i s ekonomickou transformací po roce 1989.
Kritický pohled podporuje kurátorka konkrétními příklady – jak zmiňuje, bylo přirozené propojení centra s předměstími přerušeno novými křižovatkami či megalomanskými stavbami, vzhled zahradních kolonií utrpěl necitlivými přestavbami majitelů jednotlivých domků. Náměstí, místo setkávání lidí, zaplnilo monstrum – PRIOR...
„Město, které mohlo na počátku minulého století směle aspirovat na živé centrum inspirované Vídní, se od konce poslední války proměnilo v položivý organismus částečně trpící sudetským syndromem,“ konstatuje kurátorka výstavy. 
Nenapravitelná devastace se podle ní občas děje i v současné době, kdy město raději volí variantu demolice staveb a následné nové výstavby. 
Jako příklad uvádí autoři výstavy nedávnou demolici funkcionalistického hospodářského pavilonu Všeobecné nemocnice od architekta Fuchse. Jako chyba by se podle nich mohlo v budoucnu jevit i odstranění kasárenského komplexu z 80. let 19. století, na jehož místě už vyrůstá bytová zástavba. Necitlivě proběhla i rekonstrukce nedaleké funkcionalistické vily. 

Milovníci noblesy 
Jak kurátorka výstavy oceňuje, objevují se vedle toho v posledních letech znovu milovníci architektury, noblesy secesních vil či originality klasicistních bytových domů vyprojektovaných významnými staviteli, jakými byli např. Josef Kubička, Vinzenz Zeizinger, Mathias Lang, jeho synové Ignaz a Franz Langovi, Theodor Lang, Gustav Lang, Arthur Corazza, Ladislav Novotný, Richard Goldreich, bratři Petrášové, Walter Sobotka, Hans Leupold Löwentahl, Erwin Glaser a další. 
Jako příklady zdařilých počinů jsou v souvislosti s aktuální výstavou o jihlavském stavitelství zmiňovány např. rekonstrukce chátrající bývalé továrny na zpracování vlasů Josefa Nägeleho ve Znojemské ulici, kterou po roce 2012 provedl nový majitel. Objekt ostatně obdivovaly desítky návštěvníků také při jednom z nedávných ročníků akce Dny architektury. 
Dlouhé fronty v ulici Jana Masaryka dokládaly zájem Jihlavanů o domy s historií a charakterem také při otevření pečlivě opravené secesní vily Marie Karas (1902, architekt Ladislav Novotný). 
„Další skvěle provedenou rekonstrukcí posledních let se stal dům Bedřicha Zvacha, přednosty kanceláře Krajského soudu v Jihlavě,“ komentuje Pacherová také opravu vily z roku 1924 v Jiráskově ulici. 
K aktuálním úspěchům příznivců jihlavské historické architektury se řadí rovněž záchrana objektu jihlavského sila, které mělo ustoupit budování nové silnice v souvislosti s uvažovanou výstavbou blízkého dopravního terminálu. 
Jak uvádí Pacherová, po občanské iniciativě i aktivitě ze strany památkářů radnice tento záměr přehodnotila. Obilné skladiště s unikátně řešeným krovem bylo navíc letos zapsáno na Ústřední seznam kulturních památek ČR. 

Diskuze k článku