DĚTSKÝ herec Petr Kotlár v pauze při natáčení filmu Nabarvené ptáče s Petrem Vaňkem (* 1979 v Novém Městě na Moravě), který mu ve filmu hraje otce. Foto: Jan Dobrovský
Snad nikdy člověk nešel na nějaký film s takovou „vnitřní přípravou“, jako na tenhle. Že to tak měl leckdo, stvrzovaly krátké glosy s přáteli před biografem. A spousta lidí, zejména dam, tenhle film pro jistotu rovnou vzdala už předem, protože „na to, co o něm píšou, bych asi neměla“.
Důvod? Bezmála tříhodinové drama Nabarvené ptáče je už týdny propíráno. Mediální zájem ještě nabral na intenzitě po jeho úspěšném, ale prý „kontroverzním“ uvedení na festivalech v Benátkách a v Torontu, a po zveřejnění prvních recenzí.
Že prý lidé sice deset minut tleskali, ale stovky jich taky odešly ze sálu. Že prý je nový Marhoul pornografií násilí a pouhým sledem brutálních scén, z nichž se ale vytratil smysl a emoce. Také tohle jsme se mohli dočíst. Nic není dál od pravdy.
Pro ty, které informace přece jen minula: Drama vzniklo podle knižního bestselleru Jerzy Kosińského. Odehrává se v době 2. světové války, ale není válečným filmem, jeho sdělení platí obecně, i dnes.
Rodiče pošlou synka k příbuzné na venkov, aby ho uchránili před masovým vyhlazováním Židů. Tetička ale zemře a chlapec se protlouká světem plným násilí, předsudků a doznívajících starých pověr. Světem plným nevzdělaných hlupáků.
Jen zřídka narazí na někoho, kdo to s ním myslí dobře, ale i to se obrátí proti němu. Ptáče, které se ostatní v ptačím roji snaží uklovat, protože je cizí a „jiné“. A ono se v sebeobraně mění, přijímá násilí jako jedinou možnou metodu svého přežití.
Po některých mediálních odsudcích na různých webech člověk v hledišti očekával, kdy že přijde ta prvoplánová brutalita, ta sprška samoúčelného násilí. Místo toho se dostavil skvěle umělecky propracovaný, přehledně odvyprávěný příběh s až neuvěřitelnou kamerou, s jasným poselstvím a velkou uvěřitelností.
Každou chvíli si při něm divák vzpomněl třeba na Vláčila a drsnou pravdivost jeho Markéty Lazarové. Na silné etapy českého filmu - toho pravdivého, kdy se lidem chtělo přemýšlet a kina a svět ještě neopanovala povrchnost v duchu „zábavná romantická rodinná komedie s product placementem, jinak pokud možno o ničem“.
Ano, i v Jihlavě při premiérovém uvedení Nabarveného ptáčete asi pět lidí ze slušně zaplněného sálu odešlo. Ale to je naprosto v pořádku, je to otázka jejich nastavení a vkusu.
A scéna brutálního vyvraždění vesnice ve filmu, anebo nelítostné popravy Židů prchajících z transportu? No, takhle to bylo. A pusťte si některý film podle Körnera o třicetileté válce, anebo vzpomeňte na vyvražďování indiánských vesnic. I to ve filmech bylo zpracováno.
Vyčítat Nabarvenému ptáčeti neúčelnost drsných scén je podobné, jako tvrdit o Tarantinovi v jeho parodiích na bestiální filmy, že se vyžívá v krvi a násilí. Byť v tomto případě je filmařská motivace velmi odlišná.
Marhoulův nový film je silný, ale režisér drsné scény v naprosté většině neukazuje, nechává na divákově fantazii, aby si je dohrála. A možná to je moment, s nímž si ne každý poradí. To ovšem není vina filmu.
Mnohem brutálněji zobrazovaného násilí je kolem nás plno. Je v každé druhé detektivce, o počítačových střílečkách nemluvě. Hrůza, která na nás jde z Nabarveného ptáčete, ale spočívá v něčem jiném - Marhoul je nepříjemně pravdivý. Ukazuje brutalitu světa ne jako show, ale jako běžnou každodenní realitu, která se skutečně děla, která se dnes a denně odehrává dál všude ve světě, i kolem nás - vůči dětem třeba za zdí vedlejšího bytu.
A že by film v zobrazených lidských zvěrstvech přeháněl? Spíše naopak. Třeba právě v den jeho jihlavského uvedení bylo možno na internetu zaznamenat velký článek o Oldovi Dolečkovi, vesnickém hrdinovi odboje, hodném, pracovitém a obětavém českém klukovi, který po věznění v pracovním lágru zemřel tři měsíce po válce slepý a ochrnutý v důsledku nacistických lékařských pokusů. V patnácti letech vydržel dlouhá krutá mučení na pardubickém gestapu a nikoho neprozradil.
Marhoul ve svém filmu ukazuje lidi, kteří v drsném světě ztratili lidskost a jsou násilní z hlouposti, ziskuchtivosti či z fanatismu. Ztratili svědomí, ztratili lidskost, doba jim to umožnila.
Právě tahle pravdivost je nejspíš to něco, s čím si naše hlava u toho filmu neví rady, co se nám chce odmítnout. Ale utíkat před tím nelze. Zejména ne v době, kdy mnozí z mocných kolem nás záměrně vyvolávají ve společnosti agresivitu a netoleranci, aby z následné atmosféry ekonomicky a mocensky profitovali. Bohužel se jim to u velké části národa i daří.
Marhoulovo Nabarvené ptáče uvádí jihlavské kino Dukla ještě 24. a 28. září. Je také v programu dalších kin regionu. Stojí za to „sebrat odvahu“ a jít se podívat.
Diskuze k článku
Komentáře ke článkům mohou vkládat pouze registrovaní čtenáři.
Registrace nového uživatele
Pravidla pro diskuse na www.jihlavske-listy.cz:
Nelze zveřejňovat příspěvky, které porušují zákony ČR.
Jsou zakázány příspěvky urážlivé, pomlouvačné, vulgární. Nepřijatelná je i neúcta vůči zemřelým a jejich rodinám.
Nesmí se vyhrožovat komukoli násilím či podněcovat k nenávisti k jednotlivcům, skupinám (národnostní, rasová, náboženská příslušnost).
Zakazuje se zveřejňovat další údaje o identitě ostatních diskutujících (např. telefon, adresa…). Musí být respektováno soukromí ostatních.
Diskutující se nesmí vydávat za někoho jiného.
V diskusních příspěvcích nesmí být šířena reklama, spamy, odkazy na stránky s nelegálním obsahem, příspěvky či odkazy nesouvisející s tématem článku.
!!! Uživatelé, kteří budou pravidla porušovat, musí počítat s tím, že jim budou příspěvky administrátorem smazány, může jim být i zablokován přístup do diskusí na www.jihlavske-listy.cz. Rovněž si Jihlavské listy vyhrazují právo diskusní příspěvky dle vlastního uvážení odstraňovat či diskusi kdykoli uzavřít !!!
Registrací souhlasíte se zpracováním osobních údajů dle Zákona č. 101/2000 Sb.,o ochraně osobních údajů. "Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů".
Společnost Parola s.r.o. se zavazuje tyto údaje neposkytovat dalším subjektům s výjimkou orgánů činných v trestním řízení.