Píše se rok 1960, poblíž hospody U Lyžaře zastavuje autobus a z něho vystupuje skupinka lidí. Většina z nich se vydává po prašné silničce dolu k vesničce Zborná. Vesnička malá, s hospodou, školou a několika chatami v krásném přírodním prostředí. Tehdy byla tato oblast vedena jako vhodná k rekreaci.
A také byla Jihlavany v tomto směru velice využívána. Na své si přišli turisté a hlavně milovníci přírody. Vždyť nad vesnicí byla slunná stráňka se vzácnou teplomilnou květenou. 
V červnu zde kvetlo spoustu vemeníků a na podzim zase hořeček český, dnes již na Vysočině vyhynulý. A co tam bylo vřesu! Kolem vedla cesta k hájovně, lemovaná stromořadím starých třešní. Odtud se dalo pokračovat na Vysoký Kámen anebo podél luk lesem na autobus do Pávova. Také zde byla bohatá fauna. 
Na jaře rozkvetly petrklíče jarní, prstnatce májové a třeba i další orchidea, bradáček vejčitý. Podél potůčku pozorný návštěvník mohl obdivovat všivec a violku bahenní, později i tolije bahenní. A co zde bylo tehdy běžného lučního kvítí! Všude spousty hmyzu a motýlů. A třeba i v lesích brzy na jaře návštěvníka vítala vůně kvetoucích lýkovců. No a kdo dále nepokračoval a s večerem se vracel opět na autobus, toho běžně doprovázelo houkání sov. A v zimě, to se zde běžkovalo, proto přeci hospoda U Lyžaře. Po zasněžených loukách se běhalo bezproblémově.
Dnes se Zborná rozrostla o rodinné domy a především o velké množství chat, které většinou slouží k trvalému bydlení. Všude jsou pěstovány anglické trávníky, někde mají i bazény. Vodou se nešetří. A proč také, vždyť ještě teče. I slunná stráňka byla zastavěna a na části vyrostl smrkový lesík. Je zde vybudována kanalizace, zimním turistům slouží oblíbená sjezdovka s lyžařským vlekem a také zde byly obnoveny původní rybníky. U Stříbrného dvora si můžeme zastřílet. 
Louky, vedené jako pastviny jsou zorány a na nich pěstováno většinou obilí. To se sklízí ještě zelené, pravděpodobně pro bioplynovou stanici. Přibylo nám cedulí se zákazem vjezdu, vstupu a jsme upozorněni na soukromý pozemek. 
Zhoršily se i mezilidské vztahy. A tak např. běžně po léta používaná cesta je dnes zatarasena betonovými bloky. Stále existují snahy o přeměnu zemědělské půdy na stavební parcely. Vidina snadného zisku je lákavá.
Všechny tyto změny nastaly až v poslední době, během několika let se krajina úplně proměnila. Něco můžeme hodnotit kladně, ale vztah k místní přírodě určitě ne. A jak to s ní bude dál? Těžko můžeme být optimisté. Určitě to neprospěje obyvatelům Jihlavy, kteří zde často trávili svůj volný čas.
Pro citlivého člověka, který to během té doby sleduje, či zde dokonce žije, je to dosti traumatizující. Nelze přeci přírodu brát pouze jako výrobní prostředek, sloužící jen k získání peněz. Bezohledně ji využít a dál se již nezajímat. Kde jsou ty květiny, motýli, hmyz a další žijící tvorové! 
Podobně se „hospodaří“ i jinde, ale v této, dříve překrásné krajině jsou změny velice markantní. Dnes můžeme jen bezmocně sledovat usychající lesy, nedostatek vody apod. Nechali jsme to zajít příliš daleko, i když se varovné hlasy již dříve ozývaly, nevnímali jsme je. Bohužel mám pocit, že se nám to brzy vrátí.

Diskuze k článku