Michal Boček
sport
tel.:+420 567 578 032
mobil:+420 736 185 997
sport@jihlavske-listy.cz

V jihlavské Dukle hokejově vyrostl. Ve finském Lahti udělal minulou sezonu další progres. Nyní čeká devatenáctiletého brankáře Jakuba Škarka boj o angažmá v zámoří, pravděpodobně v AHL.

Čeká vás tréninkový kemp New York Islanders. Tušíte, jaké má vedení plány? 

Bylo mi naznačeno, že bych měl v Americe zůstat, že jsem po hokejové, psychické i životní stránce připravený. 

Vypadá to spíše na farmu než první tým, že?

Udělám, co mi vedení řekne. Když mě pošlou na farmu do AHL, půjdu tam. Nejdůležitější je, abych co nejvíce chytal, protože tréninkem zápasy nenahradíte.

AHL je pověstná náročným cestováním.

Takovými věcmi se člověk nemůže zabývat. Nejdůležitější je bojovat o místo a ukázat trenérům, že tam chci být. Dlouhé „štreky“ na zápasy k tomu patří. 

Islanders šéfuje z pozice generálního manažera legendární Lou Lamoriello, požadující striktní dodržování pravidel.

Je pedant hlavně na včasné příchody. Když někam jdete, tak raději o deset minut dříve. Jakmile dorazíte na čas, kouká na vás trochu naštvaně.

Hráčům nařídil pravidelné holení dohladka.

To pro mě není až takový problém. Jednou týdně shodím to moje chmýří (směje se a ukazuje na bradu) a je po starostech.

Naopak společenské obleky na utkání se nevyžadují jenom v Islanders.

Obleky jsou zvykem v celé Americe, v tomto směru pan Lamoriello není výjimka. Ale jinak je lepší ho nedráždit a dodržovat pravidla (úsměv).

Potěšila vás nominace na reprezentační kemp v Jihlavě?

Pochopitelně. Jsem rád, že mě trenéři pozvali. Velice si toho vážím. Je to cenná zkušenost a dobrá příprava před kempem v Americe. Doufám, že ji zužitkuji. 

Ze čtyř brankářů na soustředění jste byli dva odchovanci Jihlavy a jeden Havlíčkova Brodu.

Z pohledu Jihlavy není náhoda, že má v reprezentacích více gólmanů. V Dukle se jim trenéři věnují již od přípravky, kde je vede Lukáš Sáblík, můj dřívější mentor. Pak jsou tu Jan Dršata s Petrem Jarošem. Nebývá zvykem, aby měl jeden klub tři trenéry brankářů. To se někde musí odrazit.

Minulou sezonu jste působil ve Finsku. Jak tamní obyvatelé slavili titul mistra světa?

(úsměv) Bylo to hodně divoké. Například se koupali nazí ve fontáně. 

Držel jste „Suomi“ palce?

Fandil jsem české reprezentaci, ale nepřekvapilo mě, že Finové vyhráli. Zlato si zasloužili. Hokeji dávají hrozně moc. Neměli nejsilnější sestavu, přesto ukázali, že i výběr finské ligy může konkurovat Kanadě nebo Rusku.

Finský hokej každoročně produkuje velké množství talentovaných mladíků. Proč ten český pořád zaostává?  

Řekl bych, že rozdíl je v pracovitosti a přístupu. V žákovských kategoriích jsme na tom podobně, ale od „šestnáctek“ Finové začnou opravdu makat a tvrdě dřít. Nedovolí si nic ošulit.