Lenka Kopčáková
redaktor
mobil:+420 736 193 687
nzr.redakce@centrum.cz

Nejstaršímu žďárskému maratonci Aloisi Bradáčovi bude letos 2. října 79 let. 
Stále vitální muž pochází z Mostišť u Velkého Meziříčí a na kontě má přes 2000 závodů a v nohách dobrých 90 tisíc tréninkových kilometrů. 
Je držitelem titulu Mistr Evropy veteránů ze silničního běhu na Maltě a pro 3. místo si doběhl v Austrálii na Olympijských hrách veteránů. Bronz má i z ME ve Francii. 
Aloisi Bradáčovi se blýskly na krku i další cenné medaile.
„V cizině jsem vyhrál celkem šestkrát, byla to mistrovství, mítinky a seniorské závody,“ ohlíží se. Milou vzpomínku má na pražskou Stromovku v roce 1999, kde v „šestihodinovce“ coby 59letý vyhrál kategorii 50 – 59 let. Cenu mu předávala ikona české atletiky - Dana Zátopková. 
Maratonec pro JL říká, jak se vlastně k běhu dostal, neboť v mládí hrál divadlo, prolézal jeskyně a bavila jej vysokohorská turistika. 
Jako absolvent tehdejší Vyšší hospodářské školy Světlá ve Velkém Meziříčí Alois Bradáč po maturitě nastoupil na umístěnku na Okresní národní výbor ve Velkém Meziříčí. Krátce nato přišel povolávací rozkaz. 

Vojna jako řemen
V říjnu 1959 rukoval do Stříbra k motostřelcům. Jeho služba vlasti se protáhla až do ledna 1962.  Po vystavění Berlínské zdi (srpen 1961) se studená válka začala vyhrocovat. 
„Už jsme se těšili do civilu a najednou odpolední nástup. Přečetli nám rozkaz, v němž nám ministr národní obrany, armádní generál Bohumír Lomský oznamuje, že vojna se nám prodlužuje na neurčito,“ vybavuje si jako dnes. Kdykoliv se na bavorské straně hranice něco šustlo, vojáci vyráželi do terénu. „Někdy jsme až týden leželi v zákopech,“ vzpomíná. Na vojně Alois Bradáč absolvoval svůj první lyžařský závod na 10 km a rovnou zvítězil. 

Za vším je žena
Reorganizace státní správy a zrušení malých okresů zavála mladého úředníka do Žďáru nad Sázavou. Zde se Alois Bradáč v roce 1967 oženil a zapustil kořeny. Chodil dálkové pochody, bavila jej sportovní střelba i speleologie. To prý třeba tři dny nadšenci prolézali nepřístupné jeskyně Moravského krasu. „Kolikrát jsme se plížili úzkými průlezy po břiše ve vodě. Když si dnes uvědomím, že se tam člověk může ztratit jako nic,“ mám husí kůži,“ přiznává s odstupem. 
O tátu dvou synů se tehdy bála i mladá manželka, která se jeho sportovních a turistických aktivit neúčastnila.
Rčení, že za vším je žena, platí i zde. Alois Bradáč chtěl vyhovět manželčině přání, ať je brzy zpátky. Pochody tedy bral pěkně zostra. „A najednou koukám, že běhám... Vlastní pílí jsem se vypracoval na vytrvalostního běžce,“ směje se drobný houževnatý muž. Manželstvím ale jen tak něco neotřáslo. Na podzim 2017 Bradáčovi oslavili 50. výročí svatby a vypravili se na zlatou svatební cestu do Portugalska. 
A. Bradáč se přihlásil do Sdružení veteránů Českého atletického svazu, které zaštiťuje sportovce nad 40 let. Výkony jsou hodnoceny ve věkových dekádách. „Nosných závodů je výhodnější účastnit se na začátku dekády, když je člověk ,mladší´. Hlavní dobrá umístění v cizině jsem získal vždy ve věku 61, 62 let nebo pak 70 a 71 let,“ prozrazuje sportovec svoji taktiku. 
V maratonské branži na běžce čekají ultramaratony, supermaratony a dvacetičtyřhodinovky. Na jednu si Alois Bradáč obzvlášť pamatuje. Běžel ji coby 49letý v Praze. „Zpočátku jsem měl velmi dobrý čas, ale před půlnocí mě začalo bodat v noze. Když jsem sundal boty, byly plné krve. Nohy jsem si ošetřil, ale do náhradních bot jsem se nedostal. Nezbývalo tedy než zase nazout ty krvavé. Kupodivu asi po hodině to přešlo, a já závod doběhl,“ popisuje vytrvalec. 

Do světa
Po otevření hranic po roce 1989 se naši veteráni rozjeli i na oficiální evropská a světová mistrovství. Alois Bradáč za krátkou dobu stihl závody v nejméně 12 zemích. 
Jako nováček v cizině skončil v roce 1991 devátý ze sta při závodu v bavorském Regensburgu. Zážitkem prý byl Velký městský maraton v Berlíně s účastí 16 tisíc vytrvalců. Koncem dubna 2001 se 61letý Alois Bradáč vypravil na Maltu, ostrovní zemi ve Středozemním moři. Konalo se tu VII. Mistrovství Evropy v silničním běhu na 10 km, 21 (půlmaraton) a 3 km. Žďárák se stal mistrem Evropy veteránských závodů a v průvodu hrdě nesl naši národní vlajku.
„Rok a půl nato jsem se vydal na dlouhou cestu k protinožcům, kde se v Melbourne konaly Světové hry mistrů, čili Olympijské hry veteránů,“ ohlíží se. I zde Aloise Bradáče hřála na hrudi olympijská medaile, byť „jen“ z bronzu. Stejný kov získal i na ME v silničním běhu Evacns ve francouzském Thionville – Yutz.
To se ví, dlouhé závody se neobejdou bez občasného zranění, třeba vykloubené ruky při pádu či žihadla ve rtu. Ale maratonec vždy závod doběhl a teprve pak se sháněl po ošetření. 

„Sranda“ akce
Teď, ve svých skoro 79 letech běhá jen občas. Kromě charitativních akcí jako je Běh pro hospic, má rád zážitky. Každoročně se účastní „sranda“ akce s názvem Valentýnský běh, kdy parta ze Žďárské ligy mistrů vyráží ulicemi v úborech zamilovaných. Nyní 14. září nadšenci poběží Žďárské schody. „Nikdy ale nezapomenu na dva pivní závody,“ říká. Ten v Hořicích u Blanska prý vedl do strmého kopce a závodníci nesli na zádech  pětilitrový pivní soudek. Při brněnském závodu zvaném Pivní míle zase museli běžci na daných stanovištích vypít pivo a běžet dál. „Já byl v závodu absolutně nejstarší – a stál jsem na stupních vítězů,“ směje se veterán.  A cena? - Hádejte... 
Kuráž poznávat dálky Aloise Bradáče neopouští. Před čtyřmi lety se vydali se synem na měsíční výpravu po Filipínách. 
„Záleželo na našich schopnostech a přízni osudu. Cestovali jsme lodí, letadly i na motorkách, nachodili jsme spoustu kilometrů v horách i u moře,“ nezapomene nadšenec. 

Diskuze k článku