Reklama
Dnes je úterý 10.12.2019     svátek má Julie

Nač nesmíme opravdu nikdy zapomenout

Ilustrační foto: Pixabay
Ilustrační foto: Pixabay

29.7.2019 Čtenáři píší/Komentáře (0), autor:
 Marie Hotařová

Je sobotní říjnové odpoledne. Skončilo vyučování. Děti odešly ze školy.
Chystám se také domů, ale je mi k smrti smutno. Celá naše vlast prožívá hrozné ponížení. Z mapy naší republiky odstříhávají nepřátelé její historická pohraniční území.
Po silnici kolem staré školy, do které chodila moje babička, je hlučno. Naše československé vojsko táhne silnicí k nedalekému městu. Opouští jižní hranici a za ním rachotí německá armáda, aby z Rakouska vstoupila na jižní území republiky. Důstojníci i vojáci smutně věsí hlavy. Vědí, že bez boje prohráli vše.
„Paní učitelko, nechoďte domů,“ říkají mi známí vojáci. „Dnes bude u vás v obci X. Hitler.“
Nevěřím. Přelétnu letmo celou rodnou vesnici od čísla k číslu. V X. není ani jeden Němec. Ne, Hitler k nám nepřijde.
Odcházím polní cestou pěšky do X. Za hodinku budu doma. Babička
bude na mne čekat za vsí s mou roční dceruškou. Z dálky již uvidím její červenou čepičku. Je to má jediná radost v této smutné době.
Manžel uposlechl mobilizačního rozkazu a je kdesi na Slovensku. Ještě nepsal. A lidé kolem mne si šeptají, že tam jsou boje a kdoví, zda žije. 
První smutná neděle v Reichu. Jak bude v pondělí? Dostanu se do města Z. do školy? Za vsí mne zadrželi Němci. Vedou mne přes ves do opuštěné školy na velitelství. Vyslýchají mne. Tlumočníkem je můj otec.
Do školy mne nepustí. Přes hranice musím mít propustku z Waidhofenu v Rakousku. Ta škola, do které mne kdysi poprvé přivedla maminka ke starému, celou vesnicí milovanému učiteli, je plna německých vojáků, kteří ji svými tvrdými, hrubými výrazy znesvěcují a připomínají: Ztratili jsme státní svobodu, ztratili jsme vše. Co bude dál?
Za německou armádou přichází vojsko SS. Vztyčují k naší bolesti a potupě na návsi černý prapor s umrlčí lebkou. Hledají ubytování.
I u nás jsou tři důstojníci SS. Poněvadž obývám s dcerkou pokoj vedle kuchyně, lezou do zadního pokoje bez zvláštního vchodu po žebříku oknem.
Vojska vystřídá pohraniční stráž s vysokými zelenými čepicemi. To už mám Passierschein a mohu přes hranice do školy. 
První den mne vítá pan řídící: „Musíte na okresní úřad odůvodnit, proč jste nebyla týden ve škole.“ 
Od pana inspektora dostávám pořádnou sprchu, že se rozpláči. Konečně podpisuji protokol, že jsem nevěřila v obsazení obce svého bydliště. Kam jsem se také měla vydat sama ve vysokém stupni těhotenství s dcerkou bez manžela? Co byly moje nezaviněně zameškané dny, kdy existence státu i národů byla ohrožena? 
Pravidelně již docházím z „Reichu“ přes hranice učit do okrájené republiky. Dvakrát denně musím na „Zollamt“ dávat orazítkovat propustku, na které přibývá razítek se znakem „Reichu“.
Hrůzu prožíváme, když Němci ze sousedství odebírají našemu starostovi „obecní úřad“ a střílejí na zastrašení do vzduchu. Máme zákaz vycházet večer a pět mužů je odvezeno do vězení do města S. Naštěstí ne nadlouho. Jsme obsazeni, ale věříme, že to není na „Ewigkeit“, jak nám říkají Němci. Převážíme v botě přes hranice žádost o propuštění ze zabraného území, kam jsme se jistě dostali omylem, a dobrá věc se podařila.
Nevím, pomohla-li žádost, ale 25. listopadu opouštějí Němci naši obec a „emigranti“ - vojáci se vracejí s velkou slávou, s hudbou, s velkým zástupem lidí z okolních obcí do svobodné vsi - domů. Následují proslovy, tanec, veselí, hodování. 
To jsme nevěděli, že naše veliká radost z osvobození je dočasná, že přijde záhy 15. březen 1939, druhá světová válka, šestiletá okupace našeho státu, že nejlepší lidé našich národů budou vězněni a mučeni v koncentračních táborech (nejen muži, ale i ženy a nevinné děti), že fašisté se budou brodit krví milionů, aby konečně byli poraženi ponejvíce zásluhou Sovětské armády.
Co jsem zaznamenala o naší vesnici, není nic proti utrpení lidí ve fašistických táborech smrti, proti hrůzám prožitých ve druhé světové válce, ale přece tím, že naše armáda musela pod diktátem v Mnichově opustit státní hranice, začíná „Křížová cesta“ našich národů, naše státní „Golgota“. 
Vždyť i dnes platí Fučíkova slova: „Lidé, bděte!“ Mír není stále ještě vybojován, mírové smlouvy nejsou ratifikovány. 

(Vzpomínka Marie Hotařové, autorky z Menhartic na Třebíčsku, byla v roce 1972 zaslána do Učitelských novin. Jihlavským listům ji nyní poskytla paní Marie Zajícová z Jihlavy) 

Napište i vy, svůj vlastní článek - formulář ZDE
Reklama
31.10.2019 Čtenáři píší/Komentáře (0)Uplynulo 105 let od narození pilota RAF Jana Douchy

Datem narození této osobnosti je 20. říjen 1914 a místem město Vídeň, ale kořeny rodiny sahají do Jihlavy. Na domě č. 63 v Sokolovské ulici na Bedřichově, kde Douchovi za První republiky ...

23.10.2019 Čtenáři píší/Komentáře (0)Thálie pro G. Beňačkovou-Čápovou

Přes 42 let zpívá na předních světových operních jevištích sopranistka Gabriela Beňačková. Narodila se 25. března 1947 v Bratislavě. Po rozdělení Československa přijala české občanství. Na ...

17.10.2019 Čtenáři píší/Komentáře (0)Mysliboř má už také svoji vlastní polku

Další obec na Vysočině se může pochlubit písničkou o své vesničce a okolí. Je to malá vesnička s bohatou minulostí a různými zajímavostmi – Mysliboř u Telče. Zdejší starosta Ladislav ...

17.10.2019 Čtenáři píší/Komentáře (0)Padesát draků se vzneslo nad obec Krahulčí

Již tradiční podzimní akce Drakiáda pro letošní rok připadla na neděli 29. 9., a nemohla se konat jinde, než na Nováčkově kopci, ze kterého je pěkný výhled jak na celé Krahulčí, tak ...

15.10.2019 Čtenáři píší/Komentáře (5)Havlova architektura

Ve vile Stiassni v Brně je nyní aktuální výstava: Havlova architektura. Václav Havel pochází ze slavné stavitelské rodiny. Jeho děd vyprojektoval a vybudoval palác Lucerna, jeho otec kromě ...

13.10.2019 Čtenáři píší/Komentáře (0)Babička

Když zazní slovo babičko, hned rozzáří se ženě líčko. Ne každá žena štěstí má, že to slůvko přijímá. Když dívka v ženu dospívá, života nástrahy ty zvládává. Škola, ...

11.10.2019 Čtenáři píší/Komentáře (0)Podzimní Festival ptactva v Jihlavě

O víkendu 5. a 6. října se na území celé Evropy a střední Asie konal Festival ptactva. Guinnessova kniha rekordů zmiňuje, že Festival ptactva je největším organizovaným pozorováním ptáků ...

03.10.2019 Čtenáři píší/Komentáře (0)S Bílým kruhem se na náměstí dostalo do bezpečí přes sto dvacet dětí a jejich rodičů

Letos již počtvrté uspořádal spolek Nebojte se policie ve spolupráci s dobrovolníky regionální pobočky Bílého kruhu bezpečí dovednostní soutěž pro děti s názvem S Bílým kruhem do bezpečí ...

03.10.2019 Čtenáři píší/Komentáře (0)Studánka U rybníka Zimostráz v novém

Když na jaře roku 2018 ve Studánce Vysočiny roku 2017 u rybníka Zimostráz vyschla voda, protože je často navštěvována osadníky a náhodnými turisty, rozhodl se Jiří Zimola celou studánku ...

26.09.2019 Čtenáři píší/Komentáře (1)Filmování v ZŠ Jungmannova

Dozvěděli jsme se, že budeme natáčet nějaký film. Natáčení bude probíhat ve dvou třídách. „To bude zase vopruz!“ říkali jsme si. Vůbec jsme nevěděli, do čeho jdeme, a moc jsme se ...

18.09.2019 Čtenáři píší/Komentáře (0)Od října bude součástí domova i denní stacionář

Středisko výchovné péče rozšíří své služby Součástí Dětského domova se školou v Jihlavě je i pracoviště Střediska výchovné péče (SVP) na adrese Pod Rozhlednou 8, Jihlava. Dosud ...

18.09.2019 Čtenáři píší/Komentáře (0)900 žáků gymnázia na cestě do Prahy aneb Oslavy G100 pokračují!

Sedm padesát pět. Studenti okolních škol se scházejí ve třídách na první vyučovací hodinu, gympl se štosuje kolem městského vlakového nádraží. 900 žáků Gymnázia Jihlava ve slavnostním ...


Reklama
© 2007 Parola s.r.o. - užití obsahu včetně převzetí článku bez písemného souhlasu Paroly spol s r. o. je zakázáno. edited by N.E.S.P.I
S-Rank (www.seznam.cz) www.i-asap.net