Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Ke společné česko-německé historii někdejšího tzv. jihlavského jazykového ostrova se obrací aktuální výstava ve venkovní galerii Nonstrop v Jihlavě. Instalace vychází z performance Matěje Koláře, výrazné osobnosti kulturního života Jihlavska. 
Městská galerie Nonstrop v uličce Malá Lazebnická se od roku 2017 zaměřuje na prezentaci současného umění ve venkovním veřejném prostoru. Výstava nazvaná Nejasný ostrov tu začala hojně navštívenou vernisáží a performancí 11. června, potrvá do konce srpna. 
Představuje fragmenty zachycené při jarním několikadenním putování performera Matěje Koláře po tzv. německém jazykovém ostrově na Jihlavsku. Jak připomíná kurátor galerie Nonstrop Vít Kraus, byl tento „ostrov“ (iglauer Sprachinsel) osídlen havíři a historicky spjat s dolováním stříbra. 
Matěj Kolář dlouhodobě ve svém kulturním působení tyto tradice regionu připomíná - mimo jiné jako novodobý skřipkař, hráč na nejtradičnější strunný lidový nástroj této etnologické oblasti. 

Konceptuální zmrzlý tramping
Při svém putování, které nazval jakýmsi „konceptuálním trampingem“, putoval Kolář směrem sever-jih, kterým v roce 1945 odcházeli místní Němci během poválečného odsunu přes koncentrační tábory v Heleníně a Stonařově. 
Nejprve se vydal v období „tří zmrzlých“ na úvodní třídenní pěší cestu, když autobusem dojel do Stonařova. „Nesl jsem v rukou housle a skřipky, měl jsem ještě velký batoh na zádech. Pršelo, bylo hnusně a zima, fakt jsem klepal kosu a ráno byla námraza… Ale pak už jsem nemohl, tak jsem si udělal pauzu, a za měsíc se mi zase podařilo vyrobit si tři dny času, a tak jsem zase šel,“ popisoval performer při vernisáži.  
Když v opačném směru absolvoval další třídenní pěší putování a cestu uzavřel, vrátil se na jejím konci od Suché a Vílance v noci stopem do Jihlavy. 

Vlající modlitba
Během fyzicky náročné cesty ušel Kolář 140 km, spal na mezi či v posedu. Poutí po obvodu ostrova obsáhl asi 340 km2. 
Prošel 35 obcí, v každé se zastavil a vyšil v češtině a němčině její jméno na 17 m dlouhou stuhu. „Vždycky červenou bavlnkou v češtině, protože to je název, který žije, a černou v němčině, protože to je název, kterým se už té vesnici neříká,“ vysvětloval Kolář publiku vernisáže. 
Během cesty si ověřil, že Jihlava není ve středu tohoto ostrova, ale spíš v jeho třetině. Hovořil s lidmi, často velkými lány nebo neprostupnými lesy procházel krajinou přímo, mimo vyšlapané cesty. 
Kolářovo putování bylo svého druhu modlitbou za životy těch, kteří odešli, i těch, kteří v nejasně ohraničeném ostrově žijí dnes. Na výstavě v galerii Nonstrop symbolizují jejich duše ve větru vlající zavěšené svršky – prádlo, košile, punčochy. V dlažbě uličky pak autentická vyšívaná stuha z autorova putování vytváří symbolický tvar uzavřeného ostrova. 
Instalaci doplňuje Kolář na výstavě fotografiemi ze své cesty. Performanci zasazuje v textech také do historického kontextu. Jak připomíná, měl ostrov havířského osídlení silný vliv na kulturu oblasti („díky němu, a zřejmě i díky odlehlosti a izolovanosti původně německého regionu, se zachovala svérázná lidová skřipácká muzika“).
„Dílo se pohybuje na hranici performance, akční tvorby v krajině, landartu a instalace,“ charakterizuje Kolářovu výstavu kurátor Kraus. „Smí se tím prostupovat, smí se na to šlapat,“ poznamenal ke své ostrovní instalaci v centru Jihlavy samotný autor. 
 

Diskuze k článku