Účastníci červnového branného závodu jihlavských seniorů si mohli připadat jako na vojenském cvičení. Během závodu totiž museli mimo jiné také prokázat dovednost při střelbě ze vzduchovky a hodu granátem.

Navíc je pak nově čekala i lukostřelba, což některé závodníky docela zaskočilo. Plnění této disciplíny ale brali i s humorem. Zejména jedno družstvo tvořené dvěma ženami a jedním mužem si chtělo střelbu zpestřit tím, že se budou trefovat do jablka na hlavě jejich spolubojovníka. Naštěstí k tomu ale nedošlo.

Závodu se i letos mohla zúčastnit vnoučata závodících seniorů, a tak nebyl ojedinělý případ, když uvnitř družstva docházelo k výměně názorů, zejména ve vědomostních testech. Vnoučata měla často jiný názor na odpovědi uvedené dědou nebo babičkou.

Všechno ale dobře dopadlo a na závodníky na konci čekalo příjemné občerstvení v restauraci Pančava. Letošní čekání na zpracování výsledků bylo navíc zpříjemněno ukázkou výcviku policejních pejsků.

Samotné vyhlášení se však malinko zdrželo, protože pořadatelům vznikl malý problém, neboť se na třetím místě se stejným počtem bodů umístila hned čtyři družstva. Kapitáni těchto družstev museli tedy navíc absolvovat lukostřelecký rozstřel.

Při něm zvítězil dlouholetý absolvent policejní akademie pan Pánek se svým mužstvem. Obdiv však zcela určitě sklidila i paní Vyhnanovská, která byla v mužstvu sama, pouze se svými vnoučaty, a jako jediná kapitánka šla do rozstřelu nebojácně a za mohutného povzbuzování třech vnoučat.

Na druhém místě se umístili Berkovi s paní Pivoňkovou, kteří měli vynikající paměťový test. Vynaložené úsilí vítězného družstva Křišťálových bylo oceněno krásným dortem.

Letošní závod uspořádal spolek Nebojte se policie již po páté. Byl slavnostní i v tom, že se konal pod záštitou paní primátorky a výjimečný byl také v tom, že jsme měli v závodě dokonce mezinárodní účast, a to seniora z dalekého Německa.

Cílem akce bylo zlepšení fyzické aktivity seniorů, procvičení paměti a nabytí nových znalostí. Došlo jistě i ke zlepšení mezigeneračních vztahů a k navázání dalších vzájemných sociálních kontaktů. Že se i tyto cíle podařilo naplnit, dokazuje jeden krásný příběh.

Před startem závodu totiž poznala jedna účastnice – mimochodem až z lázní Bohdaneč - seniora, kterého naposledy viděla před padesáti lety, kdy spolu dokonce chodili! Setkání bylo pro oba dva velice příjemné. A může být pro organizátory závodu příjemnějším oceněním, než že přispěli k takovému setkání?

Diskuze k článku