David Kratochvíl
černá kronika/region
tel.:+420 567 578 039
mobil:+420 776 242 497
kratochvil@jihlavske-listy.cz

Při každé větě, kterou během rozhovoru řekl, na něm bylo vidět, jak hrozně těžko další neúspěch A-týmu rantířovských fotbalistů vydýchává. Předseda klubu nedaleko Jihlavy Karel Hula už oddílu šéfuje letos přesně 12 let a s pádem z  krajských soutěží se pořád těžko smiřuje.

„Nikdo nechce být pod sestupy podepsaný. Zvlášť, když nás to potkalo během tří sezon dvakrát. Navíc vím, že teď, když budeme hrát okres, tak se na nás budou chtít všichni vytáhnout. Na druhé straně jsem ale přesvědčený, že si to vykopeme zpátky. Klukům v mužstvu věřím, možná jsem blázen, ale věřím.“

Tak mimo jiné i tohle říká šéf klubu v obsáhlém rozhovoru. Silnější téma pro rozebrání v rámci tradičního hodnocení  za právě skončeným letošním soutěžním ročníkem 2018/2019 krajských fotbalových soutěží byste hledali jen horko těžko…

S odstupem času. Jaká byla z pohledu Rantířova letošní sezona?

Špatná, špatná a úplně ve všem. Přístup od hráčů nebyl takový, jaký bych od nich asi očekával. Pravda, udělali jsme velkou obměnu kádru. Rozhodli jsme se, že půjdeme cestou vlastních odchovanců. Víme, že nějaký rok to bude trvat. Zároveň jsem ale přesvědčený, že kádr nebyl tak špatný na to, abychom ve dvou ze tří sezon sestupovali.

Mluvíte o přístupu. Buďte konkrétní…

Všechno začíná přístupem k tréninku. Kluci musí začít trénovat. Pokud budou sami v sobě hledat nějaké výmluvy, tak to půjde těžko. Znovu říkám, kvalitu mají, ale musí začít trénovat a hlavně musí chtít. Pokud chtít nebudou, tak je to těžké.

Takže stále nepropadáte panice, že sázka výhradně na vlastní odchovance nebyla unáhlená?

Kluci potřebují čas. Osobně jim věřím. Stejně tak věřím v to, že jsme schopní se společně vrátit zpátky nahoru. Kdybych jim nevěřil, tak těžko fotbal můžeme dělat. Neříkám, že do roka, ale pojďme se bavit v horizontu dvou tří let, že bychom se mohli vrátit zpět do krajských soutěží.

V zimě jste odvolali kouče Radka Pavlíčka a na horkou sesli se posadil Luboš Widerlechner. Efekt to ale, aspoň co se týká výsledku nemělo... 

Chtěli jsme udělat nějakou změnu. Mančaftu jsme chtěli dát impuls  a vždycky se to dělá tak, že vyměníš kouče, než abys vyměnil 15 hráčů. Máte pravdu, nepovedlo se to. Jsme z toho všichni smutní, nešťastní... 

Už začátek sezony ale dával tušit, že sezona z pohledu Rantířova v I. B třídě nebude zrovna ideální…

(skočí do řeči) Šest branek doma od Luk nad Jihlavou. I tak jsem ale pořád věřil tomu, že to kopneme zpátky. Až od zimy jsem z toho špatný. I když došlo k výměně trenéra, která si myslím, že byla k dobrému, tak člověk už pořád žije v určitém strachu. V tabulce jsi poslední. Sice nám vyšel druhý zápas ve Štěpánově, kde jsme vyhráli, ale…

Ale co?

Ale nedáváme góly. Hrajeme poměrně hezký fotbal, na který se dá dívat, ale chybí nám střelec. Kdybychom ho měli, tak si myslím, že jsme úplně v pohodě. 

Takže priorita v rámci letního přestupového trhu je jasná?

Nebudu nikoho hledat (rozhodně). Věřím vlastním klukům. Věřím, že to zlomí a zvládnou to. Kdybych jim nevěřil, tak někoho shánět budu. Pokud bych měl možnost angažovat hráče, který by chtěl za Rantířov hrát, tak bych do toho šel.  Kupovat nikoho v plánu nemáme, i když se říká, nikdy neříkej nikdy.

Co vás k téhle strategii vede?

Pokud mám kvalitní trenéry v mládeži, tak přece nepůjdu cestou, že si koupím do chlapů hráče. To bych přece celou jejich práci hodil do koše. To by mi přišlo nefér. Pokud jsme se rozhodli, že si budeme vychovávat mládež a máme obsazené všechny kategorie, tak mi přijde hloupé kupovat tři čtyři hráče jenom proto, abych hrál vyšší soutěž. Kluky, kteří byli od malinka v Rantířově, bych musel poslat pryč s tím, že nemají na vyšší soutěž. 

Není ale cesta angažovat hráče, který chce bojovat o postup z okresu třeba z nižší soutěže?

Mám k tomu svoji teorii. Podle mě je totiž dneska strašně málo hráčů, kteří mají ambici hrát vyšší soutěž. Radši bude plácaný po ramenou, jak je dobrý ve III. třídě. Tam bude za hvězdu. Výš jít nechce, protože by už musel začít trénovat a zároveň by riskoval ztrátu pověsti, že ve vyšší soutěži už by tak dobrý nebyl.

Čím si vysvětlujete, že v mládežnických kategoriích výsledky jako klub máte a první mužstvo takhle paběrkuje?

Nechápu to. V žákovských i dorosteneckých kategoriích kluci chodí poctivě trénovat, odehrají zápasy, ale jak přejdou do chlapů, tak nastane zlom. Přitom mají plný servis. Nemusí nic. Jenom přijít na trénink, zápas. Nemusí se starat o praní dresů, přípravu hřiště… Proto tomu nerozumím. Třeba je ale chyba ve mně.

V čem?

Třeba je špatně, že tomu pořád tak věřím. Bavím se o tom i s ostatními. Panuje shoda, že mančaft kvalitu má, ale v seniorské kategorii jsou takzvaně ještě fotbalově nevyspělí. Tím to všechno je.  Problém je v tom, že bychom potřebovali doplnit kádr o jednoho až dva hráče, kteří by to nakopli zpátky. Jenže takoví hráči na trhu nejsou. Pokud ano, tak půjdou hrát do Janovic, Polné nebo Staré Říše.

Proč půjdou hrát podle vás zrovna tam?

Dneska fotbal hrají všichni pro peníze. Sám jste se s tím setkal.  Hráči preferují kluby, které jsou schopné jim něco zaplatit. Ať mi nikdo neříká, že jim nic nedávají. Kluci jsou už dneska takto nastavení. Pokud mají hrát vyšší soutěž, tak chtějí peníze.

Jaké to je být předsedou klubu a během tří let dvakrát sestoupit až do okresu?

Jak říkám, je mi špatně. Na hřišti trávím pět šest dní v týdnu. Snažím se být u všeho a tohle je hrozný pocit, že za mě to za 17 let padlo z I. A třídy až do okresního přeboru. To je šílený, vždyť jsem ve funkci 12 let.

Proč se nedaří u vlastních odchovanců nastavit vítěznou mentalitu?  

Nedovedu si to vysvětlit. Jsem přesvědčený, že je to o psychice. Máme v kádru hráče, co jsou bojovníci. Dávali tomu věci navíc, ale když se nedaří, tak se dělají takové chyby, které v životě nepochopíte. Když místo, abyste z vyložené příležitosti dal branku, kterou jinak vstřelíte i se zavřenýma očima, ji neproměníte…

Takže dál zůstáváte pozitivní?

Třeba se tohle opravdu mělo a muselo stát, abychom si všichni uvědomili, že je něco špatně. Přitom s trenéry jsme nad tím seděli. Hledáme cestu a doufám, že ji najdeme zpátky.

Jaké budou ambice A-týmu do příští sezony?

Stabilizovat kádr a zkusit kluky dostat tam, kam asi patří. Asi bychom se měli snažit o okamžitý návrat do krajské soutěže, ale vyhlašovat nějaké okamžité cíle?

Kdyby to bylo o mě, tak řeknu, že se chci okamžitě do kraje vrátit, ale záleží na chlapcích, jak k tomu přistoupí. Jsem přesvědčený o tom, že klub a trenéři jsou jim připraveni ve všem pomoci. Teď musí oni. Já tam za ně hrát na hřišti nebudu. Už ani nemůžu (úsměv). 

Cestou, že by dostávali finanční odměny, jít nechcete?

Nechci a touhle cestou nikdy nepůjdu. Nikdy (důrazně). Pojďme si po zápase dát párek a pivo, udělat si nějakou akci, ale korunu ode mě nikdy nikdo z hráčů neuvidí. Kam bychom dospěli? Peníze jsme prostě nikdy nedávali a dávat nebudeme. Nikomu. Je mi milejší jim dát párek a pivo.

Je to v dnešní době vůbec ještě schůdná cesta?

Takhle o tom přemýšlet nechci. Ve fotbale musíte být na jedné lodi všichni. Pojďme hrát srdíčkem a něco dokázat. Až to dokážeme, tak se teprve bavme o nějakých penězích. Dřív ne. Zatím jsme  ještě nic nedokázali. Zatím jsme jen spadli a musíme to honem rychle dostat zase zpátky nahoru.

Udržíte po sestupu současný kádr?

Nikdo z hráčů odejít nechce. Cítím v nich odpovědnost, že to chtějí Rantířovu zase vrátit. V současnosti nikdo neodchází. V klucích je odhodlání. Doufám, že to nikdo fotbalově nezabalil. Věřím, že vítězného ducha v nich vykopeme zpátky. Oni ho tam mít musí. Vždyť jsou přece z Rantířova. 

Sám říkáte, že se chcete vrátit co nejdřív zpátky do kraje, ale v okresu se na vás bude chtít každý soupeř vytáhnout. S tím počítáte?

Samozřejmě. Věřím, že to zvládneme. Zvládly to jiné mančafty, tak to zvládneme taky. Vezměte si Stonařov, který si prošel tím samým, co my. Možná jsem blázen, ale věřím, že se vrátíme zpátky.

U mužstva zůstane trenér Wiederlechner?

Má naši plnou podporu. Co si řekne, to bude mít. Tečka. Luboš je strašně pracovitý trenér. Fotbalem žije nejen on, ale celá jeho rodina. Manželka je na každém zápase. Všechny kráče, co má v kádru, zná. Kdybych mu nevěřil, tak mu A-tým na starosti nedám. S trenérem Pavlíčkem jsme se dohodli, že změna trenéra je jediná možná cesta.

S jeho prací jste jako předseda spokojený?

Rozhodně. Před každým tréninkem je tu hodinu a půl předem. Bere si gólmany na individuální tréninky.  Je z Třeště, skončí dříve v práci, jede na trénink… On je poctivec. Trenér Pavlíček je zároveň místopředseda klubu a správce hřiště. V Rantířově děláme fotbal v takovém rodinném týmu. Luboš nám v danou chvíli přišel jako nejlepší varianta. Právě proto, že kluky zná a o fotbale přemýšlí. Věříme dál, že on je tím správným člověkem, který Rantířov nakopne zpátky.

Bylo o to těžší v zimě změnu na trenérském postu udělat?

Radek Pavlíček si o odvolání sám řekl.

Jinak by ve funkci pokračoval?

Nevím. Asi ne, protože už ho to psychicky zničilo. On je srdcař. Pro něj to bylo strašně těžký. Musel jsem tam dát někoho jiného, protože bych ho zničil, a to nechci. 

Diskuze k článku