Pavel Bajer
komunální politika
tel.:+420 567 578 036
mobil:+420 736 194 030
bajer@jihlavske-listy.cz

Šimon Kochan je archeologem jihlavské pobočky Archai Brno. Kromě toho, že jako archeolog provádí výzkumy například v místech, kde vyroste nějaká stavba, je také aktivní v osvětové činnosti. Naposledy jihlavskou veřejnost v rámci akce Spolku pro starou Jihlavu provázel po třech jihlavských běžně nepřístupných historických domech.

Šimonu Kochanovi je 31 let. Zdobí jej bujná hříva tmavě hnědých kudrnatých vlasů a brýle. Na první pohled působí jako typický intelektuál. Tím, že se stal archeologem, si splnil dávný dětský sen. Navíc již od mala navštěvoval přednášky o archeologii v jihlavském muzeu.

K lásce ke starým domům ho přivedli jeho rodiče i strýc architekt. „Díky tomu, že jsem se začal zajímat o architekturu už na základní škole, se mi spolužáci smáli. Počítal jsem, kolik je v Jihlavě arkýřů, dělal jsem si pro sebe nějaké přehledy, protože mě to zajímalo,“ začíná vyprávění o začátku své cesty mezi archeology.

Rozhodování, kam půjde po střední dál, měl jednoduché. Nastoupil na obor Archeologie na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Když se na magisterském studiu musel rozhodnout, na co se bude specializovat, vybral si středověkou a raně novověkou archeologii.

Na rozdíl od archeologie pravěku a starověku je archeologie středověku a novověku hodně spojena s architekturou i historií. To považuje Kochan pro sebe za důležité. „Archeolog by se neměl koukat pouze na to, co je v zemi, ale měl by se i podívat, co stojí nad základy,“ dokládá.

Kochan říká, že v souvislosti se studiem archeologie strávil v Brně osm let a k Jihlavě začal pomalu ztrácet vztah. Po svém návratu do Jihlavy se rozhodl, že svůj vztah k jejím starým domům obnoví.   

„Tak jsem chodil městem, všiml jsem si nějakých otevřených dveří, tak jsem tam nakoukl. Takto jsem začal objevovat skryté krásy  jihlavských domů. Zpočátku jsem to dělal nárazově,“ popisuje.

Jenže čerstvě vystudovaný archeolog si zanedlouho přestával pamatovat, co ve kterém domě viděl. Rozhodl se proto dát svému výzkumu nějaký systém.  

„Tak jsem si vytiskl velkou katastrální mapu Městské památkové rezervace a začal jsem si barvičkami vybarvovat, který dům jsem prolezl, začal jsem si psát, co jsem tam zajímavého viděl,“ vysvětluje.

Při svých toulkách po starých jihlavských domech s sebou nosil také fotoaparát a začal si dělat databázi fotek. Staré domy se pro něho staly vášní. Za rok dokázal prozkoumat až dvě stě domů.  

„Když jsem třeba jeden den neprolezl žádný dům, tak jsem z toho byl takový nervózní. V té době běželo lovení cashek, Pokémonů, a já jsem takhle lovil domy,“ vypráví.

Každou svoji návštěvu starého domu si pečlivě zaznamenal. „Vždycky jsem měl radost, když jsem si mohl večer vybarvit další políčko nebo další vnitroblok, kde jsem byl,“ potvrzuje.

Rozhodl se také, že o historických domech bude mezi jihlavskou veřejností šířit osvětu. V roce 2014 založili jihlavští patrioté Spolek pro starou Jihlavu. Krátce po založení vstoupil do spolku i Šimon Kochan.

V rámci spolku se dostal také ke své první veřejné přednášce.  „První přednášku jsem měl asi rok po založení spolku, o nikách (výklencích) na starých domech,“ vzpomíná.

K přednášce využil materiály, které nasbíral ke své maturitní práci na Střední škole stavební, kterou vypracoval právě na téma jihlavských nik.  

V příštích letech následovaly další Kochanovy přednášky. Jedna z jeho nejúspěšnějších se uskutečnila letos v únoru na Krajském úřadě v Jihlavě. Navštívilo ji tehdy okolo stovky osob.

Jako archeolog se Šimon Kochan zapojil do výzkumů například na Rokštejně nebo zaniklých vesnic na Brtnicku, v Těšeticích nebo v Pohansku u Břeclavi.

Z vlastní zkušenosti pokládá středověkou a raně novověkou archeologii za náročnější než odkrývání pravěkých pozůstatků.   

„U středověké archeologie jsou složité nálezové okolnosti, například, když se zkoumají hrady, tak tam je spousta vrstev a různých složitých stratigrafických (nauka o vrstvách) situací,“ srovnává.  

Jako archeologa Šimona Kochana nejvíce potěšilo, když našel při vykopávkách na Rokštejně tzv. hromový klín. Jedná se o broušené a vrtané kamenné sekery z doby mladší a pozdní doby kamenné.

Podle Kochana si lidé ve středověku nedokázali vysvětlit, jak takové sekery vznikly. Domnívali se, že dostaly takový tvar, protože do nich uhodil blesk.

„Byli pověrčiví a věřili, že dvakrát neudeří do stejného místa, proto si tzv. hromové klíny dávali do krovů střech jako takovou ochranu proti bouřkám a zapálení střech,“ dodává mladý jihlavský archeolog.  

Diskuze k článku