Petr Klukan
šéfredaktor
tel.:+420 567 578 004
mobil:+420 732 554 850
klukan@jihlavske-listy.cz

Zničili jsme přírodu, která už zvěř neuživí, říká Petr Kolář, dlouholetý myslivec a místopředseda Okresního mysliveckého spolku Jihlava.

Kůrovcová kalamita mizením lesů zasahuje do životního prostředí zvěře. Nakolik je to vážná situace?

Je hodně vážná. Ale není vážná poslední rok, ale posledních deset let. Z pozice odborného myslivce mohu říci, že člověk nečinil to, co činit měl, potažmo lesáci a správci lesů, což je ve většině stát.

Stát nečinil posledních 20 let, protože se musí řídit různými zákony výběrových řízení a podobně. Ten brouk vyletí dřív, než se udělá výběrové nebo poptávkové řízení. Chudák srnec nebo zajíc za to nemůže, že se mu najednou mění prostředí.

Chyba se tedy nestala teď, ale už před lety?

Vraťme se zpět 20 nebo 30 let. Řekli jsme si, že se změní socialistické zemědělství, ale to se nestalo. Jak se hospodaří třeba v Rakousku nebo Německu? Zvěř tam je a střílí se daleko ve větších počtech. Kam u nás zmizel zajíc, bažant, koroptev? Můj strýc kdysi střílel ve svém pronajatém revíru tisíce koroptví. Když jsem se tam já po třiceti letech od války vrátil a začal koroptve lovit, dívali jsme se na ně jako na „zbožného ptáčka“. Jenže můj strýc střílel na dané honitbě tři srnce za rok, a když šel na prvního srnce, šel v kravatě a uniformě. Akorát měl za zády hajného.

Když jsem tam šel já po 30 letech, střílelo se 70 srnců. Kdo může za to, že srnec nemá přirozené podmínky k životu? Z pozice myslivce řeknu: Člověče, starej se o přírodu, aby ten srnec měl co žrát. Dnes jsou monokultury řepky, kukuřice a podobných rostlin.

Takže nejsme schopni vytvořit podmínky pro život zvěře, jako biopásy, krycí pásy mezi polem a lesem, aby zvěř měla co žrát?

Přesně tak, nedávno jsem slyšel v televizi a bylo to napsané i v příloze novin Právo, že se řepka stříká až 16x za rok, nevím čím. Vezměte si, kolikrát tam traktor přejede, zhutní půdu, a to se dnes mnohdy neorá, a pak vám tam vyleze srnec a chudák kouká, co má dělat.

Já adeptům myslivosti přednáším: Co budete dělat, když vám manželka dá sedm dní v týdnu krupičnou kaši nebo sedmkrát knedlo vepřo zelo k obědu? Třetí den ji „zahlušíte“. Ale to samé platí pro zvěř. Co má srnec dělat, když má 150-200 ha řepky? Jde do lesa, ten mu skýtá kryt a nějakou potravu např. maliník, ostružiník a byliny, tak neudělá takovou škodu, ale pokud máme smrkové monokultury nebo plochy, kde není přirozená potrava, tak si kousne a udělá škodu. Proto byly vypracované normované stavy zvěře a každá plocha měla svoji bonitu. Podle ní se řekne, kolik v dané oblasti může být zvěře (spárkaté, drobné).

Hovoří se o tom, že by se měly kvůli kůrovcové kalamitě snižovat stavy zvěře.

Snahy zatím jsou a budou, ale nic není písemně.

Pro vlastníky lesů je asi výhodnější, když je zvěře málo.

Ano. Teď se budou snažit, aby ta hranice šla níž. Uvedu příklad. Je honitba, která má 1000 ha, je smíšená, půl-napůl pole-les a je vypočítaný normovaný stav 50 ks. Přitom v tabulce je napsáno minimálně 25 ks a maximálně 75 ks. Normovaný stav je vypočítaný na 50 ks a oni ho budou chtít snížit na minimum 25 ks. Můžeme se dostat do situace, kdy nebude zvěř schopná normálního života, bude úzká příbuzenská plemenitba, nedej bože, že se ten srnec se srnou nepotká vůbec a nějaký rok nebude přírůstek zvěře. Zvěř zestárne a nebude přirozená věková struktura. Je to jako u lidí. My už dnes víme, že nás děti neuživí, protože přibývá důchodců, ale u zvěře si to nikdo nechce uvědomit.

Snahy o snížení jsou tedy především kvůli tomu, aby srnci neokusovali nové stromky a neničili vzrůstající les?

Aby zvěř nežrala, jak nově vysázené stromky, tak i přirozené zmlazení stromků. Teď se pár let bude bojovat proti zajícům a srncům. Ti spásají nízké patro. Jakmile vyrostou stromy do výšky 1,5 m, tak na ně srnec ani v zimě nahoru nedosáhne. Může se stát to, že se budou snižovat dále stavy jelenů a daňků. V průběhu 15-20 let se šáhne ještě dál, což jsou mufloni, protože hrozí nebezpečí loupání.

Proč zvěř loupe?

Protože jí buď něco chybí, například tříslovina, nebo je zahnaná do úzkých a tam „živoří“ nebo se nudí – za to mohou běžkaři, v létě turisti, motorkáři. Zvěř nemá klid. Když doma v sedm hodin ráno seču trávu, tak mi sousedé nadávají, že přišli po noční, že jdou spát. Srnec nadávat nemůže. Jelen zaleze a začne dělat „neplechu“.

Snížení počtu zvěře je tedy jen kvůli tomu, aby „neškodila“ lesům? Nejen proto. Srnčí zvěř za 3-4 roky v tom lese neuvidím (nebude vidět), protože buřeň rychle vyroste.

Sazenice, které se teď sázejí, budou do výšky 1,5 m růst pět let, pak srnce přes houštiny neuvidíme. Zajíce neuvidíme už příští rok. Kupodivu zajíc, který ke svému životu potřebuje 30-40 druhů bylin, v tom lese bude žít líp než na poli kvůli tomu, že na poli se pěstuje řepka, pšenice, atd. Les bude provzdušněný, zdravý.

Kolegové to takto mají na Libavě od loňského roku. Srnčí se tam bohužel střílí na potkání, protože vědí, že za pět let ji neuvidí. Proto ministerstvo chystá v lese řízené průseky a upravuje skladbu dřevin.

A za pět let se jejich populace zase zvedne. U srnčí zvěře se každé tři roky dvojnásobí stav – pokud se nestřílí nebo není úhyn.

Takže je vlastně správné, když se teď plánuje snížení počtu zvěře…

Úplně správné to není. Zlikvidoval se medvěd, to ano, vlk, rys… velké šelmy, ale ne lovem – na to byl přírodní jed. Za předminulého století jsme dokázali zlikvidovat prasata. Nebylo jich tolik, ale udělali se řízené lapáky a Marie Terezie ustanovila, že černou zvěř mohl zabít kdokoli.

Nyní v létě už máte tak velké porosty řepky a žita, že tam srnce ani prase neuvidíte, tam nemůžete lovit. Je vydané nařízení, že by měly být lány o maximální velikosti 30 ha a mezi lány by měla být šestimetrová mezera, biopás. Který velkozemědělec to udělá?

Věřím ale, že se srnec nenechá vystřílet a doufám, že myslivci nebudou takoví, že by střelili i toho posledního.

Na druhou stranu jste říkal, že se bude snižovat přirozená reprodukce. Není v tom rozpor?

Nejsou jen myslivci, dnes je spousta lovců. Jsou myslivci, kteří loví, tak jak mají, a potom jsou lovci, kteří prostě loví, a to i pro peníze.

Počty zvěře jsou v současné době o něco vyšší, než by byly vypočítané tabulkově. Pokud se zvěř bude snižovat, tak záleží na vlastníkovi pozemku a jeho nájemci, jak se k tomu postaví a dohodnou se. Jsou i způsoby, kdy se mladý les a stromky ošetří brigádně. Lovci, kteří by mohli negativně snížit počty zvěře, třeba jen lovením těch nejlepších kusů, nejsou ve většině případů členy mysliveckých spolků.

Záleží tedy na nájemci honitby?

Velký majitel pozemků, což jsou lesy ČR, dostaly po revoluci 1993 nařízeno rozdělit honitby podle vlastnických práv a vytvořili státní honitbu. Museli ji pronajmout a stát se rozhodoval podle toho, kdo dá víc. Je tu paradox. Vedle sebe jsou stejné honitby, mají stejnou bonitu, stejnou výměru, akorát majitel je jiný.

Jeden majitel jsou Lesy ČR a druhý je třeba soukromá osoba. Na státním je normovaný stav poloviční, než na soukromé, protože chtějí co nejméně zvěře a nájem je tam co největší, aby z toho stát měl peníze.

Když si někdo pronajme státní honitbu, tak proto, že má peníze a lásku a investuje peníze, byť do cizího, ale zvěř nemlátí hlava nehlava.

Nebo si ji pronajme lovec, který má spoustu kamarádů a každý pátek a sobotu tam vjedou a střelí, co uznají za vhodné. Neříkám pytláctví, ale střelí to, co jim umožní zákon a papíry.

Může se tam dnes i bez ohledu chovnosti, protože víceméně veškerá větší spárkatá od muflona po jelena se střílí mimo plán, protože je nežádoucí.

Pak jsou ještě třetí nájemci. Oni si honitbu pronajmou, začnou tam za peníze zvát cizince a peníze zkasírují. Mají to jen jako byznys. Státu odevzdají pouze částku, za kterou pozemek vydražil, a zbytek jim zůstane.

V jiných zemích je to jiné?

Třeba ve Švýcarsku se odvádí každý rok jiná daň a odvádí se procenta ze zisku. Jestliže se tam v honitbě postaví seník na horské stráni a vykalkulují ho, tak mu honební starosta odpočte, má dáti dal, zbylo mu x a z toho 10 % a z toho až platí nájem. Ne jako my, prvně zaplať a potom si dělej, co chceš.

Říkáte, že srnčí zvěře je dost, ale zajíce či bažanta člověk jen tak neuvidí.

Na mysliveckém sněmu jsem to i řekl, že se střelilo 300 zajíců. Před 40 lety, když jsem začínal, tolik střílelo jedno myslivecké sdružení za rok.

Jak by mohli snižovat stavy zvěře, když teď mnohdy ani nenaplňují normy?

Protože některým vlastníkům vadí i to. Na druhou stranu máme vlastníky, kteří před pár lety zakázali odstřel, protože se chtějí na zajíce koukat. Honební společenstvo řeklo: My nechceme, aby se stříleli zajíci. Dokonce tu bylo honební společenstvo, které před lety omezilo odstřel srnčí zvěře. Seděl tam člověk, který tomu rozuměl a věděl, že tam zvěř není a chtěl se dopracovat stavů, které daná honitba uživí.

Jak vidíte budoucnost zvěře za pět let?

To je krátká doba. Z chovatelského hlediska, když začnu chovat zvěř, třeba srnce, tak se teprve za pět let můžu dívat, jestli se mi tam něco rodí. Muflon, daněk za 10 let a u jelenů až za 15 let. Proto jelení zvěř, v momentě, kdy se zrušily oblasti chovu, měl jen dobrý feudál s velkými pozemky. Ale i tak velký feudál, jako byl Schwarzenberg, musel nechat na Šumavě jeleny vystřílet. Ne kvůli tomu, že mu jeleni škodili, ale protože chránil svoje hajné před pytláky. Pytláci, když zastřelili jelena a chytil je hajný, zastřelili i jeho.

Dnes vystřílíme jeleny, abychom uhájili kus lesa. Teď se stane, že tam zůstane jeden jelen a jedna laň.

Nemusíme chodit daleko od Velkého Meziříčí. V roce 1984 zde byla největší větrná kalamita, která tu kdy byla, a spadlo celé polesí Oslavička. Za dva roky se to dokázalo vytěžit, uklidit, zalesnit. Jezdili sem pomáhat všichni možní lesáci z půlky republiky. Uplynulo 30 let a do těch porostů se nastěhovala jelení zvěř. Uplynulo 30 let a jsou tam škody, ale tu zvěř, protože to jsou obrovské plochy, není možné ulovit, i když se používají všechny možné metody. Zase za to může člověk, protože se to zalesnilo okamžitě a rychle a neudělaly se krycí plochy nebo pastevní políčka pro zvěř.

Když je pět let krátká doba, tak jak vidíte zvěř za 10 let? Nezaděláváme si už teď, jako kdysi u kůrovce, na nějaký problém se zvěří?

Myslím si, že ne. Akorát geneticky mohou nastat dvě situace. Snížíme stavy zvěře a zůstane vysoce kvalitní zvěř, když ji budou lovit myslivci a budou střílet od toho nejhoršího. Potom ji pár let nebudeme lovit, protože ji neuvidíme a pak, až ji uvidíme, bude kvalitní. Nebo se naopak může stát, že dojde ke snížení stavů dobré zvěře, někde zůstane populace slabých kusů a bude živořit. Stát se to může a už i stalo.

Letos na přehlídce bylo k vidění v Jihlavě nejvíce medailových srnců. Na druhou stranu je hodně zvěře, která je nemocná, a to dříve nebývalo.

Počty zvěře jsou normované a je jí méně než dřív. Může za to stát svými regulacemi, nebo příroda, která zvěř „neuživí“?

My jsme zničili přírodu tak, že nemá na to, aby zvěř uživila. Když se kouknete z okna, vidíte vojenský bunkr (za jihlavskou Skalkou) a okolo vše žluté. Dříve tam byl střed kruhu, když jsem začínal myslivost před 40 lety. Tam se střílelo 60 zajíců. Dnes tam střelíme dva tři.

Když se podíváte směrem k letišti, dnes je tam průmyslová zóna. Začínalo se v Hruškových Dvorech u hospody a šlo se krajem nádraží a kolem malých dřevařských závodů…končilo se v Herolticích. Když se na honu, kde bylo zhruba 20 střelců a 10 honců, nestřelilo 150 zajíců a bažantů, tak na slavnostním výřadu hospodář řekl: „To jste se chlapi zase vyznamenali, to jste chybovali.“ Srnčího tolik nebylo. Ale zajíci a bažanti - ti byli.

Dříve byl třeba na školním statku v Sasově červený jetel, kus raných a podzimních brambor, vojtěška, žito, ječmen, pšenice, aby děti věděly, co vše existuje. Pan Ježek, agronom, to objížděl a měl přehled. Dnes je na jedné půlce řepka a na druhé se pasou krávy. Na zbytku běhají lidé s volně puštěnými psy a ani si neuvědomují, že porušují zákon.

Diskuze k článku