Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Zápas v sobě je titul retrospektivní výstavy Evy Činčerové, které  galerie věnuje prostor už od března. Představuje ženu po celý život hluboce ponořenou do své tvorby, výsostnou figuralistku, rodačku z Pelhřimova (* 1943), jejíž dětství a mládí bylo spojeno s Jihlavou.

V Jihlavě Činčerová vyrostla v kulturně a umělecky kultivované rodině Františka Činčery, majitele firmy zaměřené na  navrhování a výrobu nábytku. Její buržoazní původ jí v následné době poválečného budování komunismu donutil k nástupu do továrny, aby si „vylepšila kádrový profil“. V roce 1962, díky uvolňování politické atmosféry, mohla zamířit na pražskou AVU.

Školu ukončila v ateliéru grafiky prof. Vojtěcha Tittelbacha v roce 1968, aby se pak stala  pro 70. a 80. léta součástí pražské umělecké scény a účastnila se řady výstav doma i v zahraničí. „Zřídila si ateliér v Karlově ulici na Starém Městě a do Jihlavy se vracela jen málo,“ popisuje kurátorka výstavy Kateřina Valíková.

Jak kurátorka přibližuje, považovala Činčerová tvorbu za smysl svého života. Živobytí si zajišťovala návrhy na tehdy oblíbené art protisy (technika z oblasti netkaných textilií, vyvinutá jako československý patent v roce 1964: pozn. red.) a na čestná uznání. Ilustrovala také knihy - výstava ve stručnosti představuje např. tituly Zola – Tereza Raquinová, Hrušovský – Pohroma, Flaubert – Salambo nebo Asimakopulos – Král a socha.

Do Jihlavy se Činčerová vrátila po roce 1991, v realitě Prahy devadesátých let se pro ni stal pronájem pražského ateliéru finančně neúnosným.  Na rodné Vysočině  v ústraní žila a tvořila až do své náhlé smrti (+ 31. 1. 2005 v Bystřici nad Pernštejnem). V roce 2009 pak obdržela in memoriam Cenu města za celoživotní dílo a přínos Jihlavě v oblasti výtvarné umělecké činnosti.

Exprese a tíseň

Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě vystavila poprvé dílo Evy Činčerové už velmi záhy, v roce 1971. Znovu pak v roce 1983. Do svého portfolia zařadila její práce také M&K galerie (galeristka M. Kumbárová), která Činčerové dílo vystavovala v Jihlavě v letech 1993, 2002 a 2016.

V roce 2002 Činčerová vystavovala také v Galerii Jána Šmoka při ateliérech SUŠ grafické Jihlava. V roce 2009 jí potom ohlédnutí věnovala galerie v jihlavském Domě Gustava Mahlera. Činčerové tvorba je zastoupena ve sbírkách řady předních oficiálních českých galerií i v soukromých sbírkách.

Na probíhající výstavě představuje OGV dílo Evy Činčerové v pokud možno komplexním pohledu. Jak vysvětluje kurátorka Valíková, bylo cílem prezentovat všechny polohy tvorby umělkyně - monumentální tisky ženských figur, menší grafické listy sdružené v narativní (vyprávěcí) cykly i drobnou grafiku.

Jak vysvětluje kurátorka, je pro všechny tyto formy u Činčerové společné silné expresivní sdělení - tíseň, neschopnost soužití, osamocení a neustálý boj, vnitřní napětí - a člověk jako nositel těchto pocitů.

Chtěla být sochařkou

Činčerovou řadí Valíková k vlně tzv. Nové figurace, a to k její meditativnější poloze (typická je pro tento směr existenciální naléhavost komentující sílící hodnotovou krizi konce 60. let, myšlenky a pocity rezonující ve verších Vladimíra Holana, ke kterému se Činčerová i mnozí další umělci ve svých dílech odvolávali).

„Silná tělesnost, surovost, kontrasty světla a stínu, objem, z kterého získáváme až haptický vjem, to jsou atributy grafik zachycujících figury žen v nadživotní velikosti,“ komentuje kurátorka typický segment tvorby Činčerové.

Autorka zobrazuje tyto své figury v dynamicky vypjatých kompozicích. Podle kurátorky se v těchto monumentálních dílech ozývá prvotní touha Činčerové stát se sochařkou (modelovat chodila např. do ateliéru Olbrama Zoubka), od níž upustila pro fyzickou náročnost sochařské práce.

„Postupně se však ve své tvorbě dopracovala k nadživotním portrétům zhotovovaným technikou leptu do dvoumetrových kovových desek, do nich ryla přímo, bez předchozích kreseb,“ vysvětluje   Valíková princip vzniku těchto prací.

Velký prostor je věnován také silným, expresivním grafickým cyklům ze 70. let. Tady se odráží mimo jiné uzavřenost autorky, téma jisté osamělosti a tísně. Vystaveny jsou např. práce z cyklů Osamělí lidé, Intimní deníky, Rozpady (reakce na úmrtí maminky v roce 1989), Kráčející lidé, Dvojice, Vladimír Holan: Verses...

Činčerovou představuje kurátorka Valíková výstavou jako umělkyni, která svým dílem „překračuje nejedny definice ženského umění a smazává hranice mezi intimním a surovým“.

Její inklinaci k sochařskému pohledu na objekt (na svět) výstava nápaditě komentuje, když vystavená malířská díla doplňuje sochařskými figurami. Činčerové dynamické postavy tak návštěvník vnímá v dialogu např. se sochami z dílen Josefa Jiříkovského (Akt, 1929), Petra Hyliše (Torzo, 1990) nebo Karla Hladíka (Schoulená), pracemi ze sbírky OGV Jihlava. 

Výstava potrvá do 12. května, dnes v podvečer se koná její komentovaná prohlídka. 

Diskuze k článku