Antonín Zvěřina
region
tel.:+420 567 578 034
mobil:+420 736 193 623
zverina@jihlavske-listy.cz

K velikonočním svátkům se vztahuje mnoho tradic. Mezi nejznámější patří takzvané chození po pomlázce. Tato tradice se odehrává na Velikonoční pondělí dopoledne, kdy mužská část populace navštěvuje ženy, aby jim pomlázkou  (každý region má specifický název) provětral sukně, dnes již i kalhoty.

K tradicím patřilo, že si muž musel pomlázku, žílu, splést sám z vrbového proutí. Tato zručnost se dědila z generace na generaci a chlapci pyšně vykračovali po dědině či městě s vlastnoručně upletenou pomlázkou.

Tuto tradici se pokusili vymýtit různé umělohmotné výtvory, které neměly se symbolikou Velikonoc nic společného. Proti tomu se postavila rodina Hamanových z Třebíče, která každoročně splétá pomlázky z vrbového proutí. 

„Podílí se na tom celá rodina, Stanislav Haman, já jako maminka Marie Hamanová a pomáhá nám i syn Jakub Haman,“ říká maminka Marie. Ale tím výčet zdaleka nekončí. Pletení se stalo zálibou i dalšího syna, dcery a zapojují se i vnoučata.

„Rozhodně to neděláme pro peníze, ale aby se zachovala tradice proutkových pomlázek,“ naznačuje maminka Marie. Netají, že nemá radost, když se na ulicích objevují mrskačky z jiných materiálů.

Připouští, že pletení je poměrně náročná práce, jejíž hlavní gró spočívá na jejich a synových bedrech. „Ale pomáhá celá rodina,“ zdůrazňuje maminka. Vysvětluje, že důležitou součástí se stalo vypěstování patřičného proutí a jeho ostříhání.

Místo ale prozradit nechce. „Máme svoje místa a svoje proutí,“ pouze konstatuje. Připouští, že distribuce pro veřejnost, to je záležitost manžela Stanislava. Mrskačky od rodiny Hamanových obsahují devět proutků, osm se jich splétá a devátý slouží k zakončení pomlázky.

„To je asi ta nejtradičnější metoda,“ myslí si maminka Marie. Společně s tatínkem Stanislavem se přiznávají, že tuto zručnost se naučili už před mnoha lety. „Pocházím z jižní Moravy a můj předek, stařeček, pletl košíky a ty jsme se naučili s manželkou taky plést,“ vkládá se do povídání Stanislav Haman.

Upozorňuje, že nápad plést pomlázky či mrskačky pochází od jeho manželky. Zprvu je vyráběli z různých proutků, postupně se přesvědčili, že nejtradičnější barva je žlutá. „Ta se nám nejvíce líbí,“ nastiňuje maminka Marie

K pomlázkám tradičně patří pentličky a i ty zdobí mrskačky rodiny Hamanových. „Pomlázka musí být barevná,“ poukazuje tatínek Stanislav. „Před Velikonocemi se pletení věnuji celý den, od božího rána do boží noci,“ podotýká maminka Marie. 

Připouští, že se namáhavá práce podepisuje na stavu rukou a neví, zdali se tomu bude ještě věnovat. Před vlastní prací musí ruce rozcvičit, aby pletení zvládli. „Samozřejmě nás mrzí, že si chlapci už neumí mrskačku vlastnoručně uplést. To je důvod, proč se tomu věnujeme,“ přemítá maminka Marie.

Oba mají radost, že vnouček bude v rodinné tradici pokračovat. Pokud jde o délku mrskaček, ta se odvíjí od toho, jak dlouhé naroste proutí. „Loni bylo sucho a to se na délce podepsalo, Byly úrodnější roky,“ poznamenává maminka Marie.

Ptáme se, zda pan Stanislav na pomlázku chodí. „To víte, že ano. Převážně po rodině a po známých. Tradice se musí dodržovat,“ usmívá se.  Rodina dodržuje i jiné velikonoční zvyky.

Na stole nesmí chybět velikonoční zajíček a obarvená vajíčka. Ale pozor, žádné umělé barvy, ale barvení v cibulových slupkách a přírodních rostlinkách. „Moje babička škrábala kraslice. Bohužel už je po smrti a nestačila toto umění nikomu předat,“ říká tatínek Stanislav.

„To nás oba moc mrzí, protože to bylo umění, které bohužel neumíme,“ lituje maminka Marie. Její manžel ale sděluje, že na jižní Moravě, ale i v jiných krajích jsou stále šikovné malérečky.

„Z mého rodného kraje putují kraslice až do zámoří. Vyrábí se i z pštrosích vajec,“ říká tatínek Stanislav. Doplňuje, že i tuto tradici přejímá mladá generace. Pokud tedy potkáte v Třebíči, a nejen v Třebíči, velikonoční koledníky s proutkovou mrskačkou či pomlázkou, možná se budete o Velikonočním pondělí dívat na výtvor rodiny Hamanových.  

Diskuze k článku