Ladislava Brabencová
editor, šéfredaktor webu
tel.:+420 567 578 038
mobil:+420 737 587 692
brabencova@jihlavske-listy.cz

Hudbou, konkrétně dechovou, žije roky. A skoro by se dalo říci ve dne v noci. Jmenuje se Tomáš Vodrážka a je kapelníkem Vysočinky - hudební party z Humpolce, která má v dechovkovém světě velký zvuk.

Dvaačtyřicetiletého muzikanta lákal svět not už „odmala“. Jeho volba padla na dechové nástroje, konkrétně na pozoun. Navštěvoval hudební školu v Humpolci. A protože, jak přiznává, hodně cvičil, brzy se stal členem tamního dechového orchestru mladých.

„Doma jsem trénoval každý den tak tři čtvrtě hodiny. Sedával u mě táta a poslouchal, jestli mi to jde,“ referuje s tím, že mu práce přinesla koláče. „Brzy jsem toho hodně uměl, a tak mi v orchestru dávali i sóla, což mě bavilo. Tak jsem si řekl, že půjdu hudbu studovat,“ vzpomíná.

Začal jezdit ke konzultacím na konzervatoř, a když odmaturoval na gymnáziu, udělal přijímací zkoušky na konzervatoř do Českých Budějovic. Studoval, jak jinak, hru na pozoun.

Nápad založit dechovou kapelu vznikl právě tam - v hlavě Tomáše Vodrážky a jeho spolužáka Pavla Jecha.

Psal se rok 1997 a ve Vysočince se sešla parta kamarádů z humpolecké lidušky. Repertoár kapely tehdy čítal 15 písniček. Dnes jich je o stovky víc. 

„V notách máme zhruba 400 dechovkových písniček. Musíme, protože hodně často hrajeme na přání, tak abychom udělali radost všem našim posluchačům. Spoustu písniček ovšem dáváme i bez not, to tak muzikanti v dechovkách dělávají,“ podotýká.

Ve Vysočince hraje Tomáš Vodrážka na pozoun a baskřídlovku. Zastává i post moderátora. Ke zpěvu ani nemá moc prostoru. „V plesové sezoně ovšem nějakou písničku zazpívám, ale není to žádná sláva,“ glosuje.

Jako kapelník má na starosti kontrolu hry i not. Řeší veškeré záležitosti, které kapelu potkají – pozitivní i negativní. „Když vidím, že se práce daří, muzikanti si dobře zahrají, posluchači jsou spokojení, tak je to pro mě - kapelníka - největší radost,“ konstatuje.

Přiznává, že dechovku hraje rád a už se v ní docela za ta léta vyzná.

Což potvrzuje i tím, že již několikátou sezonu moderuje na vlnách veřejnoprávního Českého rozhlasu v Jihlavě dechovkovou hitparádu.

Jako kluk měl ovšem nejraději hudební rádiové pořady, které hrály písně od Suchého a Šlitra, Simonové a Chladila… Do dnešní doby jsou jeho oblíbenci kapely Beatles, Queen… „Dechovku jsem ani moc neposlouchal, ale jak jsem hrál v dechovém orchestru mladých, tak ke mně tento styl samozřejmě došel a od té doby ho hraju,“ argumentuje.

S Vysočinkou během její dvacetileté éry vystupoval, s nadsázkou řečeno, téměř po celém světě. Byli v USA, v Holandsku, na Ukrajině, v Polsku. Každý rok dají zhruba 100 vystoupení. „Hrajeme všude tam, kam nás pozvou. Nejvíce na Vysočině a v jižních Čechách,“ líčí.

Povoláním je Tomáš Vodrážka učitelem Základní umělecké školy Humpolec, učí hru na dechové a žesťové nástroje. „Myslím, že vychovávám spoustu kvalitních muzikantů, kteří hrají v různých kapelách,“ říká.

Netají se tím, že převážná část posluchačů Vysočinky je v seniorském věku. O to, že by jednou o dechovku ale zájem nebyl, strach nemá. „Na plesech vidím spoustu mladých lidí, kteří na dechovkové písničky výborně tancují. Umí valčík, polku, tango, walz…,“ popisuje.

Tanec a dobrá muzika jsou podle jeho zkušeností na vzestupu. Vidí to i na svých žácích v hudební škole. „Nemají zájem jen o moderní taneční muziku. Když hrají v komorní hře, na masopustu, při různých příležitostech – tak vidí, že muzika je krásná – ať je to dechovka, bigbeat nebo cokoli jiného,“ poukazuje.

Domnívá se, že dechovka má spoustu pokračovatelů. Kapely se omlazují a je v nich dostatek mladých lidí, kteří si dechovku rádi zahrají. „I spousta děvčat hraje na žesťové nástroje. Tak si myslím, že do budoucna budou dechovku držet děvčata,“ věří.

Ve Vysočince s ním hraje i mladší bratr. Ten má na starosti harmoniku a saxofon. Možného pokračovatele si dost možná vychová i ze syna. „Děti mám dvě – Tomáše a Emičku. Dcera je malířka a sportovec, Tomáš hraje na bicí,“ přibližuje.

Přiznává, že jeho rodina proti stylu, jaký Vysočinka hraje, rozhodně nic nemá. Její členové si rádi na nějaký její koncert zajdou. „Aspoň nás zkontrolují, jestli hrajeme správně. A ruku na srdce, kritika od mamky, taťky nebo od manželky je nejlepší,“ poznamenává.

Diskuze k článku