Petr Klukan
šéfredaktor
tel.:+420 567 578 004
mobil:+420 732 554 850
klukan@jihlavske-listy.cz

„Nejedná se o lehkou situaci stát před plným sálem, tak buďme tolerantní,“ zaznělo minulou středu v zaplněném sále kina Dukla. Odehrával se tam Den M - finále soutěže Mediálních dovedností jihlavské Manažerské akademie.

Dívky a chlapci soutěžili ve třech kategoriích - literární téma, časopis a reportáž. Do finále vybrali vyučující celkem 14 prací. A hodnotil se nejen obsah, ale i vystupování, přednes či celá prezentace.

Obavy z úvodu byly liché, někteří mladí přiznávali trochu trému, znát ale nebyla. A pro některé bylo předstoupení na podium výzvou ukázat „svaly“, třeba když jeden z hochů přítomné pozdravil „Čest práci“.

Život je jinde, takové bylo téma soutěže, jejímž cílem bylo propojit teorii s praxí.

„Námět mě napadl ve sprše,“ přiznala první z účinkujících, Veronika Maurerová, která soutěžila v první kategorii povídka/báseň. A část překvapivě pěkné povídky z trochu depresivní budoucnosti přečetla.

Do finále se probojovalo celkem šest dívek, tři s povídkou, tři s básní.

„Jeden z největších problémů naší doby jsou sociální sítě,“ popsala v úvodu Kamila Košová téma své básně. A přiznala, že je to její vůbec první báseň.

S velkým potleskem na podium nastupovala Aneta Otáhalová, která v básni naznala, že život „není jinde, ale je tady“. Své dílo pak přednesla zpaměti, za což sklidila další velký potlesk.

V kategorii časopisy se představily jen dva týmy. Ten první, složený ze tří chlapců, zaujal odlišným pojetím tématu „Život je jinde“. Když jinde, tak kde? Třeba na Marsu?

Druhý tým byl jen jednočlenný, Milada Nepeřilová si musela vystačit sama. Obsah časopisu, její přednes i grafika díla však u poroty zabodovaly. A to i hloubkou tématu, zda a co je po smrti. „S čím budeme žít? Že po smrti není nic? To je trochu depresivní…,“ zafilozofovala autorka.

Šest týmů se pak představilo v kategorii fotoreportáž/videoreportáž. Fotky zde nepřevažovaly, ale snahu nešlo upřít žádnému ze soutěžících. Převážně vtipné doprovodné texty i s přednesem na podiu pak publikum oceňovalo smíchem.

Nejodvázanější se ukázali soutěžící, kteří šli do boje s videoreportáží, v níž sami hráli. „Jste totální youtubeři,“ zhodnotil po zhlédnutí prvního videa o virtuální realitě jeden z dvojice moderátorů Jan Hejda/Tomáš Nguyen. (Mimochodem, zdařile zvládnuté moderování!)

A výsledky? „Nečekal jsem to, překvapilo mě to,“ zaznívalo z úst učitelů-porotců, „protože mi někdy připadáte takoví tupí…,“ přiznal se dokonce jeden. Odměnou mu byl výbuch bouřlivého smíchu celého osazenstva.

Možná bylo právě to největším přínosem celé soutěže. Že učitelé mohli vidět své studenty v jiném světle. Kdy mladí předvedli, co v nich je uvnitř, jak myslí, jaký mají mnohdy vážný pohled na život.

Ti totiž přiznali, že problémem jsou nejen sociální sítě. I když to zase nebude tak špatné, neboť, jak řekla jedna z dívek: „Sedí nás tu 80 lidí, a jen tři koukají do telefonu.“ Další zase přiznala, že si sociální sítě na tři dny vypnula. „Jsem na to docela pyšná.“

Výsledným mottem k tématu by se pak dala nazvat myšlenka jedné ze soutěžících: „Život je tady teď a je jen na nás, kam to dotáhneme!“ 

A pak už proběhla porada porotců a vcelku jednoznačné výsledky. Vítěz v kategorii získal 1000 Kč, další knihy. A vítěz divácké soutěže, kterou byla Aneta Otáhalová? Poukázku do školního bufetu. Jak někdo pronesl: „Houstičky, všechno zdarma…“

Diskuze k článku