Petr Klukan
šéfredaktor
tel.:+420 567 578 004
mobil:+420 732 554 850
klukan@jihlavske-listy.cz

Jak pracovat s traumatizovaným jedincem v rámci poskytování sociální služby, takový byl název vzdělávacího kurzu, který absolvovalo na deset lidí z jihlavské neziskové organizace Bílý kruh bezpečí. Právě oni poskytují pomoc například obětem trestných činů včetně domácího násilí.

Přednášky se ujala psychiatrička Zuzana Zůbková z psychiatrické ambulance Vojenské nemocnice Brno.

Umět jednat s člověkem, který si projde psychickým traumatem, patří k tomu nejdůležitějšímu, co pracovníci BKB při prvním kontaktu musí umět.

Psychiatrička proto kromě vysvětlení pojmů či rozebráním fází traumatu poskytovala naprosto praktické rady, jak s klienty jednat. Mezi těmi nejdůležitějšími byla i část věnovaná Co neříkat.

Zažitým nešvarem je dle psychiatričky snaha okolí traumatizovaného chránit a o dané události nemluvit. To je však podle ní chybou. „Trauma je třeba otevřít a mluvit o něm,“ vysvětlila. Nelze však říkat: Vím, jak se cítíte….

„Pro většinu lidí v krizi je nepředstavitelné, že by někdo mohl pochopit, jak se cítí, a proto by mohla tato zdánlivě nevinná věta zabránit dalšímu hovoru o pocitech a narušit vztah mezi sociálním pracovníkem a jeho klientem.“

Také věta: Všechno bude zase v pořádku, může dle psychiatričky oslabit důvěryhodnost sociálního pracovníka, neboť se situace klienta může zlepšit, ale již to nikdy nebude stejné jako dřív.

Ani výzvy jako „neplačte“ klientovi nepomohou, naopak by se tím zastavila nezbytná ventilace emocí, která má svůj význam.

Traumatem si však procházejí i lidé, kteří nejsou vystaveni žádnému trestnému činu. Úmrtí v rodině, rozchod s přítelem apod. jsou pro člověka obrovskou psychickou zátěží.

Ztrátu člověka je třeba prožít

Právě v souvislosti s úmrtím milované osoby psychiatrička vyzdvihla důležitost účasti na pohřbu. „Jde o symbolické rozloučení a prožití silných emocí, které ke ztrátě patří,“ říká MUDr. Zůbková.

Jak dodává, pohřeb je jeden z velmi starých rituálů, který pomáhá rozloučit se se zesnulým, ale i se svým dřívějším pojetím světa. Proč? Protože po ztrátě blízké osoby už nikdy svět nebude stejný, jako dřív.

Zármutek a ztrátu je proto třeba prožít a odžít, k čemuž patří i silné emoce. Část z nich je právě možné si odžít během pohřbu. „Naopak neúčast na pohřbu ve snaze ochránit (se) před silnými emocemi nevede k tomu, že se smutek, zármutek zmenší - ten zůstává, jen již zůstáváme výrazně víc sami na to, s tím nějak naložit,“ vysvětluje psychiatrička.

„V krajním případě je neúčastí na pohřbu proces truchlení zastaven, pozůstalý zůstává „uvězněn“ v truchlení, což mu brání postupně znovu začít žít běžným, každodenním životem.“

Dr. Zůbková také varuje před neuváženým braním psychofarmak. „Velmi ošemetné je i medikování během truchlení- psychofarmaka překryjí ty nejtěžší pocity, dočasně zklidní, ale smutek, zármutek stále zůstává nezpracován, jen je dočasně překryt.“

Diskuze k článku