Michal Boček
sport
tel.:+420 567 578 032
mobil:+420 604 200 576
sport@jihlavske-listy.cz

Tipovali je na medaili, oni ale kufry balili již po čtvrtfinále. Čeští hokejoví junioři na mistrovství světa v Kanadě nenaplnili potenciál. Odborníci hovoří o zklamání.

„Umístění odpovídající tomu, na co český hokej momentálně má,“ říká Petr Jaroš, trenér brankářů jihlavské Dukly, účastník mládežnických i dospělých šampionátů a olympijských her.

Opravdu je čtvrtfinále maximum, jakého česká dvacítka může dosáhnout?

Bohužel ano. My si pořád chceme nalhávat, že český hokej je na tom lépe než ukazují výsledky. Možná to bereme z fanouškovské roviny a chceme, aby reprezentační týmy vozily medaile, nicméně realita je v porovnání se světem jiná. Ten vlak, který nám ujel, je příliš daleko. Práce s mládeží je dlouhodobá záležitost. Ovoce přinese za iks let, pokud se bude dělat dobře.

A dělá se dobře?

Já osobně si to nemyslím. Podívejte se na českou juniorskou extraligu. Z její kvality jsem zklamaný. Ten systém, jakým funguje, podle mého názoru není dobrý. Měnit v průběhu sezony pravidla, je špatně. Nahrává to machinacím a spekulacím. Měli bychom vytvořit elitní juniorskou ligu, jako mají Kanada, Amerika, Švédsko a další hokejově vyspělé stále.

Co navrhujete?

Zredukovat počet účastníků a nechat soutěž otevřenou, aby se hrálo o sestup. Poroste kvalita, soutěživost, a co je hlavní, hráči budou pod tlakem. Chceme-li, aby mladí byli konkurenceschopní, musíme být na hráče tvrdší.

Jinými slovy po nich musíme „šlapat“.

Uvedu příklad na brankářích. V zámoří dostávají gólmani od trenérů cíle. Krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé. Tím krátkodobým je například to, že inkasují v utkání maximálně dvě branky. Zakousnou se jako psi, aby jej splnili… V Čechách hráč vytřeští oči a pomalu se bojí vyjet na led, aby něco nepokazil. Proto opakuji, že mladí se musejí naučit hrát pod tlakem.

Jak vnímáte pravidlo nařizující extraligovým i prvoligovým klubům mít na soupisce určitý počet mladých hráčů?

To je sice pěkné, ale mladí by měli být natolik kvalitní, aby si vybojovali místo v mužstvu bez tohoto nařízení. Pravidla bych naopak nastavil pro první ligu, aby tato soutěž fungovala jako „development league“ a vychovávala hráče.

V čem jste viděl na dvacítkách největší rozdíl mezi českým týmem a soupeři?

Připadalo mi, že nám vadila rychlost soupeřů. Přitom dnešní hokej se ubírá právě tímto směrem. Podívejte se na NHL. Rychlostně je na úplně jiné úrovni než před pěti lety. Už v ní nehrají jenom obři, ale i menší hráči, kteří jsou šikovní, umějí v rychlosti pracovat s kotoučem, nezmatkují a tvoří.

Další věcí je zakončení. Po každé mezinárodní akci, které jsem se účastnil, říkám, že v razanci, tvrdosti a přesnosti střelby je mezi českými hráči a hokejově vyspělými státy obrovský rozdíl. Jelikož pracuji s brankáři. Vidím to dnes a denně. Možná zbytečně moc cvičíme s činkami a nepřizpůsobujeme tréninky dění na ledě.

Padly názory, že Čechům ve čtvrtfinále chybělo štěstí.

Jsem zastáncem toho, že štěstí musíte jít naproti. Finové i Švýcaři to udělali. Bojovali, hráli jako tým a nespoléhali na individuality. Ano, štěstí je potřeba, ale český hokej se nemůže uspokojit tím, že chybělo…

V porovnání s předchozím mistrovstvím světa příliš nezářil hvězdý ofenzivní trojlístek Martin Kaut, Martin Nečas a Filip Zadina.

Měli být našimi lídry a bodovat. Netuším, co se s nimi stalo. Nesledoval jsem, jak moc jsou v zámoří vytěžováni. Chyběl mi od nich větší náboj, zarputilost, větší touha porvat se o výsledek.

Kdo naopak příjemně překvapil, a vy to jistě oceníte, byl brankář Lukáš Dostál.

Nečekal jsem, že trenéři vsadí právě na něj. Možná to neplánovali a jenom to zkusili. Lukáš se mi hrozně moc líbil. Pozoruji ho již delší dobu. Měl jsem na něj dobré reference od trenéra brněnských brankářů. Vychvaloval ho. Líbí se mi, jakým stylem chytá. Jeho výkon hodnotím velice kladně. Určitě má budoucnost. Jediné, co mu chybí, je větší postava.

Mnozí čekali na pozici jedničky exjihlavského Jakuba Škarka.

Nemluvil jsem s Kubou, ani s trenéry. Možná viděli v přípravě něco, na základě čeho rozhodli jinak. Nakonec se jejich rozhodnutí ukázalo jako správné.

Medaile z velké akce uniká, na druhou stranu český hokej alespoň produkuje kvalitní brankáře.

Jsem rád, že v každém ročníku máme jednoho nebo i více gólmanů, kteří výkonnostně vyskočí a český hokej v nich má budoucnost. Můj názor je ale takový, že celorepublikově nepracujeme s brankáři tak dobře, jak bychom mohli, a jak to dělají ve světě. Lidem se nelíbí, když to řeknu nahlas, ale je to tak…

Diskuze k článku