Koncert Klavírní pocta české hudbě je v Jihlavě pořádán nejen v souvislosti s oslavami výročí sta let od založení Československa.

Toto představení je pro milovníky hudby a návštěvníky koncertů v Jihlavě zároveň připomínkou skutečnosti, že vznik samostatného státu znamenal také rozvoj české hudebnosti v dříve převážně německém městě.

Ve dvacátých a třicátých letech minulého století tak byly v Jihlavě zakládány nové orchestry a pěvecké sbory (např. pěvecký sbor Foerster, účinkující dodnes); byla zahájena činnost Městské hudební školy.

Je tomu také již téměř sto let, kdy v Jihlavě vzniklo první české hudební symfonické těleso, zvané tehdy Jihlavská filharmonie, opírající se především o příslušníky zdejší posádkové kapely pěšího pluku Arco.

Jihlavané se ovšem, kromě rozvoje vlastní české hudební kultury, rovněž snažili o pořádání koncertů významných hudebních interpretů z větších center, především pak z Prahy.

Ve městě tak v meziválečném období vystupovali špičkoví hudebníci, jako třeba pěvkyně Ema Destinnová, houslisté Jan Kubelík či Váša Příhoda, nebo neteř Gustava Mahlera, houslistka Alma Roséová.

Ve městě účinkovalo slavné České kvarteto s Josefem Sukem (zeťem Antonína Dvořáka), nebo opakovaně i Česká filharmonie v čele s Václavem Talichem. 

Programová skladba podobných koncertů přitom byla zaměřena – možná více než dnes - především na díla českých skladatelů – Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, Zdeňka Fibicha, Josefa Bohuslava Foerstera, Josefa Suka či Vítězslava Nováka.

Skladby obou prvně jmenovaných komponistů potom patřily k nejhranějším a u publika k nejoblíbenějším.

„Smetanovským“ vrcholem se stal patrně rok 1924. Ten byl v Jihlavě při výročí sta let od skladatelova narození jeho hudbě doslova zasvěcen.

Od února se konala řada představení, přednášek o Smetanově významu pro českou národní hudbu, vzpomínek na jeho zdejší pobyt při studiu na gymnáziu, jeho „jihlavské“ (ať již domnělé, či skutečné) hudební inspirace, a konečně pak i slavnostní otevření Domu legionářů bylo zahájeno Smetanovými symfonickými básněmi. 

Spojení skladeb vrcholných představitelů české hudby, Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka, s výročím sta let založení Československa je tak nejen určitým symbolem české státnosti, ale zároveň i jisté kulturně-hudební proměny Jihlavy, k níž docházelo právě v období první československé republiky.

Diskuze k článku