Ladislava Brabencová
editor, šéfredaktor webu
tel.:+420 567 578 038
mobil:+420 737 587 692
brabencova@jihlavske-listy.cz

Paní Jitka (pozn. red.: jméno redakčně upraveno) z Jihlavska má šest vlastních, nyní již dospělých dětí. Delší dobu přemýšlela, že by mohla domov otevřít ještě dalším dětem – s pomocí pěstounské péče.

Téma pěstounství na přechodnou dobu ji zaujalo, když hledala nové zaměstnání. „Chystala jsem se na výběrové řízení na vedoucí odboru sociálních věcí, a přitom jsem se dozvěděla o přechodné pěstounské péči, která mě nadchla,“ vzpomíná. Tak se o ni začala blíž zajímat.

„Říkala jsem si, že by bylo dobré dělat něco užitečného a přitom být doma. Nemusela bych nikam dojíždět a starat se o zaměstnance,“ líčí. V té době za sebou měla bohaté zkušenosti z vedoucích pozic.

„Vyběhala“ si kolečko po úřadech, absolvovala nezbytné vzdělávání, a byla zařazena do evidence přechodných pěstounů.

Záhy do její rodiny přišlo první dítko, roční holčička. To již byli všichni její potomci téměř dospělí, nejmladšímu synovi bylo 14 let. „Z holčičky jsme byli nadšení. Chovali jsme ji, hráli si s ní, měli radost z každého drobného pokroku…,“ popisuje.

Do dnešní doby, tedy v průběhu čtyř a půl let, měla dětí v přechodné péči už sedm. „Nejmladší byl novorozenec, nejstarší třináctileté dítě,“ uvádí.

Malé děti paní Jitku oslovují babi, protože to slyší u jejích vlastních vnoučat, která za ní jezdí. Starší jí říkají teto.

Pěstounka s „přechodnými“ dětmi běžně mluví o tom, že mají své biologické rodiče. V rámci jejich věkových a rozumových možností si s nimi povídá o jejich minulosti.

A jakým způsobem dochází k tomu, že dostane dítě do pěstounské péče? Obecně u miminek volají sociální pracovnice den předem, u starších dětí se může stát, že je to jen pár hodin před umístěním.

„Musíte být hodně flexibilní. Dostanete dítě tak, jak je. Kolikrát se ani neví, zda chodí-nechodí, má-nemá plenky, co jí…,“ upozorňuje.

Například když jí vezli dvouletá dvojčata, dozvěděla se to tři hodiny předem. „To byl ale složitý případ. Pro matčinu náhlou indispozici, kdy ji odvezla záchranka, bylo třeba děti někde umístit. Byla zima, takže jsem začala shánět teplé oblečení, kočárek pro dvojčata, další jídelní židličku, pleny... Zaúkolovala jsem celou rodinu, obvolala známé, a nakonec se vše potřebné sešlo. Dotlačila jsem k našemu domu kočár, a současně se mnou přijelo auto se soudním vykonavatelem, sociální pracovnicí a dětmi. Takže to vyšlo akorát,“ vzpomíná.

Že se na své přechodné děti citově naváže, to Jitce nevadí. Přijde jí to přirozené. „I svoje děti musíte jednou z domova vypustit a nechat je žít vlastní život. To tak v životě chodí,“ říká.  

Paní Jitka zdůrazňuje, že přechodné pěstounství je zaměstnání. Jako přechodný pěstoun má měsíční plat 20 tisíc hrubého. Když přičteme 1 260 korun bonusu na dítě, tak má Jitka přibližně 17 tisíc korun čistého, plus příspěvek na úhradu potřeb dítěte, což je, podle věku dítěte, od 4 950 do 7 260 korun měsíčně.

Co by vzkázala zájemcům o pěstounství? Ví, že přechodná pěstounská péče je hodně diskutovaná; a někdo ji haní - že si děti zvyknou, a pak přijde obrovská změna, když musí jít pryč.

„Změna je náročná pro každého, natož pro malé děti. Ale pořád je lepší, když jsou po nějakou dobu opečovávané a hýčkané, žijí v láskyplném prostředí a je jim dopřáno vše, co k životu potřebují. Mají tak šanci poznat, že existuje také jiný způsob života. Zjistí, co chtějí, nebo na co by se mohly těšit,“ říká.

„Navíc když si představíte, že jsou děti v kojeňáku, kde už ani nepláčou, protože na pláč stejně nikdo nereaguje, tak je přechodná péče podstatně lepší alternativou pro část jejich života. Je to sice jen maximálně jeden rok, ale cokoliv, co do dítěte zasejete, v něm zůstane,“ dodává.

„Přechodná pěstounská péče mi přijde jako dobrá myšlenka. A že je to práce z domu, je také plus,“ podotýká.

S úsměvem zakončuje, že tato práce se nenechá odbýt, a je za ni vděčná.

Diskuze k článku