Michal Boček
sport
tel.:+420 567 578 032
mobil:+420 604 200 576
sport@jihlavske-listy.cz

 „Nejdrsnější akce, jakou jsem v kariéře zažil.“ Takový je, podle slov triatlonisty z týmu MST Jihlava Martina Bučka, extrémní vytrvalostní závod „Jánošík“ (1. 9.) na Slovensku (3,8 km plavání – 180 km kolo – 42,2 km běh). Účast si koupil jako dárek ke čtyřicátým narozeninám. „Aniž bych se chtěl chválit, celkem se mi to povedlo,“ řekl třetí nejrychlejší muž v cíli.

Pomyslná bronzová medaile, s tím jste rozhodně nepočítal.

Je pravda, že na takový výsledek jsem před startem nepomyslel. První a jediný cíl, který máte, je dokončit závod. Když se podíváte do startovní listiny a vidíte ty triatlonové persony, co tam jsou, řeknete si, že dvacáté místo by byl vynikající úspěch. To, že jsem skončil třetí, je bomba. I když mi to spadlo do klína.

Jak to myslíte?

Při seběhu z hory Velký Rozsutec mě předběhl závodník se svým „supporterem“ (povinný doprovod – pozn. red.), kteří si, jak jsme později zjistili, někudy zkrátili trasu. I když to kluci neudělali úmyslně, byli diskvalifikováni, a já se posunul „na bednu“. Je to trochu kaňka na mém výsledku, ale nikdo neví, jak by závod vypadal, kdyby ti kluci běželi jak měli.

Opravdu je „Jánošík“ tak náročný?

Ano. Délkou jde v podstatě o celého Ironmana. Navíc se koná v horách, kde je převýšení téměř šest tisíc metrů. Alespoň to plavání je naštěstí po rovině. Hovořil jsem po závodě s Dánem Janiickem Rosenlundem, který jako první člověk na světě absolvoval všechny závody série XTRI World Tour (7 akcí po celém světě – pozn. red.), a ten říkal, že „Jánošík“ je jednoznačně nejtěžší. Což je dobře, jelikož nic těžšího mě již nemůže potkat (úsměv).

Závod je specifický tím, že startuje přesně o půlnoci.

Jde opravdu o náročnou akci. Závěrečný maraton běžíte po drsných horských hřebenech Malé Fatry, která je výškově na úrovni Sněžky. Proto se začíná o půlnoci, abyste závod dokončili za světla. I to se ovšem někomu nepovede.

Jak se vám plavalo za tmy?

Nejsem dobrý plavec, ale tady to byla paráda. Ještě nikdy jsem neměl z plavání tak dobrý pocit. Pořádně jsem si to užil. Předpoklad byl, že ty čtyři kilometry zdolám za hodinu a dvacet minut. Z vody jsem byl venku ještě o deset minut rychleji. Můj „support“ Radek Zelený nevěřil, že už to mám za sebou (úsměv).

Následovalo kolo, které je naopak vaší silnou disciplínou.

Na kole jsem byl také relativně v pohodě. Jediné, na co jsem musel dávat pozor, bylo, abych ve tmě nezabloudil, protože jsem jel osamocený. Radek v autě mě dohnal přibližně na pětadvacátém, třicátém kilometru.

A závěrečný běh?

Člověk se nějak musí dostat do cíle (úsměv). Máte za sebou plavání, kolo, a ještě vás čeká iks hodin běhu, s povinnou výbavou v batohu na zádech. Při běhu se láme chleba. Nejprve dlouhatánské stoupání, kde se často ani běžet nedá, a jdete krokem, poté dlouhé, strmé klesání. Nohy dostávají opravdu „záhul“.

Logicky na vás musela padnout krize.

Dostavila se těsně před vrcholem Velkého Rozsutce. Bylo velké teplo, došla voda, a poslední občerstvovací stanici jsme měli s Radkem, který běžel se mnou, ještě pěkný kus před sebou.

Co jste udělal?

Potřeboval jsem si na chvíli sednout a zavřít oči. Řekl jsem Radkovi, aby mě na minutku nechal. Když jsem oči otevřel, měl jsem regulérní vlčí mlhu.

Měl jste vůbec síly pokračovat?

Z vrcholu jsme viděli občerstvovací stanici, což nám vlilo do žil čerstvou krev. Ve stanici jsme pak dostali nealkoholické pivo.

Pivo? Tipoval bych spíše iontový nápoj.

Nealkoholické pivo je během těchto extrémních závodů běžným doplňkem tekutin. A perlička je, že chlapi z horské služby měli  svoji soukromou „plzeň“, a dali mi napít. Jako pivař jsem to pochopitelně ocenil (úsměv).

Pocity v cíli?

Euforie, že jsme to zvládli, a zároveň úleva, že to máme za sebou.

Jak dlouho člověk po takovém výkonu regeneruje?

Domů jsme se vraceli v neděli, po vyhlášení výsledků. V úterý jsem lehce popoběhl, proběhla masáž nohou. Ve středu jsem vyrazil s kamarády na „bike“ a chystal jsem se na sobotní závody v Kněžicích. Tak nějak proběhla regenerace (úsměv).

Půjdete „Jánošíka“ ještě jednou?

V průběhu závodu každý říká, že už nikdy! Ale již druhý den jsem uvažoval o tom, že by nebylo špatné prožít to celé ještě jednou. A kdyby ne „Jánošíka“, tak jiný závod série XTRI World Tour, nebo rovnou všechny.

Láká vás nějaký konkrétně?

Určitě Norseman v Norsku, nebo Swissman ve Švýcarsku. I když jsou tyto závody nejdostupnější, po finanční stránce jsou, bohužel, velice nákladné, a tak není úplně v mých možnostech, zaplatit to celé z vlastní kapsy. Na to bych už pravděpodobně potřeboval sponzora. Jenomže koho zajímá čtyřicetiletý chlap, který dělá triatlon jako koníček, z lásky ke sportu…?

Diskuze k článku