Michal Boček
sport
tel.:+420 567 578 032
mobil:+420 604 200 576
sport@jihlavske-listy.cz

Na oslavě 70. narozenin FC Vysočina nechyběl u fanoušků oblíbený fotbalový kouč Karol Marko.

Vrátil jste se do známého prostředí. Jaké jsou pocity?

Perfektní. V Jihlavě jsem se vždy cítil velice dobře, a cítím se tak i dnes. Vybavuji si množství vzpomínek. Před chvílí jsem hovořil s „Tlusťochem“ (obránce Petr Tlustý – pozn. red.). Připomenuli jsme si historky z kabiny a moje hlášky (úsměv).

Pořád z vás vyzařují bezprostřednost a obrovské charisma.

Hodně lidí by vám řeklo, že jsem se trochu změnil. Já si to nemyslím. Jsem pořád ten stejný člověk, jako před deseti jedenácti lety. Bezprostřednost je normální. Žijeme pouze jednou, a to bytí, setkávání s přáteli, a takovou tu sounáležitost, je potřeba trochu „opepřit“, aby byla legrace. Každý máme spoustu povinnosti a starostí, a proto nesmíme zapomínat na zábavu.

Pořád trénujete?

V létě to byl rok, co mám cílenou pauzu. Chtěl jsem si trochu odpočinout. Navíc jsme měli v rodině vážné zdravotní problémy.

Ale televizního experta či spolukomentátora děláte.

Ano. Beru to jako zábavu. Je příjemné hovořit o sportu, který mám rád. Většinou komentuji italská mužstva v evropských pohárech. Během letošního mistrovství světa jsem komentoval týmy z Latinské Ameriky, která je mi blízká, protože moje manželka je původem odtamtud a trénoval jsem v Mexiku. Divákům jsem přiblížil věci, které běžně neznají.

Jako odborníkovi na italský fotbal vám položím hlavní otázku letošního léta: Ronaldo a Juventus. Půjde to dohromady?

(úsměv)Řekl bych, že ano. Viděl jsem některá utkání, a Ronaldo už se objevuje v gólových pozicích, tak jak ho známe. V úvodu minulé sezony také nedával v Realu Madrid moc branek, a nakonec se rozstřílel. Italská liga je něco jiného, než anglická a španělská, kde působil. Až si Ronaldo na tento styl zvykne, půjde nahoru, a společně s ním celý Juventus. Italové udělali velice dobrý tah, že ho přivedli. Jak z hlediska marketingu, tak zvýšení úrovně ligy.

Částky, za které největší fotbalové hvězdy v současnosti přestupují, jsou šílené. Ronaldo stál přibližně 2,6 miliardy korun…

Z fotbalu se stal obrovský byznys, někdy na úkor sportovní stránky. Některým věcem nerozumíme ani my, trenéři. Například AS Řím, můj oblíbený klub. Jeho trenér Eusebio Di Francesco má obrovské problémy. Vedení prodalo největší hvězdy mužstva, přivedlo mladé hráče, a přesto chce hrát na špici. Ano, majitelé vydělali, ale potom je tu sportovní stránka, která říká, že bez kvalitních hráčů to nepůjde.

Hráčský „výprodej“ proběhl po sestupu také v Jihlavě. I když v tomto případě klub neměl, kvůli výpadku hlavního partnera, na výběr.

Ale je to určitá paralela. Jihlava má jedno veliké plus, a tím je vynikající mládež. Podle mě jedna z nejlepších v České republice. Malé kluby musejí prodávat hráče, takový je jejich úděl. A mezi malými a velkými kluby začíná být propast. V české lize jsou dominantní Plzeň, Slavia a Sparta, v německé Bayern Mnichov. V dalších ligách je to podobné. Italové s nadsázkou říkají, že se hraje „pouze“ o druhé místo. První má rezervováno Juventus, ekonomicky nejsilnější klub.

Zmínili jsme mládež. Vy jste kdysi do jihlavského „áčka“, respektive do profesionálního fotbalu, vytáhl hodně dorostenců. Michaela Rabušice, Stanislava Tecla, Matěje Vydru či Josefa Hušbauera…

…a dnes jsou skoro všichni v reprezentaci, z čehož mám obrovskou radost. Vybavuji si všechny boje a hádky s vedením klubu, které kvůli těmto chlapcům vznikly.

Hádky s vedením?

Bylo jasné, že tito mladí hráči mají talent. Bojoval jsem za to, aby se přesunuli do „áčka“, protože ukazovali, že jsou připraveni. Vedení nesouhlasilo. Chtělo jim dát ještě nějaký čas, abychom jejich vývoj neuspěchali.

Nakonec jste prosadil svůj názor.

Trval jsem na tom. Byl jsem netrpělivý a tvrdohlavý jako beran, ale věděl jsem, proč to dělám. Například Tecl byl velice poctivý a pracovitý chlapec. Rodiče ho vozili na tréninky, a on byl šťastný, že je v prvním týmu. Pak jsem ho v zápase proti HFK Olomouc pustil na hřiště, a on vstřelil rozhodující branku.

Ještě na některého hráče rád vzpomínáte?

Měl jsem v oblibě útočníka Petra Faldynu. Byl to kanonýr s obrovskou fotbalovou kvalitou, a skvělý člověk. Prožili jsme těžké období, kdy chtěl odejít do Slovácka, ale já jsem nesouhlasil, protože jsem nechtěl oslabovat mužstvo. Jsem rád, že jsme to ustáli. Vzpomenout mohu i další jména. Začínal pode mnou Petr Tlustý, lídr současného týmu. Vynikající hráč byl Michal Veselý. O „Teclíkovi“ jsme již hovořili… Mužstvo, které jsem v Jihlavě dvě sezony trénoval, bylo velice dobré. Chlapci měli výbornou partu a poctivě pracovali. 

Škoda, že vám v ročníku 2008/09 unikl postup.

Věřte mi, že toto mě dodnes opravdu velice mrzí. Vybavuji si utkání v Čáslavi, kde jsme hráli o postup a prohráli 1:2. Tehdy nebylo všechno v pořádku (rozhodčí připískávali soupeři – pozn. red.). Naopak mě potěšil domácí zápas s Opavou (ročník 2007/08 – pozn. red.), který jsme vyhráli 3:2.

Myslíte utkání posledního kola, které v závěru přerušily výtržnosti hostujících fanoušků?

Přesně tak. Nám tehdy o nic nešlo, kdežto Opava hrála o postup. Kolovaly „zaručené“ informace, že ten zápas vypustíme. Ukázali jsme charakter.

Jihlava později do první ligy postoupila. Fandil jste jí na dálku?

Klub i město mi přirostly k srdci, takže jsem výsledky sledoval. Pořád se tu cítím jako doma. Když se nyní rozhlédnu po stadionu (kouká kolem sebe – pozn. red.), vnímám silnou nostalgii, a není mi všechno jedno… Víte, mám za sebou trenérská angažmá, při kterých jsem si vyslechl ošklivé a vymyšlené věci. Některé byly doslova hulvátské… Tady v Jihlavě dělají fotbal dobří lidé, kteří mě přijali s otevřenou náručí. Cítil jsem se tu opravdu výborně.

Otázka na závěr. Jak vnímáte současný český a slovenský fotbal? Myslím tím klubový.

Český fotbal je na vyšší úrovni. My nemáme tak silné kluby, jakými jsou Plzeň, Slavie či Sparta. Slovensko je malá země, nemá tolik financí, jako některé jiné evropské státy, a fotbal tu není takovým fenoménem, jako například v Německu.

V současnosti máme trochu lepší generací mladých hráčů. V tom je česká liga pozadu. Těžko si fanoušek vytvoří vztah ke klubu, když v něm nebudou hrát odchovanci nebo domácí hráči. Proto se mi líbí Plzeň, která dlouhodobě sází na české a slovenské hráče. Bude zajímavé sledovat, jak se vývoj této mladé generace v budoucnu promítne na reprezentační úrovni.

Karol Marko  (*2. 4. 1966, Bratislava)

Bývalý obránce, poté trenér

•  Kariéra – hlavní kouč: Jaguares de Acapulco (Mexiko), Trenčín (2006), Jihlava (2007 – 2009), Příbram (2009 – 2010), Banská Bystrica (2010), Ostrava (2010 – 2011), Příbram (2012 – 2013), Rača (2013 – 2015), asistent: Devín Bratislava, Rapid Bratislava, Veľké Leváre, Slovan Bratislava, Rača, Górnik Zabrze (Polsko), Trenčín, Ružomberok

•  Vítěz ankety Sportovec Jihlavska 2008 v kategorii nejlepší trenér

Markova bilance v Jihlavě

• 2007 – 2008 (7. místo): 23 utkání, bilance 9 – 8 – 6, 35 bodů

• 2008 – 2009 (3. místo): 30 utkání, bilance 15 – 6 – 9, 51 bodů

Diskuze k článku