Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Úvodní inscenace nové sezony HDJ na motivy románu slovenského prozaika Petera Jaroše (* 1940) byla původně prezentována pod titulem Jako tisícročná včela. Se scénářem divadelní adaptace vytvořené režisérem Matějem T. Růžičkou a dramaturgyní Simonou Petrů se prý ale autor natolik ztotožnil, že slůvko „jako“ bylo možno z názvu vypustit.

Osudy Slováků, Čechů a Moravanů jsou podle Petera Jaroše v mnohém totožné. „I proto mě potěšilo pochopení autorů adaptace románu, které vystihuje moje románové záměry,“ konstatuje, a svůj román charakterizuje jako povahopis Slováků za posledních třicet let existence Rakouska-Uherska.

Jaroš ocenil způsob, jakým divadelníci zkomprimovali rozsáhlý román do kompaktní a působivé inscenace. Česká premiéra vytvořeného díla otevře zítra sezonu HDJ, věnovanou jako celek tématu 100. výročí vzniku Československé republiky. A slovenský autor předlohy a jeho choť by se měli dnešní generálky i slavnostní premiéry osobně účastnit.

Moc se na to nesahá

Mýtus o jedné murárské (zednické) rodině, o společenství v němž každý má mít své místo a roli, vztáhl autor v původním románovém pojetí na slovenské prostředí. Divadelníci teď posunuli ságu tří generací murárského rodu Pichandů do umělého prostředí na pomezí Slovenska a Moravského Slovácka.

Do scénáře vytvořili umělý jazyk (v divadle pracovně nazývaný „nářečtina“), směsici moravské slováčtiny, češtiny a slovenštiny. Podle komentáře Petera Jaroše tento vytvořený jazyk zvyšuje autenticitu dialogů.

Z obsáhlé knihy (filmově zpracované Jurajem Jakubiskem, 1983) tematizuje inscenace především mýtickou rovinu. „Pro nás Slováky je to téma, na které se velmi nesahá… V České republice se ještě nenašel nikdo, kdo by měl odvahu se do toho pustit,“ říká ředitel Horáckého divadla Ondrej Remiáš. Na Slovensku zatím vznikla pouze v Nitře muzikálová divadelní adaptace (2013) s písněmi od skupiny Elán.  

Jak vysvětlují tvůrci nové jihlavské činoherní adaptace, bude se hrát o lásce a odpouštění, o překonávání krizí, o domově a opouštění, o hrdinství, oběti, násilí, zbabělosti, sobectví, fanatismu, lži… O fungujícím pořádku, který je třeba bránit i za cenu vlastního života. Hledání odpovědí na to, k čemu se obrátit v časech relativizace a zanikání tradic a hodnot, vnímají tvůrci v dnešní době jako mimořádně aktuální.

„Poodstoupili jsme od slovenskosti. Mám čím dál silnější pocit takového toho velmi masarykovského – měli bychom se konečně probudit a vrátit se k tomu, na čem byly naše státy a ideje ustaveny, k tomu, na čem naše demokracie opravdu stojí,“ říká dramaturgyně a spoluautorka adaptace Simona Petrů. 

„Přišlo nám krásné,“ dodává Petrů, „že Tomáš Garrigue Masaryk, syn kočího z Hanácka, se zasloužil o to, aby ten český stát vznikl… Tisícročná včela se odehrává na velmi podobné vesnici, kde lidé ctí velmi podobné principy, které to společenství uchovávají v řádu, pořádku, ve správnosti, humanitě a zároveň v národní hrdosti.“ 

V současném světě podle Petrů mýtus chybí: „A potřebujeme ho – ve smyslu naprosto archetypálních věcí, ke kterým se můžeme odvolávat jako ke správnosti, k něčemu, o čem nepochybovat, co drží lidské společenství, národ, úl, včelín pohromadě. A když v něm každý plní svoji roli, tak to společenstvo je schopné se neustále obnovovat a přežívat i ty nehorší momenty,“ uvažuje autorka adaptace.

Všechno o člověku

Velkou poklonu skládá Petrů dlouholetému kmenovému herci HDJ Milanu Šindelářovi, který ztvární hlavní roli otce rodu Martina Pichandy: „Má nesmírnou, obrovskou roli. Myslím, že tahle role je hercův sen, tam je všechno o životě, o světě, o člověku. A doufám, že tam bude i všechno o panu Šindelářovi,“ uvažuje Petrů, „myslím, že se to velmi daří, krásně se to vyvíjí a mám velkou radost z toho sledovat, jakým způsobem tady herci pracují. Jejich semknutí s tím textem, s tím tématem, mě nesmírně těší.“ 

Na jevišti zazní i původní orchestrální motivy, které pro Jakubiskův film napsal Petr Hapka. Hudebně inscenaci dotvořila Tereza Koláčková, v představeních se bude hodně zpívat a tančit. Choreografie vytvořil Jan Kysučan z vojenského folklorního souboru Ondráš. Autorem scény je Jaromír Ryšavý, kostýmy navrhla Kateřina Bláhová.

I s přestávkami čeká publikum tříhodinová inscenace. Na časovou logičnost děje ságy reagovali divadelníci zařazením dvou přestávek. „První část má asi hodinu deset, druhá padesát minut a třetí je kolem půl hodiny,“ avizuje Petrů. 

„Chodíme se tajně dojímat na zkoušky. A když jsem se po zhlédnutí nějaké scény dokázala rozplakat mezi jednou a druhou schůzkou, tak jsem pochopila, že ty přestávky jsou možná taky trochu oddech od toho – je to silné,“ zve na novinku HDJ také Mirka Kvíčalová z marketingu divadla.

„Mám nejen naději, ale jsem přesvědčen, že tato adaptace mého románu v Horáckém divadle v Jihlavě přispěje k ještě hlubšímu vzájemnému poznání, stejně jako k utužení vzájemně tradičně dobrých česko-slovenských kulturních vztahů,“ uvedl před premiérou Peter Jaroš.

Diskuze k článku