Michal Boček
sport
tel.:+420 567 578 032
mobil:+420 604 200 576
sport@jihlavske-listy.cz

Jedni ho považují za blázna, druzí mu fandí a drží palce. Závodník na horském kole Radek Musil z Dušejova má rád výzvy, proto jezdí od roku 2010 vytrvalostní a několikadenní extrémní závody. Na přelomu června a července podruhé vyhrál česko-slovenský podnik 1000 Miles.

Po tomto vítězství jste skončil v pracovní neschopnosti.

Vrátil jsem se s bolavým krkem a dva týdny marodil. Ale už je to dobré. Jsem v pořádku.

Prozradíte, co se přihodilo?

Při jízdě jsem neudržel hlavu nahoře. Pořád mi padala dolů, musel jsem ji podpírat. Pro krk to byla velká námaha.

Jste více závodník, nebo dobrodruh?

Řekl bych, že závodník.

Co vás tedy láká k účasti na extrémních vytrvalostních závodech?

Vůbec poprvé jsem chtěl vyzkoušet, jestli vydržím po fyzické stránce. Byla to „čtyřiadvacítka“ v roce 2010. Půl roku dopředu jsem se poctivě připravoval. Tím to mělo skončit, jenomže rok poté se „čtyřiadvacítka“ jela v Jihlavě. Na domácí trati jsem nemohl chyběl. A už jsem u toho zůstal.

V jednom rozhovoru jste uvedl, že vaše manželka „skřípe zuby“, když odjedete pryč.

To bylo řečeno tak trochu v nadsázce. Týden před závodem, kdy se balím na cestu a jsem myšlenkami na trati, manželka říká, že jsem nepoužitelný. Pak jsem deset dnů pryč, a po návratu dalších čtrnáct mimo. Ale fandí mi. Když jsem dojel na Slovensku, napsala mi, že ať se rozhodnu závodit příští rok kdekoli, bude stát za mnou. Rád jí to připomenu (úsměv).

Jakých bylo letošních „tisíc mil“ v porovnání s rokem 2016, kdy jste rovněž vyhrál?

Přišlo mi, že letos jsem na tom byl lépe v české části závodu, a naopak hůře ve slovenské. Pravděpodobně to souviselo se zdravotními problémy. Nohy byly v pořádku, ale krk zlobil. Když byl hrbolatý sjezd, nemohl jsem jet naplno. Pořád jsem byl na brzdách. Je to poučení.

Příště si dáte na krk větší pozor?

Řekl bych, že všechny ty problémy způsobila kšiltovka pod helmou. Musel jsem hodně zvedat hlavu. Na „čtyřiadvacítce“ mi to nevadí, ale na Slovensku jsem pátý den cítil krk opravdu hodně.

V útoku na první místo vám to ale nezabránilo.

Do takového závodu nemůže člověk jít s tím, že vyhraje. Může vás potkat spousta proměnných. Chtěl jsem bojovat na špici, což se podařilo. Nebýt zdravotních problémů, pravděpodobně bych zajel lepší čas, než před dvěma roky. Nevadí. Třeba to vyjde jindy.

Plánujete další účast?

Uvidíme. Chtěl bych to vyzkoušet ještě jednou v opačném směru, jako jsem jel poprvé. Tehdy jsem to bral více turisticky. Téměř každý den jsem stavěl na jídlo a užíval si přírodu.

Letos vám nevycházely průjezdy.

Na Slovensku je několik úseků, kam nesmíte mezi osmou hodinou večerní a šestou ranní. Většinou je to kvůli medvědům, nebo proto, že jde o lokalitu národního parku. A já jsem se pokaždé zastavil před zákazem, který jsem chtěl projet.

Medvěda jste nepotkal?

Naštěstí ne (úsměv).

Jak dlouho vám trvá, než máte na takový závod sbaleno?

Chystal jsem se čtyři dny dopředu. Věděl jsem, do čeho jdu, a co si vezmu s sebou. Minule jsem vezl zbytečně velkou povinnou výbavu, letos jsem ji zminimalizoval. Na Slovensko jsem nebral ani věci na spaní, jelikož jsem je v první polovině závodu nepoužil.

V čem spíte?

Ve spacáku, který je součástí povinné výbavy. Jsou závody, kdy spacák po celou dobu nevyndáte, ale letos jsem v něm spal. Přijde mi to pohodlnější, než se choulit pod termo fólií.

Cílový dojezd jste prožíval hodně emotivně. Došlo i na slzy.

Co se týče citů, jsem takový „měkkouš“. Na závody se těším, ale drásá mě okamžik, kdy se rozloučím s rodinou a jedu. A nyní, když máme malého, je to ještě horší. Hodně se mi stýská. Čím více se blíží konec, říkám si: Hlavně, aby se nic nepokazilo. A když to mám za sebou, je to příjemný pocit. Ale největší radost mám pokaždé z toho, že se vracím domů.

Máte raději závody na čtyřiadvacet hodin, nebo vícedenní vytrvalostní?

Pravděpodobně ty vícedenní. Na „čtyřiadvacítce“ jezdíte pořád dokola, okruh se vám postupně zajídá. Já rád jezdím odněkud někam, a navštěvuji neznává místa v neznámých krajích. Na Wolfmanovi byly dva okruhy, ale každý jiný. „Čtyřiadvacítky“ také mají něco do sebe. Hlavně je tam vynikající parta lidí, a mezi závodníky nepanuje taková nevraživost.

Jak bojujete proti únavě při noční jízdě?

Lehnout si do spacáku a odpočívat, nebo si chvíli pospat, je hrozně jednoduché. Mnohem lepší je překousnout únavu a přinutit se pokračovat. Já si dám colu, nebo nějaký energetický nápoj, a snažím se pořád šlapat.

Do konce sezony už máte volno?

Ještě ne. V harmonogramu mám několik menších závodů na Vysočině. Většinou padesátikilometrových, což není nic pro mě. Než se rozkoukám, je po závodě (úsměv).

A plány na příští rok?

Určitě pojedu „čtyřiadvacítku“ v Jihlavě a na mistrovství České republiky. Uvidíme, na jakých dalších akcích se dohodneme se sponzorem. Rád bych se podíval na jeden dva závody do ciziny.

Diskuze k článku